Aktuální číslo časopisu Ekonom
Vojtěch WolfPodle někdejšího centrálního bankéře Oldřicha Dědka by v případě přijetí eura za něj nakonec byli Češi rádi. „Podpora eura před jeho přijetím byla v pobaltských republikách těsně nad 50 procenty. Po jeho zavedení, kdy lidé viděli jeho výhody, vzrostla na 70 až 80 procent. Nárůst podpory byl vidět všude,“ říká Dědek, který deset let působil na ministerstvu financí jako národní koordinátor pro zavedení eura.
Myslíte si, že se vy, jako velký zastánce eura, někdy dočkáte jeho přijetí v Česku?
Doufám, že ho ještě zažiju. Samozřejmě je to ale přání než nějaká jistota. Na druhou stranu se nálada trochu otáčí. Když jsem byl národním koordinátorem pro zavedení eura, tak na konci mého působení byl tento proces u ledu. Myslím, že části politického spektra se dnes už zajídá rituál o vypracování sladěnosti české ekonomiky s eurozónou odsunující rozhodnutí o zavedení eura neustále do budoucnosti.
Co tím myslíte?
Bavíme se o analýzách z dílny ČNB, které jsou zevrubnou analýzou ekonomické reality v eurozóně a v České republice. Jenže to vždycky končí takovým politickým odstavcem, že ještě je potřeba něco zlepšit a že nejsme plně připraveni, a proto neusilujeme o vstup do evropského mechanismu směnných kurzů, tedy několikaleté fáze před přijetím eura. Tyto materiály vždy ústily k zamítavému postoji k euru. Z mého pohledu tam lze stejně dát i opačné politické doporučení.
Tedy, že splňuje maastrichtská kritéria pro přijetí společné měny a můžeme ji tak přijmout?
Jsou dvě věci. Jednak musíme plnit maastrichtská kritéria, která standardně analyzuje ministerstvo financí. To je povinné penzum, pokud chceme do eurozóny vstoupit. Česká národní banka pak dodává takzvanou analýzu sladěnosti, tedy jestli je na vstup naše ekonomika reálně připravená. Vždy to končí závěrem, který říká, že v něčem jsme vynikající a v nějaké oblasti musíme přidat. Bylo by zajímavé prozkoumat ty údajné faktory, které vstupu brání. To, co se skloňuje, je třeba nedostatečná synchronizace hospodářského cyklu, nedostatečně pružný trh práce či malá strukturální podobnost ekonomik. Problém je, že u těchto ukazatelů nemáme žádnou referenční hodnotu, která by řekla, jaká úroveň je správná. A na ty se my odkazujeme při argumentaci proti vstupu. Maastrichtská kritéria jsou oproti tomu pevně daná.
Je tedy část té analýzy jen dojmologie toho, kdo ji psal?
Onen politický odstavec, respektive to východisko pro doporučení, ano. Samotné analýzy jsou ale zajímavé a v pořádku.
Proč podporuje přijetí eura jen pětina populace?
Protože nás koruna nikdy nezklamala. Nezažili jsme hyperinflaci jako v jiných zemích, kurz koruny nikdy dramaticky neoslaboval a ta udržovala svoji kupní sílu. To je určitě jeden důvod. Zároveň je koruna symbol národní identity, na což určitě část lidí také slyší. Druhý důvod je politický, a to díky vlivu euroskeptiků, především pak někdejšího prezidenta Václava Klause. Argumenty proti euru určitě vzešly i ze samotné eurozóny, která si prošla dluhovou krizí. Nelze zapomenout na dění kolem Řecka, ale i Irska, Portugalska a málem Itálie. Ty reputaci eura určitě nepomohly. Na druhou stranu se zapomíná na to, že v problémech byly tehdy i neeurové státy. První země, kterou krize srazila na kolena, byl Island. O zahraniční pomoc musely požádat Maďarsko, Lotyšsko a Rumunsko. Krize si nevybírala podle toho, kdo čím platí.
Lze dokázat, že argument o skokovém zdražování při přijetí eura není pravdivý. Nárůst cen byl jen o 0,4 až 0,5 procentního bodu.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
