Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecHospodářská reforma připravovaná v druhé polovině 60. let byla zřejmě poslední, a navíc jen hypotetickou šancí, jak by se inovovaný socialismus mohl ekonomicky vyrovnat rostoucímu západnímu světu. Nestalo se, plány rozbily v srpnu 1968 sovětské tanky. Další díl seriálu Ekonomu o snaze Československa dohánět vyspělé země rozebere, o co při tomto pokusu šlo, co oslabovalo jeho šanci na úspěch, připomene mezinárodní kontext a ukáže, jak si tehdy stál kapitalistický svět.
Pochmurné srovnání
Ekonomové i politici se dodnes dohadují, zda šlo o experiment, který mohl pozvednout hospodářství a životní úroveň, či o nerealistickou iluzi. Dnes převažuje názor, že by reformy buď musely přerůst v obnovení kapitalistických poměrů – což s ohledem na odpor Sovětského svazu jako lídra východního bloku nebylo možné –, nebo by se kvůli vnitřním hospodářským a sociálním rozporům zhroutily. To by zase vedlo k obnově centrálního plánování.
Architekti reforem kolem komunistického ekonoma a šéfa Ekonomického ústavu ČSAV Oty Šika si ale věřili a velké naděje si dělaly i miliony Čechů a Slováků. Nadvláda ideologie z 50. let v té době už byla pryč a prosazoval se spotřební způsob života. I když se zlepšilo zásobování potravinami a v obchodech byly televizory, pračky a uprostřed šedesátek se prodávalo ročně 60 tisíc osobních aut, veřejnost chtěla víc. Čechoslováci navíc už nebyli izolováni od vyspělého Západu. Ačkoliv cestování bylo komplikované a pro valnou část populace nedostupné, v roce 1965 odjelo do kapitalistické ciziny, často na služební cesty, 168 tisíc lidí.
Šik se počátkem roku 1968 stal populárním díky článkům a vystoupením v rádiu a televizi. Tam, už jako místopředseda vlády pro ekonomiku, veřejně připustil, o čem většina dávno mluvila: že Československo v pomyslném ekonomickém zápase se Západem zaostává.
V článku namířeném proti odpůrcům rozbíhajících se reforem Šik vytáhl těžký kalibr a začal srovnávat kupní sílu českých a západoněmeckých dělníků. Zatímco na televizor se muselo doma vydělávat 470 hodin, za západní hranicí jen 133. Na balík hovězího a vepřového masa, jaký se prodával v západoněmeckých obchodních domech, se tam pracovalo 27 hodin. V Československu by k jeho pořízení bylo potřeba dvakrát více práce. O mnoho lépe nevyznělo ani poměřování s „průměrným“ Rakouskem, kde i tak měli o 12 procent vyšší průměrné mzdy a dvojnásobné starobní důchody.
Dál se přerozdělovaly peníze od prosperujících podniků ke slabým. Panoval totiž strach z krachů a nezaměstnanosti.
Pokud jde o výši HDP na osobu, podle odhadů z počátku 21. století v západním Německu v roce 1968 představovala 11 203 dolarů, v Rakousku 8621, v Československu jen 6223 dolarů.
Tržní socialismus
Šikův spolupracovník Otakar Turek v dřívějším rozhovoru pro Ekonom označil za jádro chystaných reforem osamostatnění státních podniků, které se měly vyvázat ze závislosti na centrálním plánu a nahodilých intervencí komunistického vedení. Jejich prosperita se nově měla odvíjet od spokojenosti zákazníků, od peněz, které lidé budou ochotni utratit za nabízenou produkci. *
Přírůstky národního důchodu ČSSR v mezinárodním srovnání v letech 1961 až 1970
Firmy ovšem měly zůstat ve vlastnictví Fondu národního majetku a v jejich čele by stála podniková rada. Třetinu z ní měli volit sami zaměstnanci, třetinu by dosadil zmíněný fond a zbylá místa by zaujali externí odborníci. Menší firmy orientované na služby by postupně získaly družstevní podobu, zatímco pro řemesla se počítalo s oživením soukromého podnikání. Povoleno by ale bylo jen zaměstnávání rodinných příslušníků. V tomto případě šlo o nezávazné úvahy, zákon o malých soukromých podnicích nebyl nikdy předložen. O privatizaci velkých firem se neuvažovalo vůbec a úvahy o burze a vzniku komerčních bank se objevily až těsně před srpnovou invazí.
Seriál Česko versus Evropa
Jednotlivé díly vycházejí počátkem každého měsíce.
září: Na cestě k reformě
říjen: Husákova stagnace
listopad: Sny a realita obnovy kapitalismu
prosinec: Česko opět na rozcestí
Měl tedy vzniknout socialistický trh, v němž by začaly rozhodovat ceny, ideálně vytvářené na základě nabídky a poptávky. Realisté mluvili alespoň o omezení monopolních praktik a promítnutí světových cen do domácí reality.
Národohospodářský plán měl být postupně postaven na vedlejší kolej, od počátku roku 1966 klesl počet závazných parametrů stanovovaných centrem z 1122 na 48. Plán nicméně byl zachován a měl postupně nabýt podoby indikativních prognóz užívaných tehdy ve Francii či Nizozemsku. Role státu by zůstala důležitá při rozhodování o strategických investicích a při prosazování strukturálních měn typu utlumení těžkého průmyslu a snižování materiální a energetické náročnosti výroby. Běžné investice ovšem reformátoři chtěli podmínit předchozí akumulací zisku nebo splácením komerčních úvěrů.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
