Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecHospodářská reforma připravovaná v druhé polovině 60. let byla zřejmě poslední, a navíc jen hypotetickou šancí, jak by se inovovaný socialismus mohl ekonomicky vyrovnat rostoucímu západnímu světu. Nestalo se, plány rozbily v srpnu 1968 sovětské tanky. Další díl seriálu Ekonomu o snaze Československa dohánět vyspělé země rozebere, o co při tomto pokusu šlo, co oslabovalo jeho šanci na úspěch, připomene mezinárodní kontext a ukáže, jak si tehdy stál kapitalistický svět.
Pochmurné srovnání
Ekonomové i politici se dodnes dohadují, zda šlo o experiment, který mohl pozvednout hospodářství a životní úroveň, či o nerealistickou iluzi. Dnes převažuje názor, že by reformy buď musely přerůst v obnovení kapitalistických poměrů – což s ohledem na odpor Sovětského svazu jako lídra východního bloku nebylo možné –, nebo by se kvůli vnitřním hospodářským a sociálním rozporům zhroutily. To by zase vedlo k obnově centrálního plánování.
Architekti reforem kolem komunistického ekonoma a šéfa Ekonomického ústavu ČSAV Oty Šika si ale věřili a velké naděje si dělaly i miliony Čechů a Slováků. Nadvláda ideologie z 50. let v té době už byla pryč a prosazoval se spotřební způsob života. I když se zlepšilo zásobování potravinami a v obchodech byly televizory, pračky a uprostřed šedesátek se prodávalo ročně 60 tisíc osobních aut, veřejnost chtěla víc. Čechoslováci navíc už nebyli izolováni od vyspělého Západu. Ačkoliv cestování bylo komplikované a pro valnou část populace nedostupné, v roce 1965 odjelo do kapitalistické ciziny, často na služební cesty, 168 tisíc lidí.
Šik se počátkem roku 1968 stal populárním díky článkům a vystoupením v rádiu a televizi. Tam, už jako místopředseda vlády pro ekonomiku, veřejně připustil, o čem většina dávno mluvila: že Československo v pomyslném ekonomickém zápase se Západem zaostává.
V článku namířeném proti odpůrcům rozbíhajících se reforem Šik vytáhl těžký kalibr a začal srovnávat kupní sílu českých a západoněmeckých dělníků. Zatímco na televizor se muselo doma vydělávat 470 hodin, za západní hranicí jen 133. Na balík hovězího a vepřového masa, jaký se prodával v západoněmeckých obchodních domech, se tam pracovalo 27 hodin. V Československu by k jeho pořízení bylo potřeba dvakrát více práce. O mnoho lépe nevyznělo ani poměřování s „průměrným“ Rakouskem, kde i tak měli o 12 procent vyšší průměrné mzdy a dvojnásobné starobní důchody.
Dál se přerozdělovaly peníze od prosperujících podniků ke slabým. Panoval totiž strach z krachů a nezaměstnanosti.
Pokud jde o výši HDP na osobu, podle odhadů z počátku 21. století v západním Německu v roce 1968 představovala 11 203 dolarů, v Rakousku 8621, v Československu jen 6223 dolarů.
Tržní socialismus
Šikův spolupracovník Otakar Turek v dřívějším rozhovoru pro Ekonom označil za jádro chystaných reforem osamostatnění státních podniků, které se měly vyvázat ze závislosti na centrálním plánu a nahodilých intervencí komunistického vedení. Jejich prosperita se nově měla odvíjet od spokojenosti zákazníků, od peněz, které lidé budou ochotni utratit za nabízenou produkci. *
Přírůstky národního důchodu ČSSR v mezinárodním srovnání v letech 1961 až 1970
Firmy ovšem měly zůstat ve vlastnictví Fondu národního majetku a v jejich čele by stála podniková rada. Třetinu z ní měli volit sami zaměstnanci, třetinu by dosadil zmíněný fond a zbylá místa by zaujali externí odborníci. Menší firmy orientované na služby by postupně získaly družstevní podobu, zatímco pro řemesla se počítalo s oživením soukromého podnikání. Povoleno by ale bylo jen zaměstnávání rodinných příslušníků. V tomto případě šlo o nezávazné úvahy, zákon o malých soukromých podnicích nebyl nikdy předložen. O privatizaci velkých firem se neuvažovalo vůbec a úvahy o burze a vzniku komerčních bank se objevily až těsně před srpnovou invazí.
Seriál Česko versus Evropa
Jednotlivé díly vycházejí počátkem každého měsíce.
září: Na cestě k reformě
říjen: Husákova stagnace
listopad: Sny a realita obnovy kapitalismu
prosinec: Česko opět na rozcestí
Měl tedy vzniknout socialistický trh, v němž by začaly rozhodovat ceny, ideálně vytvářené na základě nabídky a poptávky. Realisté mluvili alespoň o omezení monopolních praktik a promítnutí světových cen do domácí reality.
Národohospodářský plán měl být postupně postaven na vedlejší kolej, od počátku roku 1966 klesl počet závazných parametrů stanovovaných centrem z 1122 na 48. Plán nicméně byl zachován a měl postupně nabýt podoby indikativních prognóz užívaných tehdy ve Francii či Nizozemsku. Role státu by zůstala důležitá při rozhodování o strategických investicích a při prosazování strukturálních měn typu utlumení těžkého průmyslu a snižování materiální a energetické náročnosti výroby. Běžné investice ovšem reformátoři chtěli podmínit předchozí akumulací zisku nebo splácením komerčních úvěrů.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
