Klimatická změna v důsledku rostoucí koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je nepříjemný fakt. Severní Evropa se do konce století oteplí o osm stupňů, Česko o pět. V Praze bude jako dnes v Budapešti. V počasí přibude extrémů, hrozbou se stane sucho. Podle Radana Hutha, klimatologa a ředitele Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, ovšem stávající opatření, která stále více komplikují život lidem i byznysu, příliš nepomohou. Paralelu vidí ve zdravotnictví. „V 19. století se vědělo, že je dobré si mýt ruce, aby se tolik nešířily nakažlivé choroby. Přesto tyto nemoci vymýtilo až očkování a objev penicilinu. Měli bychom tedy napnout veškeré intelektuální síly, abychom učinili technologický průlom, který by nám vytrhl trn z paty,“ říká. Pomohla by například termojaderná fúze a odčerpávání oxidu uhličitého z atmosféry, uvažovat je možné i o zastínění planety z kosmu.
Nedávná horka připomněla, že globální oteplování je na postupu. O kolik stupňů teploty narostou?
To ale projevem globálního oteplování být nemusí. Horko jsme v létě měli vždy. I tak je ale pravda, že teploty rostou. Protože je to vyvoláno rostoucí koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře, za níž stojí člověk, je důležité, co lidé budou dělat. Máme řadu scénářů a ty ukazují, že průměrná teplota povrchu zeměkoule koncem tohoto století může narůst o dva až pět stupňů v porovnání s koncem století dvacátého.
Neznamená to ale, že v některých regionech to bude více a jinde méně?
Víc teplota poroste na pevnině než v oceánech. Nejvíc ve vysokých zeměpisných šířkách, v Evropě ve Skandinávii, na Sibiři a v severní Kanadě. Až o nějakých osm stupňů. Pro Česko to vychází o čtyři až pět stupňů víc. Změna průměrné teploty nicméně tolik neznamená, to je veličina dobrá pro statistiky. To, co má dopady na lidi, jejich zdraví, na rostliny i zvířata, jsou extrémy. Přitom už malá změna průměrné teploty znamená velmi výrazné zvýšení výskytu extrémních událostí.
Jaké extrémy můžeme čekat v Česku?
Hlavně to, co bylo před čtyřiceti lety zcela mimořádným extrémem – například teplota přes 38 stupňů –, se stane v časovém horizontu několika desetiletí daleko četnějším. Co bylo jednou za půl století, tak najednou bude přicházet jednou za deset či pět let nebo i každý druhý rok. Horka, sucha, či naopak záplavy.
Jakmile bychom uměli elektřinu vyrábět termojadernou fúzí, tak se nemusíme starat o to, zda někdo jezdí autem nebo létá.
Přiblíží se subtropy až k nám?
Klimatická pásma nejsou definována jen teplotou. Ve Středomoří například prší v zimě a v létě ne. Což je dáno hlavně polohou na zeměkouli a ta se nezmění. U nás bude dál pršet celý rok s tím, že nejvíce srážek tu máme v létě. To klimatická změna ponechá. Teploty budou v Praze v budoucnu jako třeba nyní ve Vídni či Budapešti. Tak horká léta jako třeba v Athénách to nebudou. Další věcí je samozřejmě sucho. V Česku sice nezačne pršet méně než dosud, déšť ale bude během roku jinak rozdělen. V létě bude často intenzivnější a bude padat kratší dobu. Pak zase budou delší období beze srážek, takže paradoxně bude jak víc vlhko, tak víc sucho. To má své důsledky, voda se nevsákne do půdy, odteče a neudrží se v krajině. K tomu se za vyšších teplot bude rychleji odpařovat.
Daří se nám suchu v krajině čelit?
Problémem podle odborníků je zemědělská velkovýroba, kdy málokdo hospodaří na vlastním. Nájemci půdu huntují bez ohledu na to, zda bude i v budoucnu schopná něco urodit. Je zhutnělá, tvrdá a schopnost takto znetvořené krajiny jímat vodu a pak ji postupně uvolňovat je omezená. Nějaká opatření se dělají, hlavně ve městech, ať jde o nádrže, parky, či zeleň. To určitě má pozitivní dopady na život jejich obyvatel.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později