Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr KainPruh modré barvy táhnoucí se Prahou představuje chladivou úlevu od intenzivní změti horké červené, zářivě oranžové a jasně žluté, které dominují satelitnímu snímku. Modrá označuje řeku Vltavu, která české metropoli poskytla chladivý oddech od spalujících veder, jež město zasáhla v červnu 2022, zatímco zelené skvrny symbolizují parky a další travnaté plochy, jež Praze rovněž ulevily od vysokých teplot. Snímek tepelné mapy z Mezinárodní vesmírné stanice výstižně ilustruje, jak obrovskou roli hrají v boji s vysokými teplotami vodní plochy a městská zeleň. Zároveň je varováním.
Jestli se města po celém světě nezačnou okamžitě připravovat na horkou budoucnost, budou se rudé a oranžové skvrny na tepelných mapách rozšiřovat stále dál. Nejenže by to světovou ekonomiku připravilo o stovky miliard dolarů, ale stálo by to i desítky tisíc životů. Receptů, jak se na horkou budoucnost adaptovat, máme přitom spoustu.
Pekelný život v tepelných ostrovech
Jisté je jedno, vysoké teploty budou města po celém světě sužovat stále víc. Do roku 2050 by mělo mít více než 970 měst průměrnou letní teplotu 35 °C – což je téměř trojnásobek oproti 354 městům, která ji mají již nyní. Počet obyvatel měst vystavených těmto vedrům se zvýší ještě větší měrou – o 800 procent a v polovině století dosáhne 1,6 miliardy. Může za to fakt, že do měst se stěhuje čím dál víc lidí. Stačí se podívat do Spojených států – zatímco v roce 1950 tam ve městech žilo 64 procent obyvatel, nyní je to již 83 procent, a do roku 2050 to má být dokonce 89 procent obyvatel. Na celém světě by pak v polovině století mělo ve městech žít 68 procent populace (nyní je to zhruba 55 procent).
Právě města jsou přitom zvyšujícími se teplotami postižena daleko hůř než venkovské oblasti. Podle americké Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) je ve městech přes den v průměru o jeden až sedm stupňů tepleji než na venkově a v noci o dva až pět stupňů více. A to není nic ve srovnání s rozdíly uvnitř samotných měst. Hustá městská zástavba a zpevněné povrchy teplo pohlcují a vytvářejí takzvané tepelné ostrovy, kde je teplota často výrazně vyšší než v jejich okolí. Jak doložili vědci, v různých částech téhož města tak mohou být teplotní rozdíly až 20 stupňů Celsia.
Tyto tepelné ostrovy, jev poprvé zdokumentovaný v 19. století amatérským meteorologem v Londýně, se vyskytují v oblastech s vysokou koncentrací betonových budov, asfaltových povrchů a nedostatkem zeleně. Jen pro přiblížení – asfalt se podle agentury Reuters při teplotě vzduchu 38 °C během dne rozpálí zhruba na 65 °C, zatímco trávník jen na 40 °C (záleží na množství vody v půdě i délce trávy).
Teplotní rozdíly mezi těmito ostrovy a jejich okolím se přitom nejvíc projevují poté, co intenzita slunečního záření slábne. Zatímco oblasti plné vodních ploch, stromů a trávy rychle chladnou, betonové a vyasfaltované plochy „hřejí“ dál. Obyvatelé některých městských oblastí tak nenaleznou úlevu od tepla ani po západu slunce.
Vedra ničí zdraví a brzdí ekonomiku
Stále častější a rovněž delší vlny veder mají spoustu negativních dopadů na zdraví obyvatel měst. Jen v Evropě loni zemřelo na nemoci z horka více než 60 tisíc lidí. A třeba v Austrálii zabila od roku 1900 extrémní vedra více obyvatel než požáry buše, cyklony, zemětřesení, záplavy a silné bouře dohromady.
Teploty různých povrchů během dne
Stoupající teploty ale ničí nejen zdraví, škodí i ekonomice. Především se kvůli nim výrazně snižuje pracovní produktivita. Jedna studie vyčíslila ztráty spojené s jejím poklesem ve Spojených státech v roce 2020 na 100 miliard dolarů, přičemž toto číslo se má v roce 2030 zdvojnásobit, a do roku 2050 vzrůst dokonce až na 500 miliard dolarů.
Teplo snižuje produktivitu práce mnoha způsoby. Jednak může způsobit přímé přerušení práce, kdy ji zastaví předpisy nebo třeba i zásady zaměstnavatele, který se snaží ochránit pracovníky před nebezpečnými podmínkami. Jednak práci přerušují i přestávky na odpočinek a rehydrataci. Konečně pak platí, že se lidé za příliš vysokých teplot pohybují pomaleji, aby šetřili energii, a tak toho prostě udělají méně. A navíc jsou v horku náchylnější k chybám a také se pomaleji a hůře rozhodují.
Dopad vysokých teplot na pracovní produktivitu ve světových městech je výrazný a zároveň značně nerovnoměrný, což ukazuje studie nadace Adrienne Arsht‑Rockefeller Foundation Resilience Center. Podíl ztrát na celkové hospodářské produkci měst se podle ní pohybuje od 0,1 procenta v Santiagu de Chile až po 8,3 procenta v Dháce. Nejsou to rozhodně malá čísla. Pro lepší srovnání – odhadované globální ekonomické ztráty způsobené všemi přírodními katastrofami byly v roce 2021 vyčísleny přibližně na 0,3 procenta světové produkce.
Podle americké Agentury pro ochranu životního prostředí může být pod stromem o 11 až 25 stupňů Celsia chladněji než na přímém slunci.
Platí přitom, že největší ztráty na produktivitě pracovníků v poměru k produkci jsou ve městech s nízkými nebo středními příjmy v Asii (Dháka, 8,3 procenta; Bangkok, 4,9 procenta; Dillí, 4,2 procenta) a Africe (Freetown, 3,5 procenta). Negativní vlivy tepla tak dopadají nejvíce na ty, kteří jsou nejméně schopni je nést.
V mnoha městech se ve čtvrtích, které jsou nejvíce vystaveny horku, nacházejí chudé nebo marginalizované komunity: příkladem jsou slumy Villa 31 v Buenos Aires nebo Kamrangirchar v Dháce, kde jsou teploty o 10 až 15 °C vyšší než v okolních oblastech. Ve všech městech, která studie zmíněné nadace sledovala, se pokles produktivity soustřeďuje do odvětví závislých na venkovní manuální práci, kde bývají mzdy nižší než průměr. Ve zkratce, růst teplot ve městech jednoznačně odnesou nejhůře ti nejchudší.
Jak zchladit rozpálená města
Naštěstí platí, že se stoupajícími teplotami mohou města poměrně efektivně a často i relativně snadno bojovat. Jednou z nejúčinnějších a nejjednodušších obran proti přílišnému horku je jednoznačně co nejvíce zeleně nejen v ulicích, ale třeba i na fasádách a střechách domů. Podle americké EPA může být pod stromem o 11 až 25 stupňů Celsia chladněji než na přímém slunci.
Kromě okamžité úlevy, kterou přináší stín, pomáhá ochlazovat okolí až o pět stupňů Celsia také proces zvaný „evapotranspirace“, při kterém se voda z rostlin a půdy dostává do atmosféry (i proto je pobyt pod stromem příjemnější než pod umělým zastíněním). Důležitou případovou studii o účinnosti stromů v boji s vlnami veder může za pár let nabídnout Barcelona. Podle „Plánu péče o stromy“ chce španělské město do roku 2037 pokrýt 30 procent svého území různými druhy stromů odolnými vůči klimatickým změnám.
Aby se zeleni ve městě dobře dařilo, potřebuje samozřejmě dostatek dešťové vody. „I v současnosti, kdy se stále častěji setkáváme s delším obdobím sucha, nechává řada obcí vodu rychle odtékat kanalizací z města pryč, místo efektivního zasakování. To pak působí problémy i v době přívalových srážek, kdy by vsáknutá dešťová voda snížila nároky na kapacitu kanalizace,“ říká David Kopecký, tiskový mluvčí Nadace Partnerství. Jak dodává, tuto problematiku lze řešit mnoha způsoby. Jedním je například přerušení obrubníků a spádování chodníků tak, aby dešťová voda mohla vtékat do travnatých ploch.
Další metodou, jak snížit teplotu ve městech, jsou rozprašovače vody. V čínských městech, kde teploty v loňském roce přesáhly 45 stupňů Celsia, je lze najít v nákupních centrech, parcích a na autobusových zastávkách. Tyto rozprašovače jsou někdy doplněny flotilami „mlhových děl“ – v podstatě užitkových vozů vybavených vysokotlakými vodními postřikovači, které se od roku 2014 pohybují po velkých čínských městech. Ačkoli tato děla byla původně zavedena ve snaze snížit znečištění ovzduší, nedávná studie Soulské státní univerzity naznačuje, že mohou účinně pomoci i v boji s teplem. Rozprašování jemných vodních částic dokáže snížit okolní teplotu až o sedm procent, zejména pokud jsou mlhovky umístěny v optimálním úhlu.
Jak mohou potvrdit obyvatelé řeckých ostrovů, další snadnou a relativně levnou obranou proti horkému létu je také natírání střech a budov na bílo. Je to způsobené tím, že stavba s čistě bílou střechou odráží přibližně 85 procent přímého slunečního světla ve srovnání s tmavou střechou, která odráží jen asi 20 procent světla.
Výzkumný tým z Purdue University v Indianě dokonce tvrdí, že se mu podařilo vyvinout typ „ultrabílé“ barvy, která dokáže odrážet 98 procent slunečního světla a snížit povrchovou teplotu budovy ve srovnání s jejím okolím téměř o 11 stupňů Celsia v noci (nebo takřka o pět stupňů Celsia při silném slunečním záření).
Bílé nemusí být jen střechy, ale také silnice. V Los Angeles je městský úřad pro správu ulic v posledních letech natírá reflexním bílošedým nátěrem zvaným CoolSeal. Poté co byl v roce 2019 v pilotních oblastech zaznamenán efekt ochlazení o šest až osm stupňů Celsia, oznámil tehdejší starosta Los Angeles Eric Garcetti plán pokrýt do roku 2028 chladicím materiálem 400 kilometrů silničních pruhů.
Jiná města natírají světlými barvy i chodníky. Jak ale ukázala studie z roku 2020 zveřejněná v časopise Environmental Research Letters, tato strategie může být ve výsledku kontraproduktivní. Reflexní chodníky sice vedou k nižším povrchovým teplotám, ale lidé se v těchto prostorách mohou cítit tepleji, protože nakonec teplo absorbují oni sami.
Vedení mnoha evropských měst si naštěstí uvědomuje, že budoucnost bude horká, a připravuje se na ni. V Paříži byla vytvořena propojená síť „chladných ostrovů“, kam se mohou obyvatelé uchýlit – od parků a lesů až po bazény a muzea. Tyto ostrovy jsou propojeny chodníky pokrytými stromy a lze se k nim dostat prostřednictvím mapové aplikace Extrema, kterou město vyvinulo v roce 2019. Podobným směrem šla i Vídeň, která vytvořila 22 oblastí, jež jsou vybaveny fontánkami na pití, mlhovými sprchami a inteligentními zavlažovacími systémy, které se automaticky aktivují, když teplota stoupne nad 35 stupňů Celsia.
Ve španělské Seville zase nařídil starosta v rámci „politiky stínu“ instalovat po celém městě více markýz, vysadit pět tisíc stromů ročně a vybudovat více veřejných fontán. Představitelé města Rotterdam v Nizozemsku zase doufají, že se jim podaří vysadit zeleň na více než 900 tisících metrech čtverečních střech.
Na klimatickou změnu se připravuje i Praha. „Od konce roku 2020 máme plán adaptačních opatření na roky 2020 až 2024 se zásobníkem více než 200 projektů města, městských částí a městských organizací. Pečujeme ve větší míře o parky a zeleň a vysazujeme nové stromy, přičemž za poslední čtyři roky bylo v Praze nově vysazeno asi půl milionu stromů,“ říká tiskový mluvčí Magistrátu hlavního města Prahy Vít Hofman. Jak dodává, strategickým cílem je minimalizovat v Praze uhlíkovou stopu a navýšit podíl zelené energie. „Pro hlavní město i městské organizace včetně dopravního podniku pořizujeme elektromobily, čímž snižujeme vypouštění emisí, a podporujeme carsharing a cyklistickou dopravu,“ vysvětluje Hofman.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
