Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecZa bouřlivým rozvojem české ekonomiky na přelomu 19. a 20. století nestáli jen podnikatelé a jejich zaměstnanci, zdatní inženýři či vynálezci, ale také první domácí národohospodáři. Další díl seriálu týdeníku Ekonom o historii domácího byznysu představí nejvýraznějšího z nich, ekonoma, právníka a politika Albína Bráfa. Ten dokázal spojit teorii s praxí a stal se i ministrem. Podílel se na vzniku významných veřejnoprávních institucí a byl zakladatelem české sociální školy. Přitom byl ovlivněn papežskou encyklikou Rerum novarum. Současně na Univerzitě Karlově vychoval řadu následovníků, kteří patřili k hlavním postavám financí i průmyslu meziválečného Československa.
Kroky ke kariéře
Albín Bráf se narodil v Třebíči v rodině hospodářského úředníka ve službách šlechtického rodu Valdštejnů. S vynikajícím prospěchem vystudoval Akademické gymnázium v Praze a pak právnickou fakultu pražské univerzity, kde byl v roce 1874 promován doktorem. Získat vzdělání nebylo snadné – pocházel ze šesti dětí a otec mu za studií zemřel. Přivydělával si kondicemi a jako vychovatel ve šlechtických rodinách.
Po studiích nejprve nastoupil k trestnímu soudu. V roce 1877 ale byl potvrzen jako soukromý docent v oboru politické ekonomie, kterou přednášel jak na právech, tak na české technice. Byl i prvním pedagogem, který o národním hospodářství přednášel v českém jazyce, později přispěl k vytvoření domácího ekonomického názvosloví.
K jeho sociálnímu vzestupu přispělo předsednictví ve Spolku českých právníků Všehrd a především sňatek. Jeho žena Libuše byla dcerou předního staročeského politika Františka Ladislava Riegera a vnučkou historika Františka Palackého. Za staročeskou stranu Bráf také zasedal v Zemském sněmu, poprvé v roce 1883 a naposledy v roce 1895, kdy staročechy převálcovali vůči Habsburkům podstatně útočnější mladočeši.
Do Říšské rady ve Vídni, tedy celostátního parlamentu, kandidovat nechtěl a odmítl i jmenování doživotním členem Panské sněmovny. Dvakrát se však stal, v roce 1909 a 1911, ministrem orby, tedy zemědělství. Poprvé podal demisi na protest proti omezování češtiny jako vyučovacího jazyka. Podruhé mu plicní choroba komplikovala výkon funkce natolik, že úřední povinnosti vykonával se souhlasem císaře Františka Josefa I. ze své vily v Roztokách, kam mu zavedli telegrafní linku.
Bráf neodmítal liberalismus jako celek, zejména pak hospodářství založené na soutěži. Měl ale být zbaven excesů, zejména chudoby.
Přispěl k rozvoji středního ekonomického školství, a dokonce vypracoval učební plán pro obchodní akademie, který v českých zemích platil až do roku 1948. Ve spolupráci s věhlasným stavebním podnikatelem a mecenášem Josefem Hlávkou se Bráf podílel na zřízení České akademie pro vědy, umění a slovesnost a přidruženého Národohospodářského ústavu. Ten podle něj měl podpořit podnikatelského ducha Čechů, kteří zatím tíhli – podle Bráfovy přednášky při otevření nové instituce – ke služebnému postavení.
Buditel české ekonomiky
1851
Albín Bráf se narodil v Třebíči v rodině hospodářského úředníka ve službách šlechtického rodu Valdštejnů.
1877
Po vystudování práv začal v Praze přednášet národní hospodářství a o pět let později byl jmenován mimořádným a pak i řádným profesorem.
1881
Začal se zajímat o sociální problematiku a napsal studii o poměrech severočeských dělníků a později spis Almužna a mzda. Později ho ovlivnila sociální encyklika Rerum novarum papeže Lva XIII.
1888
Podílel se na založení Zemského pojišťovacího fondu a o rok později i Zemské banky Království českého, která měla umožnit lepší přístup českých podnikatelů k úvěrům.
1890
Spolu s mecenášem Josefem Hlávkou stál u zrodu České akademie pro vědy, umění a slovesnost a Národohospodářského ústavu.
1904
V přednášce Národohospodářské potřeby české zformuloval tezi o třetí, tentokrát ekonomické fázi národního obrození. Tu později doplnil textem „Svůj ke svému“, v němž českým zákazníkům doporučoval obracet se na české dodavatele.
1909
Rok vykonával funkci ministra orby, tedy zemědělství v rakouské vládě. V roce 1912 obdržel vyznamenání od císaře Františka Josefa I. a krátce nato zemřel.
Své teoretické i pedagogické dílo zanechal Bráf v podobě drobných studií a přednášek, které byly až později vydány jeho žáky. Definoval v nich takzvanou třetí fázi národního obrození, která podle něj spočívala v dokončení hospodářské emancipace, při níž by Češi měli dosáhnout s českými Němci rovnomocnosti. Tím chápal dosažení stejné hospodářské výkonnosti a síly. To měla být rovněž cesta k federalizaci Rakouska, které jinak považoval za dobrou základnu pro rozvoj národního života. Proto podle historičky Zuzany Volné zdůrazňoval nutnost tvorby českého kapitálu, aby mohl vzniknout silný český průmysl.
„Jeho ideálem bylo oprostit české továrny a továrníky od vlivu zahraničních bank. Lapidárně řečeno, o důležitých investicích by se mělo rozhodovat doma a s domácím národním kapitálem, nikoliv v zahraničí,“ podotýká Volná.
V roce 1888 se podílel na založení Zemské banky Království českého, která pomáhala umenšit problémy českých podnikatelů při získávání úvěrů. K akumulaci peněžních prostředků mělo posloužit podle německého vzoru také záloženské družstevní hnutí. Bráf se sám angažoval ve vedení Ústřední jednoty družstevních záložen.
I jeho zásluhou tak byla počátkem 20. století dobudována komplexní česká bankovní soustava. Sestávala z lokálních spořitelen, Zemské hypoteční a zmíněné Zemské banky Království českého jako veřejnoprávních bank a z akciových soukromých komerčních bank v čele s Živnostenskou bankou. To vše bylo jak potvrzením dosavadního vzestupu, tak podmínkou dalšího hospodářského rozvoje. Základnou českého byznysu ale ještě zůstávala zemědělská produkce v úrodných oblastech Polabí a na Moravě, zejména pěstování cukrovky. Utržené peníze šly do výstavby cukrovarů, pivovarů a lihovarů, výroby zemědělských strojů a umělých hnojiv. Rozvíjely se významné české strojírny jako Českomoravská, Daněk či První brněnská, které dodávaly zařízení pro potravinářský průmysl. Sílící český kapitál pronikal i do dalších strojírenských oborů včetně zcela nové elektrotechniky.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
