Evropské dotace nezařídí zemědělcům zdaleka všechno. Například nepřitáhnou mladé lidi, upozorňuje profesor ekonomie z Mendelovy univerzity v Brně Lubor Lacina. Důležité podle něj je, aby obor šel cestou inovací a vyšší efektivity.

Lze si dnes vůbec v Evropě představit soběstačné, respektive ziskové zemědělské hospodaření bez dotací?

Ano. Období dotační podpory zemědělské produkce je stále ještě kratší než historie zemědělské produkce bez dotací. Problémem je ale samotná existence vnitřního trhu Evropské unie, s volným pohybem zboží bez možnosti ochrany trhu například formou cel nebo národních technických norem.

Vláda na Novém Zélandu v roce 1985 po dvanáctiletém experimentu dotace zrušila a obor má najednou větší efektivitu, více se v něm inovuje.

Nový Zéland jako ostrov může efektivně bránit dovozu dotovaných zemědělských produktů ze zbytku světa, pokud dodrží pravidla Světové obchodní organizace. K odstranění dotací v EU by muselo dojít k dohodě všech členských zemí v jednom okamžiku a současně by se evropské zemědělství muselo vyrovnat konkurenci ze zbytku světa. Taková dohoda je málo pravděpodobná. Zájmy a priority členských zemí se liší. Nabízejí se úvahy, zda by evropské dotace nenahradily národními či zda by zavádění ochrany národních trhů neohrozilo fungování vnitřního trhu EU a volného pohybu zboží.

Jedním z cílů nového Strategického plánu společné zemědělské politiky do roku 2027 je zvýšení konkurenceschopnosti zemědělců a potravinářů. Co považujete za nejdůležitější, aby se ho podařilo dosáhnout?

Výzvou produkce zemědělských komodit a potravin po roce 2027 bude propojení dvou cílů. Na jedné straně zapojení do procesu snižování emisí skleníkových plynů, protože zemědělství je jedním z jejich významných zdrojů. Na straně druhé se dlouhodobě diskutuje o nutnosti větší regionalizace výroby a propojení místních producentů komodit, výrobců potravin a konzumentů. Za důležitou považuji také podporu nákupu technologií, které prvovýrobcům umožní zpracovat a prodat komodity v této lokální nebo regionální dimenzi.

Období dotační podpory zemědělské produkce je stále ještě kratší než historie zemědělské produkce bez dotací.

Regionalizovat produkci tedy něco stojí. Jsou a budou zákazníci ochotni akceptovat vyšší ceny?

V Německu v předchozích letech zástupce federální vlády vedl intenzivní moderovanou diskusi mezi prvovýrobci, zpracovateli, obchodními řetězci a spotřebiteli. Ve stávajícím modelu se třeba telata narodí na jihu země, na výkrm se převezou na sever a pak opět na jatka například do Bavorska. Naporcované a zabalené maso se prodá v celoněmecké síti obchodů nebo za hranicemi. V nově navrhovaném modelu by se celý řetězec stal více regionálním. Odpověď německých spotřebitelů může být pro někoho překvapivá – v takovém případě jsou ochotni akceptovat až třetinový nárůst ceny.

Co ale zákazníci v Česku? Máme pořád o dost nižší platy než Němci.

Nedlouho poté, kdy Němci tuto studii publikovali, zmiňoval jsem se o ní na setkání deseti největších zemědělských producentů z jižní Moravy, Vysočiny a východních Čech. Odpovídali mi, že kdyby se zdražily potraviny u nás, začne revoluce. Bylo to asi rok před vypuknutím krize. Když dnes srovnám stejný nákup dnes a před rokem, mám pocit, že rozdíl v ceně třetinový je. A revoluce nevypukla.

Lubor Lacina

Vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně. V roce 2016 byl jmenován profesorem managementu a ekonomiky.

Od roku 1992 působí na Ústavu financí Mendelovy univerzity a zabývá se proble­matikou měnové integrace, rozpočtu EU a členství v unii.

V roce 2009 získal titul Jean Monnet Chair in European Economic Studies. Před šesti lety také založil think‑tank Mendelovo evropské centrum a je jeho ředitelem.

S kolegy z univerzity jste loni upozorňovali, že kdyby se velkým i malým podnikům poskytly finance na nákup moderních technologií, zvedla by se produktivita i udržitelnost zemědělské produkce. Umožňuje to nová SZP?

Ano. Jsou přichystány dotace na nákup strojů a zařízení pro precizní zemědělství. Zemědělci si za ně budou moci pořídit například systémy využívající družice k automatickému řízení traktoru nebo investovat do robotizace živočišné výroby. Na zařízení pro výrobu krmiv, potravin, balení a sklady je připraveno 4,7 miliardy korun, na zahájení činnosti mladého zemědělce bude poskytnuto asi 2,7 miliardy korun na období 2023 až 2027 a na inovace při zpracování zemědělských produktů zhruba 190 milionů korun.

Mají všichni stejné šance získat dotace?

Otázkou je administrativní náročnost žádostí o dotace a jejich čerpání. Dřív byly ve výhodě velké podniky s dostatečnou lidskou kapacitou. Ty však mají vlastní prostředky na nákup nebo garanci půjček. Dotace by měly primárně směřovat ke středním a malým zemědělcům s potenciálem dodávat na lokální trh.

Proměny zemědělství

Dále čtěte

Povzbudí zásady nové zemědělské politiky zájem mladých lidí o obor?

Nepovzbudí. Příjmy v zemědělství jsou dlouhodobě pod příjmy v průmyslu a službách. Zemědělství není atraktivním oborem, pokud nejste dědicem již vytvořeného a fungujícího podniku. Odrazuje také skutečnost, že začínající zemědělec není schopen získat prostředky na nákup půdy. Dotace sice teoreticky pokryjí úroky z úvěru, ale s ohledem na nízkou rentabilitu zemědělské prvovýroby, nulovou historii a celkově velké riziko banka úvěr neposkytne. Dotační tituly by začátečníkům měly dát víc na nákup půdy od končících farmářů. Dnes půdu většinou nenakupují zemědělci, ale velké holdingy nebo lidé, kteří do ní investují peníze vydělané jinde.

V Česku je značný podíl větších farem, 2000 zemědělců zajišťuje 77 procent produkce. Jak to ovlivňuje prováděcí plány a politiku vlády ve srovnání například s našimi sousedy?

Velikost zemědělských podniků a obhospodařovaných výměr je v Česku dána historickým vývojem. Velké podniky dosahují úspory z rozsahu. Zároveň je zde mnohem menší vazba mezi producentem a regionem, respektive mezi prvovýrobcem a konečným spotřebitelem. Vlastník půdy je vzdálen a nemá přehled o hospodaření s ní a stavem degradace půdního fondu. Asi nejbližší srovnání je při pohledu z Pálavy nebo Hnánic na české a rakouské území. Rakouská výměra je mnohem menší s větší diverzitou plodin. Jiným příkladem může být Polsko, kde díky dobře nastavenému systému výrazně vzrostla technologická vybavenost, produktivita práce i schopnost uplatnit výrobky doma i na dalších unijních trzích.

Související