Jan Basař hospodaří se svými dvěma bratry na farmě v obci Prosečné v Podkrkonoší. Jsou už třetí generací, která se v tomto místě věnuje zemědělství. Farmu získali zpátky jejich rodiče v restituci na začátku 90. let, kdy začínali v malém chlévě s vydojeným stádem českých strak ze státního statku. Tehdy je živil hlavně prodej mléka. Postupně stádo rozšiřovali a pronajali si nedaleký kravín.

V období vstupu Česka do Evropské unie se však kvůli nadprodukci mléka začaly uplatňovat kvóty, jeho výkupní cena byla nízká a Basařovým došlo, že nemá smysl vynakládat takové úsilí a nevydělat ani na režii. „Proto jsme se rozhodli, že stádo prodáme a přeorientujeme se na masný skot,“ vzpomíná čtyřiačtyřicetiletý Jan, nejstarší z bratrů.

Všichni se jim prý divili, když „mléčné“ stádo i s povolenou kvótou odprodali. „Ale my jsme si říkali, že nechceme celý život vstávat v půl páté ráno, a přitom dostávat jen šest či sedm korun za mléko,“ říká Basař. Propočítali si, že změna by měla finančně vyjít. A skutečně, nebyly to špatné počty.

Když to se skotem začalo fungovat, nezůstalo jen u něj. Stádo plemene Angus čítá na dvě stě kusů a Basařovi dnes hospodaří na více než 200 hektarech orné půdy a 300 hektarech luk a pastvin. V nájmu mají také honitbu na asi 760 hektarech a několik let provozují penzion s třemi desítkami lůžek.

Základem všeho je snaha být na statku co nejvíc soběstační. A to nejen v krmivech, ale také v elektřině a teplu. Díky tomu dokáže farma o něco lépe čelit prudkým výkyvům v nákladech. Pomohlo to loni, kdy nejen zemědělci čelili vysokému růstu cen. „Šrot i objemné krmivo pro dobytek máme vlastní, pěstujeme ho na polích. Díky malé bioplynové stanici máme vlastní teplo i elektřinu, tu také prodáváme do sítě. Na polích využíváme hnůj i digestát z bioplynu. Šetříme tím na nákupech umělých hnojiv,“ říká Basař. Právě jejich cena vyskočila extrémně. „Byla to loterie, hra nervů. Ani my jsme nevydrželi a část hnojiv koupili draze.“

3 bratři
Basařovi s rodinami hospodaří na farmě v Podkrkonoší. Jsou už třetí generací, která se v místě zemědělství věnuje. Farmu vlastní na třetiny.

Dotace na zbytečnosti

České zemědělce podle Basaře nejvíc trápí papírování, byrokracie spojená s řadou přehledů a dotací. Připojuje se k názoru, že bez dotací by se zemědělství dalo dělat jen v případě, že by padly v celé Evropské unii. „Protřídilo by se to, ukázalo by se, kdo ze zemědělců je vyloženě dotační,“ říká. Oželet by se podle něj nicméně daly národní dotace, které se prý často vynakládají na zbytečnosti. „Všichni žijeme z toho, co vyděláme, plus z evropských peněz,“ říká.

Současná změna dotační politiky, kdy jsou zvýhodněny menší farmy, podle Basaře dává smysl. „Jezdíme do Rakouska na dovolenou, všem se nám líbí, že je tam pestrá krajina, dáme si jogurt nebo maso ze sousední vesnice, nemusíme jíst jen produkci velkých potravinářských firem,“ říká.

Že obří agropodniky při nižších dotacích zase o tolik nepřicházejí, Basař vysvětluje na porovnání vlastní farmy s jinými odlišného charakteru. „Když my jako farma s 500 hektary koupíme tři kamiony hnojiva, malý farmář s 150 hektary koupí jeden. Ale za ten kamion zaplatí mnohem vyšší cenu. Naopak obří podnik, který koupí 20 kamionů, to má mnohem levnější. Přijde mi směšné, že ti velcí tak brečí. Svou velikostí prostě doženou vyšší dotace na hektar, které dostávají ti malí,“ shrnuje Basař.

Základem všeho je snaha být na statku co nejvíc soběstačnými. A to nejen v krmivech, ale také v elektřině a teplu.

A byl by rád, aby se menší statkáři dočkali ještě vyšší podpory, právě na úkor velkých podniků. „Pokud vydrží současné nastavení dotací, během chvíle se do obrovských holdingů skoupí úplně všechno. Neomezené či nezastropované dotace vedou k tomu, že si za rok dokážou našetřit na koupi dalšího družstva o dvou třech tisících hektarů,“ říká Basař.

Ideální by podle něj tedy bylo, aby stát zastropoval objem dotací pro velké holdingy a peníze rozdělil mezi ty menší, aby mohly zvyšovat přidanou hodnotu. „Malí se mohou soustředit na lokální produkci. A to by se mělo podporovat. Když na vesnici vzniknou mlékárny, bourárny nebo moštárny, bude krajina pestrá, ubude eroze. A nebudou tu jen lány řepky a pšenice, kterou navíc teď nikdo nemůže prodat, protože Evropa je zavalená obilím,“ tvrdí farmář z Podkrkonoší.

Velcí zemědělci jako hlavní protiargument uvádějí, že menší objem dotací pro ně povede ke zdražení zemědělských produktů v obchodech a k dalšímu snížení potravinové soběstačnosti Česka.

Hovězí maso z automatu

Basařovi se však svého názoru drží a jdou i příkladem – živočišnou produkci prodávají lokálně. „Nechtěli jsme jako absolutní většina zemědělců na podzim nahnat stádo zástavového dobytka na kamion a odvézt do Turecka nebo do Chorvatska. Chtěli jsme ho zpracovat u nás,“ vysvětluje jeden z bratrského tria.

A jako první spustili automat na maso. Sourozenci věděli, že poptávka po kvalitním hovězím mase v okolí je, proto investovali do vlastní bourárny. Nejprve uvažovali o běžné farmářské prodejně ve Vrchlabí. Ale pak v Nizozemsku, v Německu či Rakousku viděli syrové maso v automatech.

Proměny zemědělství

Dále čtěte

Moc se neliší od jiných prodejních automatů, jen jsou v nich místo baget nebo sušenek v několika patrech vyskládané různé kusy hovězího. Basařovi mají jeden přímo na farmě a dalších pět ve Vrchlabí. A zároveň je nabízejí farmářům po celé zemi, aby v nich prodávali svou produkci.

Automaty se doplňují každé ráno. Prodá se v nich zhruba 70 procent produkce z farmy, zbytek odebírají krkonošské restaurace. Přesný poměr závisí na sezoně, v létě lidé chtějí hlavně steaky ke grilování, v zimě naopak maso do omáček. A Basařovi nyní uvažují, jak prodejní sortiment výrobků z hovězího masa ještě víc rozšířit. Přemýšlejí třeba o uzeninách.

Svou farmu budují i pro další generace. „Jsme tři bratři, každý z nás má dvě děti. A doufáme, že hospodářství po nás převezmou. Nejstarší je v prvním ročníku na zemědělské škole,“ říká Jan Basař. Rodinný podnik to dotáhl až k ocenění Farma roku 2022 od Asociace soukromých zemědělců České republiky.

Související