Více malým, méně velkým. Česko je nejpřísnější z celé unie

Evropská unie upravila svou zemědělskou politiku – v následujících pěti letech bude rozdělovat dotace podle nového klíče. Mezi lety 2023 až 2027 hodlá zemědělcům poslat takřka 264 miliard eur (v přepočtu 6,3 bilionu korun). Je to přibližně třetina unijního rozpočtu. Spolu s programy financovanými z národních rozpočtů má do sektoru jít 307 miliard eur z veřejných peněz. Takřka dvě třetiny této částky tvoří přímé platby, tedy dotace určené na udržení příjmů zemědělců. Vypočítávají se podle hektarů zemědělské půdy nebo podle produkce.

Je na jednotlivých členských státech, jak s balíkem evropských peněz naloží. Stačí, když jejich plány souzní s hlavními principy společné zemědělské politiky, mezi něž patří třeba zvýhodnění menších farem. Ty sice tvoří páteř evropského zemědělství, podle statistik jich však postupně ubývá. Eurostat v roce 2020 v unii evidoval 9,1 milionu farem, což je o 37 procent méně než v roce 2005. Rozloha obhospodařované půdy se přitom výrazně nezměnila.

Dřívější pravidla unie státy nijak nezavazovala zvyšovat podporu malých a středních zemědělských podniků. Řešily si to po svém. „Pokud se ukazuje, že se podniky i nadále zvětšují a malé zanikají, je jasné, že takové opatření není dostatečné. Nebrání tomu, že se z dotací zvětšují zisky i velkých zemědělských podniků. To je realita v celé EU,“ říká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU‑ČSL).

Unie proto přišla s tím, aby země ve větší míře přesunuly finance od velkých k malým a středním. Jinými slovy, aby účinněji zacílila přímé platby. „Finanční podpora musí jít především těm, kteří ji potřebují, tedy menším farmám. A musí podporovat hospodaření, které chrání krajinu, půdu, vodu, opylovače,“ dodává Šojdrová, která je v europarlamentu členkou Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova.

Přílišná pozitivní diskriminace

Česko se rozhodlo k přerozdělení, jež je mezi členskými zeměmi poměrně radikální. Pro redistributivní platbu na prvních 150 hektarů podniku vyčlenilo 23 procent ze sumy určené na přímé platby. To je v unii největší podíl, průměr činí 13 procent a někde se tato platba dokonce ani neuplatňuje. V Rakousku je tato platba na hektar třetinová oproti české, v Německu zhruba poloviční. Zároveň se tam vztahuje na menší plochu.

Část zemědělců – pochopitelně ti větší – takový přístup státu kritizuje. Jaroslav Vaňous, místopředseda Zemědělského svazu ČR a předseda ZD Sloupnice, říká, že „pozitivní diskriminace“ je nastavena příliš vysoko. „Jedinou podmínkou je velikost do 150 hektarů, bez ohledu na to, zda farmář něco pěstuje, nebo nechává pole ladem. Negativní výměnou za vysokou platbu na první hektary je nízká výše základní sazby, která je absolutně nejnižší v celé EU. V případě středně velkého podniku o výměře 1500 hektarů jde o roční ztrátu ve výši 600 tisíc korun,“ říká.

Peníze pro české zemědělce v letech 2023 až 2027 (v milionech eur)

Zvětšit přes celé okno

Střední a větší podniky, které se dosud věnovaly náročnější zemědělské produkci, budou mít podle Vaňouse problém, ať již finanční nebo morální, se této výrobě nadále věnovat. „Stát nám vlastně říká: Přestaňte se věnovat živočišné výrobě, přestaňte se věnovat náročné produkci a věnujte se jen jednoduchým aktivitám,“ říká. Má to podle něj následně vliv i na podobu krajiny. „Například kvůli nižší podpoře živočišné výroby klesá potřeba pěstování krmných plodin a výsledkem je vysoké zastoupení obilovin či řepky v osevních postupech.“

Šojdrová k tomu podotýká, že cílem rozhodně nebylo zlikvidovat velké zemědělské podniky: „Podle propočtů by mělo pouze dojít k vyrovnanějšímu rozdělení dotací a zisků.“ Poslankyně si zároveň myslí, že se v EU začíná projevovat trend, kdy některé členské státy nejdou v zájmu konkurenceschopnosti svého zemědělství proti koncentraci, a tedy proti trendu zvětšování zemědělských podniků.

V roce 2020 bylo v unii 9,1 milionu farem, což je o 37 procent méně než v roce 2005. Rozloha obhospodařované půdy se výrazně nezměnila.

Pro následující období tak bude podle ní potřeba rozdílné způsoby k uplatňování zemědělské unijní strategie napříč Evropou nějak sjednotit. „Pokud má po roce 2027 existovat společná zemědělská politika na podporu malých a středních zemědělských podniků, jejich konkurenceschopnosti a odolnosti, pak musí platit stejná pravidla ve všech členských státech a musí být jasné omezení pro podporu z národních rozpočtů,“ říká europoslankyně.

Na co jsou určeny finance Evropské unie (v milionech eur)

Zvětšit přes celé okno

Česko proti trendu

Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal tvrdí, že kvůli odlišné míře podpory v jednotlivých státech a propojenosti evropského trhu se vytváří nezdravé konkurenční prostředí. „Vyrobit určitý objem konkrétní zemědělské komodity stojí v různých státech různé peníze a největší konkurenční výhodu má samozřejmě nejlevnější zemědělská produkce. Zemědělské dotační podpory měly v minulosti sloužit především k vyrovnání rozdílů mezi starými a novými členskými zeměmi EU. Nyní je systém nastaven tak, že dotace tyto rozdíly spíše prohlubují a křiví trh,“ říká.

Jde tedy také o konkurenceschopnost českých zemědělců, kteří dodávají na společný trh. „Nemají úlevy na sociálním a zdravotním pojištění nebo danění dotací, jako například v sousedním Polsku,“ upozorňuje Vaňous. Není se podle něj ani čemu divit, že se unii jako celku zatím příliš nedaří držet malé rodinné farmy nad vodou.

„Celá výrobní vertikála se koncentruje a z logiky věcí se musí koncentrovat i zemědělci. Ti evropští už nyní produkují potraviny s většími náklady než zbytek světa. To má dvě příčiny. Jednak v EU platí mnohem přísnější předpisy, jednak se podporou menších farmářů zpomaluje koncentrace, a tím i efektivita produkce,“ říká Vaňous.

Co se v Česku pěstuje a chová

Zvětšit přes celé okno

Že se Česko evropskému trendu slučování menších zemědělských podniků do větších celků vymyká, spoluurčuje i jiný faktor. Výměra farem v zemi setrvale klesá, přesto zůstává výrazně větší než v ostatních zemích EU. Důvodem je kolektivistická minulost. Průměrná velikost farmy činí v Česku kolem 120 hektarů, zatímco v roce 2010 to bylo 152 hektarů. Unijní průměr se ve stejném období naopak zvýšil na 17,4 hektaru z 14,4 hektaru na podnik v roce 2010. Takřka dvě třetiny farem v EU hospodaří na méně než pěti hektarech.

Doležal z Agrární komory v této konstelaci vnímá, že místo na trhu mají malé, střední i větší zemědělské podniky. „Každá z těchto skupin má své výhody. Například větší podniky jsou stabilnější, menší zase mohou být flexibilnější,“ říká.

Jen desetině českých zemědělců je méně než 40 let. V celé Evropské unii je takových 12 procent.

Kritici hospodaření na velkých celcích mnohdy poukazují na nepříznivé dopady na přírodu, jako je snížená biodiverzita, půdní eroze či nedostatečné zadržování vody v krajině. Podle Vaňouse je však na zahraničních datech vidět, že mezi velikostí podniků a negativním působením agrovýroby není příčinná souvislost. „Obdobné problémy mají i země, kde jsou jednotlivá pole i podniky násobně menší než u nás. Ekonomicky silné zemědělské podniky naopak dokážou přijímat opatření, která umožňují snižovat negativní dopady při zachování objemu výroby potravin,“ říká místopředseda Zemědělského svazu ČR.

PROMĚNY ZEMĚDĚLSTVÍ

Dále čtěte

• Výzvou pro zemědělce je snižování emisí a regionalizace výroby
• Basařovi skot chovají, bourají a maso i sami prodávají. V automatech
• Podcast: Proměny zemědělství

Samostatnou kapitolou jsou lidské zdroje a stárnutí pracovníků. „V unii neubývá nejen malých a středních farem, ale i mladých zemědělců. Jen desetině českých zemědělců je méně než 40 let. V celé EU je to 12 procent. Podporou mladých můžeme dnes zajistit potraviny pro budoucnost. Jedním z dobrých nástrojů je vyčlenit povinnou podporu tří procent z prvního pilíře společné zemědělské politiky, včetně investiční podpory, pro mladé zemědělce do věku 40 let,“ říká Šojdrová.

Pracovníci chybí v Česku v živočišné i rostlinné výrobě. A to nejen na činnosti vyžadující nižší kvalifikaci, scházejí také zootechnici či agronomové. „Problémem je nízká společenská prestiž a rozšířená představa, že zemědělec je člověk, který se v nadsázce neustále hrabe v hnoji či hlíně. Přitom to už dávno není pravda, protože moderní technologie včetně digitalizace pronikají také do tohoto oboru. Pokud se podaří zlepšit image zemědělství, obnoví se zájem mladých o tento obor,“ míní Doležal.