Jaroslav Smetana: Ze solárních firem jich zbude jen pár, podobně jako kdysi u bazénů

Česká rodinná firma Albixon vyrobila a instalovala po Evropě desítky tisíc bazénů. Po obrovském nárůstu během pandemie covidu ale poptávka klesla a bazénářská společnost se vydala do solárního byznysu. Díky akvizici chce koncem příštího roku měsíčně montovat fotovoltaické elektrárny za 100 milionů korun, ročně tedy přes miliardu. Zakladatel firmy Jaroslav Smetana předpokládá, že obrovská konkurence na tomto trhu, která nabobtnala hlavně loni, se postupně zredukuje na silné hráče.

Donedávna většinový majitel Albixonu se ale z byznysu postupně stahuje. Řízení firmy v minulých letech předal profesionálnímu managementu a svůj vlastnický podíl prostřednictvím svěřenského fondu rodině. Zároveň vytvořil s pomocí poradce rodinnou ústavu, která definuje principy, jimiž se řídí a bude v budoucnu řídit další předávání majetku a mezigenerační obměny. Například i pravidla, za jakých lze vyloučit člena z rodinné rady.

Firmu jste předal pár let před šedesátkou. Proč tak brzy?

K předání firmy mě inspiroval Tomáš Baťa. Před pár lety jsem objevil jeho knihu úvah a fascinovalo mě, kam až dotáhl filozofii práce a vedení lidí. Ale když tragicky zemřel, nebylo dořešené nástupnictví. To dalo zárodek baťovským sporům, rozdělení rodiny a soudům.

Firmu jste nejdřív zkoušel převést na rodinu sám a pak jste požádal o pomoc poradce Davida Krajíčka. Na čem ztroskotalo samostatné převedení?

Majetek jsem předával poprvé v životě, nikde jsem se to neučil. Nejdřív jsem dospěl k tomu, že musím napsat závěť. Takže jsem ji napsal a chtěl jsem i po dětech, aby napsaly své závěti. Bylo to asi trochu morbidní. Děti se ptaly, proč by měly psát jako mladí závěť. Cítil jsem, že to není ono a že to závětí ani není dořešeno. Tak jsem pátral a zjišťoval, až jsem narazil na seminář pana Krajíčka. Vyděsilo mě, když jsem se tam dozvěděl, že velká část firem přijde o většinu svého majetku do tří let od mezigeneračního předání.

Ve starším rozhovoru pro Seznam Zprávy jste uvedl, že jste firmu ovládal jako Čingischán. Co jste tím myslel? Měl jste pocit, že jste příliš autoritativní, a dospěl jste k tomu, že by firma měla jít jiným směrem?

Když jsem firmu předal, měla přes 500 lidí a 1,5 miliardy obrat. Byl jsem statutár, ředitel, šéf technického úseku, staral jsem se o nákup nemovitostí a jejich správu a v podstatě jsem ze sebe udělal instituci. Všechno jsem ovládal, všemu jsem vládl, do všeho jsem mluvil, takový ten typický podnikatel zakladatel, který se nebyl schopen z toho vymanit. Firma vyrostla, ale moje myšlení zůstalo pořád stejné – o všem chci vědět a všemu rozumím. Chtěl jsem, aby procesy ve firmě nestály pouze na mně, respektive na jedné osobě. Kdyby se se mnou něco stalo, co by pak dělali.

V řadě firem se dnes razí volnější a familiárnější přístup k řízení. Například ve společnosti DEK si šéf se všemi tyká. Je to dobře?

Moje velká poklona vůči nim, DEK je rodinná a velice úspěšná firma. Nemyslím si ale, že familiárnost je úplně v pořádku, protože – jak říkal již zmíněný Tomáš Baťa, můj velký podnikatelský vzor – úsměv a radost si nechte doma pro ženu, děti a rodinu, ale v práci se potýkáme s vážnými a důležitými problémy, a tady úsměv nemusí být vždy namístě. Práce je jiná disciplína než zábava. Přátelská atmosféra na pracovišti je bezpochyby dobrá, ale přítomnost určité autority ve smyslu požadavků na pracovní výkon je namístě a bez toho to nejde. Lidé by měli pořád soutěžit a zvyšovat výkon. Jen efektivní práce má smysl.

Když na poradu přijde žena, všichni chlapi jsou slušnější a klidnější, což určitě prospívá, ale byznysový svět je prostě mužský.

 

Podle průzkumu pro summit Family Business Week patří čtvrtina českých firem s jedním majoritním vlastníkem ženám. Je to hodně, nebo málo?

Nechce se mi věřit, že by v českém byznysu byla čtvrtina žen v roli majitelky a zakladatelky firmy. Tipl bych si tak pět procent. Třeba jsou některé tyto dámy vdovy po zakladateli.

Co tato čísla říkají o světě byznysu?

Že žijeme v mužském světě, respektive v byznysu mužský svět pořád ještě funguje.

Měly by ženy víc vstupovat do byznysu a přinést do něj větší porci konsenzuálního přístupu?

Mužský svět sám o sobě neexistuje a je vždycky doplňovaný tím ženským. Stejně jako chlapi doplňují ženský svět ve školách nebo v módě. Je fakt, že když na poradu přijde žena, všichni muži jsou slušnější a klidnější, což určitě prospívá. Mám obdiv a úctu k ženám, ale byznysový svět je prostě mužský, tak je to postavené. Chlap má víc času, zpravidla není na mateřské a odmalička se ho někdo ptá, čím budeš nebo kolik chceš vydělávat.

Nechovat se škodlivě

Už je celý proces předání vaší firmy rodině ukončený?

Řízení a vedení firmy už je předané několik let. Shodou okolností máme teď asi dva měsíce nového ředitele. Majetkové předání rodině také proběhlo a už nevlastním žádnou akcii. Proces je ukončený a v rodině bude dál probíhat mezigenerační předávání, jak budou děti dorůstat a stávat se členy rodinné rady. Každý pokrevní příbuzný se stane členem rodinné rady po dovršení 18 let, pokud je způsobilý k právním úkonům a pokud se nechová škodlivě.

Členové rodinné rady jsou tedy majitelé Albixonu?

V rodinné radě jsou přímí potomci mých rodičů. Rada si volí orgány a prostřednictvím rodinné rady jsou delegovány osoby do svěřenského fondu a ten je vrcholovým vlastníkem celé majetkové struktury.

Kolik je dnes lidí v rodinné radě?

Osm plus bratr má nezletilého syna a já také.

Co když vaše děti, až jim bude 18 let, řeknou, že je to nezajímá a nechtějí být v žádné rodinné radě a mít zodpovědnost?

Nikdo je do toho nebude nutit.

Plynou ze členství v rodinné radě nějaké povinnosti?

Nefunguje to tak, že když jsi členem této rodiny, a pokud z toho chceš něco mít, musíš chodit každý den do práce. Z rodiny jsou aktivní můj syn, synovec, můj bratr a já. Nejaktivnější jsou syn a synovec.

Jaroslav Smetana (59)

Pracoval u kriminální policie, po sametové revoluci vystudoval Vysokou školu ekonomickou a začal podnikat. Nejdřív vyráběl věšáky nebo nábytek, zkoušel také obchodovat s akciemi, pak se pustil s bratrem do výroby bazénů. Jejich firma Albixon se stala předním hráčem na evropském trhu a loni měla obrat necelých 1,9 miliardy.

Foto: Matej Slávik

Směřují váš syn a synovec k tomu, že jednou budou Albixon i řídit?

Pořídili jsme investiční společnost, která vlastní investiční fondy – a nějaké ještě budeme zakládat –, a v této investiční společnosti jsou v dozorčí radě. Směřují k tomu, že budou možná jednou správci svěřenského fondu. To jsem nyní já, právník a poradce. Svěřenský fond rozhoduje nedílnými hlasy všech tří osob. Nemůže se stát, že někdo z nás podepíše za svěřenský fond něco jen o své vůli. Je to kolektivní orgán, který musí jednat kolektivně a jednomyslně.

Ve vlastnické struktuře jste tedy stále silně zapojený?

Na úrovni svěřenského fondu, ale to jen do té doby, než syn dotvoří strukturu firem, na které nyní pracuje spolu se synovcem. To už si udělají podle sebe a pak záleží na tom, jestli mě rada fondu dál potvrdí.

Vaše děti mají nebo nejspíš budou mít své děti a ty další děti. Podle vašich pravidel i oni přeberou svůj podíl na vlastnických právech, čímž se to bude rozmělňovat. V rodinné radě můžou být za nějakou dobu desítky lidí. Nebude to problém?

Spočítali jsme, že za 30 let by to mohlo být kolem 40 lidí, ale nikdo neví, co bude za tak dlouhou dobu. Kdokoliv se může nechat vyplatit a může odejít, založit svou firmu a podnikat ve svém oboru. V radě se ale bude pořád demokraticky hlasovat. O některých věcech většinovým systémem a ke schválení jiných je potřeba 75 procent hlasů a tak dále. V rodinné ústavě a svěřenském fondu jsou daná pravidla, nebo spíš principy. Většímu rozmělňování jsme zabránili tím, že jsme do toho nepřizvali další příbuzné, hlavně manželky a manžele.

Prostřednictvím rodinné rady jsou delegovány osoby do svěřenského fondu a ten je vrcholovým vlastníkem.

Co na to říkala vaše žena?

Jsem dvakrát rozvedený.

Tak co na to říkali manželé a manželky vašich dětí? Necítili se odstrčeni nebo dotčeni?

Proč by se měli cítit odstrčeni? Ze svých rodin mají také nějaký majetek a jsou vázáni určitými vztahy, takže když něco zdědí po svých rodičích, nikdo se po tom nebude sápat. S bratrem a sestrou jsme založili určitou majetkovou strukturu, která vznikla díky naší práci, a chceme to předat jen pokrevním potomkům.

Řekl jste, že se vaši pokrevní příbuzní mohou stát členy rodinné rady, pokud se nechovají škodlivě. Za co hrozí nepřijetí nebo vyloučení z rodinné rady? Například za užívání drog nebo vstup do sekty?

Ano, například. Když jsme psali rodinnou ústavu, říkali jsme tomu „škodlivky“. David Krajíček, který nás tím procesem vedl, byl proti. Říkal, že by to mohlo být zneužitelné. Jako rodina spolu ale vycházíme naprosto perfektně.

V každé rodině jsou nějaké rozepře.

Netvrdím, že naše vztahy jsou úplně ideální a nejlepší na světě, ale mezi rodinnými příslušníky nejsou rozepře typu, že by někdo kul proti někomu pikle. Přesto jsme tam ty škodlivky chtěli, ale stejně se pak hlasuje, pokud by měl být někdo z rodinné rady vytlačen. Myslím, že pro to musí hlasovat 80 procent všech členů a ještě k tomu to musí odsouhlasit hlava rodiny, což je aktuálně moje maminka. Vyřadit z rodinné rady lze jen za přesně vyjmenované delikty a je tam také uvedeno, pokud je někdo „pod jejich škodlivým vlivem“. Tím není myšleno, že se někdo opije na taneční zábavě a spadne do příkopu, ale pokud by například užíval drogy často, choval se agresivně a škodil rodině.

Nemáte ale přesně definované, v jakém množství jsou drogy zakázané nebo třeba které konkrétní sekty.

Až tak ne, ale sekty jsou tam také ve smyslu „pod škodlivým vlivem náboženské sekty“. Kdyby někdo chodil na rodinnou radu a měl by na sobě třeba vytetované nebo vyřezané satanistické symboly nebo by všechny své peníze odevzdával nějaké úchylné partě, už by to asi byl škodlivý vliv.

Za co dalšího může být člen z vaší rodinné rady vyhozen?

Je tam uvedené pod škodlivým vlivem drog, alkoholu, náboženské sekty, politického hnutí, dokonce i sociální sítě tam jsou.

Sociální sítě už ale používá skoro každý.

Dobře, ale jde o ten škodlivý vliv. Dnes je spousta lidí závislých na sociálních sítích a na tom, že se tam potřebují rozpovídat o věcech, o kterých by neměli, a také z nich hltají falešné informace a nechávají se jimi podivně ovlivňovat. Když si někdo založí účet na Instagramu a dá si tam fotky, jak je na procházce se psem, tak je to samozřejmě v pořádku.

Člen může být z rodinné rady vyhozen, pokud je pod škodlivým vlivem drog, alkoholu, náboženské sekty nebo politického hnutí.

A co když tam uveřejní například fotky svého nahého těla?

Mně to vadit nebude, jestli to nevadí jemu. Nazí jsme se narodili.

Jak je to s těmi politickými stranami? Ani ty nejsou v pravidlech vyjmenované?

Nejsou, jen je tam „pod škodlivým vlivem”.

Od policie k solárům

Kde jste pracoval, než jste začal v 90. letech podnikat?

Pracoval jsem u kriminální policie a končil jsem jako šéf výjezdové skupiny. Celý život jsem ale toužil podnikat. Už v roce 1985 jsem měl pronajatý jez na řece, kde jsem chtěl zřídit malou vodní elektrárnu. Bohužel se mi to za socialismu nepovedlo. V roce 1990 jsme začali vyrábět věšáky, kovový nábytek a podobně, pak jsem skupoval kuponové knížky od lidí, kteří se nechtěli účastnit privatizace, udělal jsem si Vysokou školu ekonomickou a makléřské zkoušky. Nepodařilo se mi ale realizovat své představy. To se mi povedlo až u bazénů. Chtěl jsem jeden pořídit, pro dceru, sám jsem díru vykopal krumpáčem. Někdy na jaře jsem objednal firmu, přijeli až v srpnu, práci rozdělali, na jaře se to pak pokoušeli dodělat. Ale když jsem je viděl, jak se k tomu staví, tak jsem je vyhodil a s bráchou jsme bazén dodělali sami. Pak jsme si řekli, že to je ono, to budeme dělat.

Na začátku jste bazény vyráběli sami?

Ano, dva tři roky jsme to dělali fyzicky vlastníma rukama. Vyrobili jsme sami tak dvě stě bazénů, namontovali je a zprovoznili.

V roce 2021 měla vaše hlavní bazénářská firma rekordní obrat 1,82 miliardy korun a zisk před zdaněním 367 milionů. Jak jste dopadli loni?

Znám předběžná čísla za celý holding, ještě není ukončený audit. Loni měl holding obrat přibližně 1,87 miliardy a hospodářský výsledek před zdaněním kolem 280 milionů.

Loni, když klesala poptávka po bazénech, jste rozjeli další oblasti, jako jsou zastřešení bazénu nebo pergoly, a letos vstoupili jste i do instalací fotovoltaických elektráren. Jdete do toho sami, nebo jste koupili nějakou firmu?

Koupili jsme firmu AR Solar a část našeho portfolia s fotovoltaikami jsme přejmenovali na Albixon Solar. Pergoly jsme nabízeli už před deseti lety, ale šli jsme od toho, protože jsme tehdy nechtěli rozmělňovat náš hlavní byznys. Možná to byla chyba a loni jsme se do toho vrátili.

Nestává se bazén vzhledem k velké spotřebě vody a elektřiny kvůli vytápění zbytečným luxusem?

Spotřeba vody není tak velká, protože na zimu už nemusíte vypouštět nebo upouštět. Vytápění také není zas takový problém, když máte zastřešení, které teplotu dost dlouho udrží.

Jaký je váš cíl v solárním byznysu?

AR Solar montoval loni do 20 fotovoltaických elektráren měsíčně, letos ke konci roku bychom jich měli dělat 50 a koncem příštího roku 200. Jedna stojí kolem půl milionu, což je měsíční obrat asi 100 milionů korun.

Loni začaly solární elektrárny nabízet stovky firem, ale obrovská poptávka po fotovoltaice šla v poslední době dolů, proto mají některé firmy problémy. Nebylo riziko teď do oboru vstoupit?

Šli jsme do toho z několika důvodů. Fotovoltaické elektrárny chtějí podobní lidé, jako jsou naši stávající zákazníci. Mají rodinný dům, je to střední nebo vyšší střední třída, přemýšlí moderně. Zrealizovali jsme přes 35 tisíc bazénů a přes 90 tisíc zastřešení, tak bychom měli zvládnout i soláry. Průchod zakázky firmou je obdobný. Když jsme v roce 1995 začínali s bazény, ve Zlatých stránkách bylo 600 subjektů, které se prezentovaly jako bazénová firma. Teď jich bude tak deset, které za něco stojí. Loni, když přišel syn Pavel s tím, že vstoupíme do fotovoltaiky, se říkalo, že je na trhu 400 montážních firem. Teď jich je asi 900. Loni nebyl materiál, nebyli montážníci a elektrikáři, ale byli zákazníci. Teď je to trochu naopak, my jsme to ale zatím nepocítili. Nyní tedy existují stovky solárních firem, ale kolik jich bude za pět deset let? Myslím si, že jich také zbude jen pár pořádných.

Máte v plánu další akvizice ve fotovoltaice?

Na naši značku chceme nabalit aktivity stávajících montážníků a podle definovaného schématu se služba může dělat pod tou značkou.

Chcete rozjet franšízu na fotovoltaiku?

Ano, něco jako franšízu. Máme řadu obchodních zastoupení Albixonu už teď a ta by nás mohla zastupovat i v tomto oboru.