O výhodnosti fotovoltaiky nejvíc přesvědčí výše účtů za elektřinu

Trh se solárními elektrárnami zažívá od loňského roku boom. K jeho letošnímu pokračování přispívá i to, že se k instalacím na rodinných domech přidávají panely na budovách firem a začínají se opět budovat samostatné sluneční elektrárny. Po skokovém zvýšení cen energií má ekonomický tlak větší sílu než nedůvěra k novinkám. Odborníci na fotovoltaiku se však při besedě týdeníku Ekonom shodli, že je nutné odstranit úzká místa, tedy pochybnosti spotřebitelů vyvolané nerealistickými přísliby instalačních firem, a upravit legislativu. Hlavně tak, aby bylo možné bez problémů připojovat k síti velká bateriová úložiště.

Růst ještě nekončí

Podle výkonného ředitele Solární asociace Jana Krčmáře počet žádostí o vybudování fotovoltaiky letos dál poroste a instalovaný výkon slunečních elektráren by tak mohl překročit tisíc megawattů. Manažer instalačních služeb z innogy Energo Pavel Matoušek to vysvětluje tím, že fotovoltaika se již stala standardní součástí rodinných domů.

Na řadě je byznys. „Stále více mají zájem o sluneční panely na svých střechách i firmy a znovu se začnou k síti připojovat velké pozemní elektrárny s výkonem nad jeden megawatt,“ uvedl Matoušek. Tento zájem ale už narazil i na překážky. Jednatel společnosti Prosolar Vladan Marcalík připomněl obtíže s připojením fotovoltaiky k distribuci na jihu Čech i Moravy. Jako vysvětlení nabídl, že v obou případech jde historicky o zemědělské oblasti bez potřebné infrastruktury, zatímco na severu republiky, kde byl a je soustředěn těžký průmysl, větší problémy nejsou.

Jednatel společnosti Raylyst Solar Jan Kameníček přidal odmítavá stanoviska památkářů. Jako důvod k zamítnutí žádosti na instalaci fotovoltaických panelů udávají i rušivý pohled z okna zámku či vyhlídky. V debatě padlo, že ke změně takové situace by měli přispět politici.

Za hlavní pohon fotovoltaického boomu ale považují přítomní experti drahotu. „Pohled na účet za elektřinu byl měl lidem ukázat, že bez slunečních panelů, větrníků a přečerpávacích elektráren to nepůjde,“ řekl Krčmář.

Pozor na demagogické sliby

Komplikace si způsobil i solární byznys sám. Nejistotu na trhu vyvolal květnový krach společnosti Malina Group, která slibovala levné a dostupné elektrárny, ale nakonec nedokázala splnit 40 procent zakázek. O její praktiky se začala zajímat policie, která nakonec na účtu firmy zajistila pouhý půlmilion, i když od svých zákazníků vybrala asi 1,5 miliardy korun.

Zákazníci jsou od té doby podle Kameníčka opatrnější. I tak jim doporučil sehnat si vždy nezávislé reference a případně se obrátit na Solární asociaci. Ověřená data lze získat i na webu Refsite.info a základní informace o firmách nabízejí stránky ministerstva spravedlnosti Justice.cz.

Při budování fotovoltaiky zákazníci nesmí dát na demagogické sliby a musí si o instalačních firmách sehnat ověřené reference.

Pozor si zákazníci musí dávat při placení záloh – v případě panelů pro rodinný dům může jít o 200 až 300 tisíc korun. Pokud tyto peníze požadují malé regionální firmy, jde o přirozenou věc. Když je ovšem chtějí společnosti, které o sobě tvrdí – podobně jako Malina Group –, že patří k největším v oboru, jde o varování. Taková firma může být postavena na takzvaném Ponziho schématu, tedy na podvodu známém jako „letadlo“.

Signálem k opatrnosti, konstatoval Marcalík, jsou už demagogické sliby, například o vyřízení dotací. O těch totiž nerozhoduje instalační firma, ale úřady.

Nedůvěra k odborníkům by však neměla jít tak daleko, aby zájemci chtěli vybírat vhodné technologie, to by lidé měli ponechat na dodavatelské firmě, shodli se diskutující. „Nakoupit si sám panely a ty svěřit místnímu elektrikáři bych nedoporučoval,“ prohlásil Krčmář.

Samotné instalační firmy mohou mít rozdílnou specializaci. „Kdo umí komerční sféru, nemusí umět rodinné domy a naopak,“ varoval Matoušek. Nejen jen o to, že budovy mají různé střechy, jiná bývají i spotřební schémata a peníze se čerpají z různých dotačních programů.

Základním parametrem u fotovoltaiky zůstává spolu s cenou také návratnost investice. Určuje ji výkon panelu na jednotku plochy, životnost a poskytnuté záruky. „Dbal bych na to, aby instalační firma předložila analýzu spotřeby a s ní spojený návrh na výkon panelů i kapacitu baterií,“ zdůraznil Kameníček z Raylyst Solar.

Pro stavbu sluneční elektrárny na střeše rodinného domu doporučil Matoušek vsadit na výkon převyšující aktuální potřebu. Pozdější připojování dalších panelů je docela drahé a administrativně náročné. Navíc lze na dodávkách elektřiny do sítě vydělávat a s rostoucím tlakem na elektromobilitu se z nynějšího přebytku energie může v budoucnu stát zdroj pro napájení vlastního vozu.

Chybějící paragrafy o bateriích

Další rozvoj fotovoltaiky podle účastníků debaty Ekonomu není možný bez nové legislativy. Krčmář ze Solár­ní asociace upozornil na chybějící právní definici akumulace elektřiny. To dnes brání připojování větších bateriových kontejnerů do distribuční sítě, takže sluneční zdroje bývají odstaveny z provozu v okamžiku, kdy je energie dostatek, přitom jsou pro jejich práci vhodné podmínky.

Vedle toho chybí legislativní zakotvení agrovoltaiky. Ačkoliv zemědělcům technicky nic ve výrobě sluneční energie nebrání, přísná legislativa chránící zemědělskou půdu je od toho odrazuje. Marcalík z Prosolaru agrovoltaiku vidí jako výhodnou celospolečensky: z jednoho metru čtverečního vyrobí padesátkrát víc energie, než je ze stejné plochy možné získat pěstováním technických plodin. Elektřina z polí je přitom v Evropské unii trendem a zájem o ni mají čeští zemědělci, zejména ovocnáři a vinaři.

Matoušek z innogy Energo označil za vhodné pro budování fotovoltaiky zvlášť pozemky, které průmysl a těžba už změnily v měsíční krajinu. „Tato místa by se dala na 30 let osadit panely a příroda by měla možnost, aby se mezi nimi vzpamatovala,“ vysvětlil.