Lidé v Česku si budou muset utáhnout opasky – dolehne na ně drahota. Nejen kvůli dražší elektřině a plynu, které nyní raketově rostou a na vysoké úrovni se udrží i v příštím roce. Postcovidová inflace žene vzhůru ceny dalšího zboží a služeb, od potravin a benzinu až po bydlení. Například ceny průmyslových výrobců v září meziročně vzrostly o 10 procent, obilí a mouka dokonce o 20 procent. K tomu se drahé energie začnou promítat do nákladů v celé ekonomice a celkový vzestup cen se ještě umocní.

Hluboko do kapsy začnou mít statisíce lidí a nespokojenost zradikalizuje jak chudé, tak příslušníky střední třídy neschopné splácet dluhy. Lze čekat, že vznikající vláda premiéra Petra Fialy bude od počátku muset obhajovat své kroky a může čelit propadu popularity. Naopak úmysl přežít příští rok či dva v opozici a čekat na hlasy protestních voličů pro případ předčasných voleb nemusí být špatná taktika.

Pětina v problémech

Podle údajů Českého statistického úřadu loni domácnosti v průměru na energie vynaložily osm procent svých výdajů. To je ale minulost. Při přechodu k dodavatelům poslední instance teď lidé například u Pražské energetiky zaplatí v základním tarifu za jednu kilowatthodinu 12,7 koruny, zatímco na počátku roku byla ani ne za polovinu. Nahoru půjdou i ceny běžných dodávek energií. Ty někomu zdraží dříve, někomu později, nakonec však doženou všechny. Podle nedávného vyjádření šéfa elektrárenské společnosti ČEZ Daniela Beneše naroste od počátku příštího roku cena „jejich“elektřiny o třetinu a zemního plynu o polovinu až dvě třetiny. Nový ceník ČEZ zveřejní 1. listopadu. Sociální dopady budou drtivé. „Mnoho lidí má úspory nejvýš na měsíc dopředu, a když najednou budou muset dát za energie o 30 procent více než dosud, udělá jim to ohromný nepořádek v rodinných rozpočtech. K tomu jim kvůli zvyšujícím se úrokovým sazbám zdraží hypotéky, daleko více zaplatí třeba i za rekonstrukci bytu. Nemyslím, že rovnou vyjdou do ulic, nespokojení však budou,“ komentuje situaci místopředseda Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar.

Jeho obavy korespondují i s vývojem celkové tuzemské inflace, která v porovnání s loňským zářím poskočila podle údajů ČSÚ o 4,9 procenta. Do konce roku může podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáše Prouzy narůst nejméně na šest procent. „Výrobci navíc zdražení cen energií promítají do cen okamžitě, stejně jako v případě dalších surovin, obalů nebo lidské práce. Někteří velcí potravináři už rozeslali obchodům nové ceníky s nárůsty o pět i 10 procent,“ dodává Prouza.

Vývoj inflace v České republice

Zvětšit přes celé okno

 Kolik lidí tedy za tohoto nepříznivého souběhu může mít potíže? „Velké finanční problémy čekám při současné vlně zdražování pro nejméně 15 až 20 procent domácností, a to i přes připravovanou státní pomoc,“ řekl Ekonomu šéf Institutu prevence a řešení předlužení Radek Hábl.

Na výrazné dopady růstu cen upozorňují také sociologové. „Drahota se vždy více dotkne těch chudších. Je známou pravdou, že přijít o tisícikorunu pocítí palčivěji člověk s příjmem 10 tisíc než osoba s příjmem 100 tisíc měsíčně,“ řekl Ekonomu Martin Potůček z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Do těžké situace se nicméně podle Hábla dostanou i slušně vydělávající lidé v Praze a středních Čechách. Protože se jim nebude dostávat peněz na splácení zmíněných hypoték. „A u nich už nejde o tisíce, ale desetitisíce korun ročně navíc,“ připomíná.

Zbude na pivo a cigarety?

Pokud zůstaneme jen u růstu cen energií, jsou podle dat Eurostatu o nákladech domácností na bydlení jednoznačným kandidátem na největší zhoršení sociální situace domácnosti osamělých důchodců. A zejména důchodkyň, protože jejich penze bývají nižší než v případě mužů. Zdražení energií těžce dopadne rovněž na penzisty, kteří zůstali ve velkých bytech a domech, v nichž sice v minulosti vychovávali své děti, nyní zde však žijí sami. „Důchodci často už dnes žijí doslova na hraně možností a nemají na rozdíl od mladších žádnou možnost zvýšit své příjmy,“ dodává Radek Hábl. Podobně ohrožené jako většina seniorů jsou rovněž domácnosti, v nichž s dětmi žije jen jeden rodič.

Jak dlouho Čechům vydrží finanční rezerva

Zvětšit přes celé okno

 Podle dat ČSÚ desetina domácností v Česku vydává 45 procent svých příjmů na bydlení, na nájem a právě i energie. „Tito lidé jsou nejvíce ohroženi chudobou a teď přijde takovéhle zdražení elektřiny a plynu v řádu minimálně desítek procent. Už teď je jasné, že jim náklady na bydlení vyskočí nad úroveň 50 procent jejich příjmů, což naprosto není udržitelné, řekl Ekonomu Filip Pertold z think‑tanku IDEA při CERGE‑EI.

Domácnosti ale mají možnost na zdražování reagovat. „Mnozí utrácejí značnou část rodinného rozpočtu za konzumaci alkoholu a tabáku, za nikoliv nezbytné popojíždění autem nebo za dovolenou. Leckdy se dá ušetřit také lepším nakládáním s potravinami, úspornějším topením nebo pečlivějším využíváním period levnějšího proudu během dne,“ míní ekonom České spořitelny Michal Skořepa.

Za alkohol, tabák a narkotika Češi podle Českého statistického úřadu loni utratili 207 miliard korun, za energie včetně tepla či uhlí 163 miliard korun. V úvahu podle Skořepy přichází i přechod na levnější tarif telefonu, zrušení plateb za satelitní televizi, nákup levnější verze mobilního telefonu. Nebo dokonce prodej motorky nebo auta.

Pokud lidé omezí svoji běžnou spotřebu, aby dokázali pokrýt náklady na drahé energie, pocítí to obchodníci. Toho se obává šéf svazu obchodu Tomáš Prouza. „Zejména to postihne lidi, kteří už dnes mají problémy s pokrytím svých výdajů. Dopad na nákup oblečení, obuvi, elektroniky nebo hraček bude viditelný, cigarety a alkohol ale omezí jako poslední,“ předvídá. Většina populace podle něj přece jen vyšší výdaje za energie dokáže pokrýt a spíše sáhne do rezerv, než aby se omezovala ve výdajích. Zejména pak v předvánočním čase. O výraznějších úsporách lidé začnou přemýšlet až počátkem příštího roku, kdy také většina dodavatelů energií začne zvyšovat ceny. „Dokud neuvidí nový rozpis záloh, šetřit nezačnou,“ míní Prouza.

Roli tlumícího polštáře mohou sehrát naspořené peníze. Přičemž ekonom Michal Skořepa připomíná, že některé domácnosti jich mají docela dost i v důsledku nemožnosti utrácet za nedávných pandemických uzávěr ekonomiky. Někdo ale našetřeno má, jiní ne. Podle České bankovní asociace celkové úspory představují téměř tři biliony korun, jsou však rozloženy nerovnoměrně. Čtvrtina Čechů totiž má uloženou částku pouze ve výši jednoho platu. Velkorysou rezervu větší než 200 tisíc korun má podle jiného průzkumu pouhá desetina z nich. A do třetice o nevyváženém rozložení úspor vypovídají data společnosti BNP Paribas Cardif: při loňském výpadku příjmů mělo potíže se splácením hypoték, půjček či s pokrytím běžných výdajů 63 procent Čechů.

Spor o pomoc

Sociální dopady v případě zdražování energií budou hodně záviset na pomoci státu. Ten se na ni chystá, ačkoliv podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské příliš pozdě. Situaci navíc komplikuje fakt, že současná vláda dosluhuje a během následujících týdnů či měsíců ji zřejmě vystřídá kabinet premiéra Petra Fialy. Představy starých a nových ministrů o tom, jak při částečné kompenzaci postupovat, se přitom výrazně liší. Podle premiéra Andreje Babiše je namístě dočasně u energií zrušit DPH, podle Fialy nezbývá než spoléhat na sociální dávky.

Ministryně financí Alena Schillerová zatím rozhodla o odpuštění daně z přidané hodnoty za letošní listopad a prosinec – její sazba se tak sníží z 21 na nula procent. Snížení sazby ještě musí odsouhlasit Evropská komise, konkrétně její výbor pro DPH. Podle resortu financí by bylo možné odpustit DPH také v celém příštím roce. Stát by kvůli tomu musel za celou topnou sezonu oželet přibližně 18 miliard korun.

Jak velké úspory mají domácnosti v Česku

Zvětšit přes celé okno

Michal Skořepa z České spořitelny odpuštění DPH odmítá. „Podle mého soudu by se státní pomoc měla držet logiky stávajícího systému dávek v hmotné nouzi. Nevidím jediný důvod, proč by se v případě drahých energií mělo z veřejné kasy pomáhat domácnostem, jejichž celková finanční situace se nezhorší pod úroveň, pod kterou se dávkami v hmotné nouzi tradičně pomáhá v případě jiných potíží,“ řekl Ekonomu. Připomíná také narůstající rozpočtové problémy. „Není možné dopady všech nepříznivých šoků plně vykrývat na dluh, tedy na úkor budoucích generací. Ty možná budou muset čelit svým vlastním nepříznivým šokům,“ dodává.

Ekonomové současně připomínají velký paradox: pokud vlády po celé Evropě budou na dluh pomáhat občanům platit prudce navýšené účty za energie, jdou tím proti samotnému smyslu emisních povolenek a zdražování energií z fosilních zdrojů. Jejich cílem totiž je právě to, aby citelné zdražení těchto energií přimělo firmy i spotřebitele zavádět zelenou energetiku.

Dávky stačit nemusí

Na existující sociální dávky spoléhá ministerstvo práce a sociálních věcí. Především na nepojistnou dávku „příspěvek na bydlení“. Ta je koncipována tak, aby domácnosti či rodiny žijící v nájemním bydlení nebo ve vlastním bydlení neplatily za náklady spojené s bydlením, tedy za energie, služby, nájem, více než 30, respektive v Praze 35 procent ze svých příjmů. V roce 2020 tento příspěvek pobíralo 153,7 tisíce příjemců, náklady na něj dosáhly výše 6,7 miliardy korun. Což představuje průměr na příjemce ve výši 43 591 korun za rok.

K valorizaci uznatelných nákladů na bydlení podle růstu cen dochází vždy s ročním zpožděním. Pokud však od začátku roku 2022 dojde pro většinu spotřebitelů k výraznému vzestupu cen energií – což je už jisté –, je možné zákon přizpůsobit rychlou novelou za pomoci parlamentu tak, aby reagoval na růst cen, který by dodavatelé na rok 2022 dopředu deklarovali.

Na úhradu vyšších nákladů na bydlení je také možné využít mimořádné okamžité pomoci ze systému pomoci v hmotné nouzi. Tímto způsobem stát loni pomohl téměř 33 tisícům příjemců a vynaložil na to 1,63 miliardy korun. V tomto případě roční průměr na příjemce představoval rovných 50 tisíc korun.

Martin Potůček z Univerzity Karlovy má ovšem o účinnosti takové pomoci pochybnosti. „Představa, že by se zvýšení cen energií dalo kompenzovat některou ze v současné době vyplácených sociálních dávek, jde mimo realitu. Dávky jsou nízké, navíc o nich většina lidí oprávněných o ně požádat vůbec neví. Případně by se za ně styděla či o ně prostě neumí požádat,“ tvrdí.

Výdaje na bydlení, tedy za samotné bydlení, energie, topení a za vodu, nyní tvoří zhruba čtvrtinu celkových výdajů českých domácností. V roce 2020 to bylo průměrně 36 283 korun ročně na osobu. U pětiny domácností s nejnižšími příjmy na osobu šlo o 27 466 korun, naopak u pětiny s nejvyššími příjmy 50 729 korun.

Chudoba a chudoba

Pomoc státu má bránit, aby lidé ve větším počtu padali do sociální propasti. Příjmovou chudobou je podle Martiny Mysíkové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR dlouhodobě ohroženo kolem 10 procent populace.

„Toto číslo je u nás stabilní a nejnižší ze všech zemí Evropské unie. Podle jednotné unijní metodiky je každý rok stanovena hranice příjmové chudoby, která odpovídá 60 procentům mediánu čistého národního disponibilního příjmu. Takže v loňském roce byla hranice chudoby stanovena na 13 640 korun měsíčně,“ připomíná Martina Mysíková.

Martin Potůček namítá, že nízké procento lidí ohrožených chudobou vypovídá jen málo o absolutní úrovni dostupných zdrojů obživy. „Jinak řečeno, domácnost, která se podle těchto indikátorů ocitá u nás mezi průměrně situovanými, by se ve většině ostatních zemí EU ocitla mezi chudými,“ tvrdí.

Pokud se však vyjde z platných definic a statistiky, jsou Češi v rámci všech států EU opravdu nejméně trpící chudobou či sociálním vyloučením. V roce 2020 jich z těchto důvodů bylo ohroženo 11,5 procenta, což je nejnižší podíl ze všech unijních zemí. Podle Eurostatu překonáváme dokonce skandinávské země jako Finsko a Dánsko, kde mají pod limitem chudoby 15,9, respektive 16,8 procenta populace.

Specificky českým problémem však mohou být exekuce. Těch do letošního září bylo zahájeno 332 tisíc, tedy o 20 tisíc více než za stejné období loňského roku. Největší nárůst nyní podle dat resortu spravedlnosti vykazují východní Čechy a jižní Morava. Vzestup cen energií podle Hábla počet dlužníků ještě zvýší, byť ne hned. „I když ke zdražení elektřiny či plynu dojde okamžitě, spotřebitelé to uvidí až s ročním zpožděním při vyúčtování. Teprve pak se nové exekuce rozběhnou,“ vysvětluje.

Šok i pro firmy

Do obtížné situace se kvůli zdražování energií dostává také byznys. „Především to bude znamenat utlumení domácí poptávky po jiných službách a zboží, což bude značný makroekonomický šok. Byla to právě poptávka domácností, která doposud ekonomiku hodně držela,“ řekl ekonom Filip Pertold z think‑tanku IDEA.

Domácí podnikatelé podle Radka Špicara musí daleko více platit za suroviny – od železa či mědi až po plasty, a teď i za energie. A nezbývá jim, než aby šli nahoru s cenami, ačkoliv to přirozeně může řadu zákazníků odradit.

To samé tvrdí Hospodářská komora ČR. „Zvýšení cen energií se promítne do celé ekonomiky, tedy i do cen většiny zboží a služeb,“ říká její hlavní analytička Karin Kubelková. Rostoucí ceny energií přitom dopadají na všechna odvětví. Nejsilněji ovšem na energeticky nejvíce náročná, na strojírenství, zpracování kovů, elektrotechniku či chemii, což je klíčová část českého průmyslu. K odhadu, v jakých oborech teď poklesne poptávka, však podle Kubelkové zatím chybějí potřebná data.

V novodobých českých dějinách současná vlna zdražování nepředstavuje nic nového. Jen veřejnost je ukolébaná tím, že v minulém desetiletí, a zejména v jeho první polovině, zůstávala inflace nezvykle nízká.

V dávnější minulosti tomu tak nebylo. „Z hlediska dopadů do rodinných rozpočtů lze pokládat za srovnatelné období prvních měsíců roku 2008. Spotřebitelská inflace se tehdy vyšvihla až nad sedm procent. Šlo tehdy o souběh řady proinflačních faktorů: rychlého růstu cen energií, zavedení poplatků ve zdravotnictví, zrychlení deregulace nájemného, zvýšení snížené sazby DPH a zavedení ekologických daní,“ připomíná ekonom Michal Skořepa z České spořitelny.
Při ještě hlubším pohledu proti proudu času se nabízí srovnání s obdobím po liberalizaci cen. Ještě v roce 1993 inflace atakovala 21 procent. Zásadní rozdíl je však v převládající společenské atmosféře. Zatímco tehdy Češi byli v zájmu přechodu na tržní ekonomiku a obnovení demokracie ochotni si ledacos odříci, nyní tomu tak není.

Křehká politika

Obtížná sociální a ekonomická situace může zkomplikovat život nastupujícímu kabinetu Petra Fialy, protože potíže se protáhnou na několik let. Platí přitom jednoduchá politologická poučka: zatímco fungující hospodářství a růst vládě pomáhají, tak opak její popularitu automaticky snižuje.

„Výrazně může vzrůst nespokojenost ve společnosti. Pro sociální dávky si na úřady práce začne chodit mnohem širší spektrum lidí, z nichž mnozí na to opravdu nejsou zvyklí,“ připomíná Filip Pertold z think‑tanku IDEA.

Drahota a neschopnost splácet půjčky mohou například snadno zmobilizovat milion voličů, jejichž hlasy teď v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny propadly. A tak podle ekonoma Michala Skořepy nelze vyloučit posilování právě těch politických sil, které začnou slibovat odstínění dopadů těchto cenových šoků. Což na jedné straně mohou být komunisté nebo také sociální demokraté a na druhé SPD. Nebo se mohou objevit zcela nová populistická uskupení typu francouzských žlutých vest, které na ulice přivedlo zdražení pohonných hmot.

Růst napětí mezi liberálními stranami a hnutím ANO 2011 očekává politolog Lukáš Linek ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Na druhou stranu podotýká, že větší vliv na domácí politiku než inflace měla v uplynulých letech nezaměstnanost a ta zatím zůstává nízká. „Navíc v polistopadovém Česku až na výjimky není za sociální a ekonomické požadavky zvykem demonstrovat,“ podotýká.

Přesto sociolog Martin Potůček z Univerzity Karlovy varuje před dalším prohloubením polarizace společnosti. „To oslabí možnost dospět k dohodě, kam bychom do budoucna měli směřovat,“ tvrdí. Současně upozorňuje, že zdražování energií s jeho dopady na celou ekonomiku nebude jednorázovou záležitostí, ale spíše trvalým trendem. „Pokud se má zabránit humanitární katastrofě způsobené globálním oteplováním, sníží se materiální standard celému lidstvu. A bude záležet jen na schopnosti vlád spravedlivě přerozdělit tuto zátěž mezi obyvatelstvo. Zatím tuto schopnost postrádají, a proto lze všude očekávat značné sociální a politické otřesy,“ řekl Potůček týdeníku Ekonom.

Související
Zobrazit
Zobrazit
Zobrazit