Reforma penzí je polovičatá, na zásadní změny nejsou čas ani peníze

Penzijní reforma se v Česku připravuje už dvacet let, její konec však zůstává v nedohlednu. Přesto návrhy na parametrické úpravy důchodového systému, které předložila vláda Petra Fialy, mají svoji váhu. Přibližně na polovinu zbrzdí očekávaný růst schodku penzijního systému. Ten se už teď hradí ze státního rozpočtu, což znamená, že desítky miliard korun chybí jinde. Například je méně peněz na budování infrastruktury či se musí zvyšovat daně. Případně se stát kvůli důchodům zadlužuje.

Za skutečností, že se na penze nyní více dává, než vybírá – letos se předpokládá rozdíl ve výši 80 miliard korun –, je zpomalení ekonomiky a inflace. Avšak i při fungující ekonomice se důchody stejně dostanou v 30. letech, kdy začnou na odpočinek odcházet početné ročníky takzvaných Husákových dětí, do problémů. Pak přerozdělování peněz z rozpočtu penzistům i po současných krocích vlády zřejmě zesílí. Přičemž posílení systému prostřednictvím vyšších daní je pravděpodobnější než růst pojistného, protože to by neúnosně zvýšilo beztak vysokou cenu práce.

Na zásadní překopání způsobu vyplácení důchodů už nezbývá čas a hlavně na to chybějí peníze. „Privatizační fond je nenávratně utracen, doslova rozfofrován, a tak není z čeho financovat přechod na jiný systém,“ řekla týdeníku Ekonom Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank a členka Národní ekonomické rady vlády.

Kabinet zatím prosadil zpomalení valorizace důchodů. Nyní ministrem práce Marianem Jurečkou předkládané úpravy už jsou reakcí na stárnutí populace a růst počtu důchodců. Těch je v současnosti 2,4 milionu, v polovině tohoto století bude lidí starších 65 let v Česku žít kolem tří milionů. Proto Jurečka navrhuje postupně do roku 2035 snížit tempo růstu nově přiznávaných penzí a zavést pozdější odchod do důchodu, stanovený podle aktuálního věku dožití. To má nově zajistit propočet, podle kterého by například dnešní padesátníci v penzi prožili 21,5 roku, což v praxi znamená posun odchodu nad 65 let.

Klíčem je věk odchodu do penze

Stabilizace penzijního systému přitom vyžaduje ohromné peníze. „Kdyby se neudělalo nic, tak se roční deficit penzijního systému vyšplhá po roce 2050, kdy bude demografická situace nejhorší, na pět procent HDP. V dnešním vyjádření na 350 miliard korun,“ připomíná Danuše Nerudová, bývalá šéfka Komise pro spravedlivé důchody.

Helena Horská dodává, že Jurečkův penzijní balíček obsahuje jak úspory, tak zvýšení výdajů. Budoucí pětiprocentní deficit by nejvíce mělo srazit navázání věku odchodu do důchodu na průměrnou dobu dožití, asi o 1,5 procenta HDP. Jedno procento HDP uspoří snížení úrovně nově přiznávaných důchodů, 0,7 procenta úpravy zpomalující valorizaci a 0,2 procenta omezení předčasných důchodů. Zvýšení výdajů naopak přinese usnadnění odchodů na odpočinek v náročných profesích a zachování výchovného – celkem o jedno procento.

Výdaje na penze v Evropské unii (v % HDP, rok 2020)

Zvětšit přes celé okno

Další kroky zatím zůstávají v podobě nezávazných námětů. Donedávna se mluvilo o rozdělení systému na rovné důchody, hrazené ze státního rozpočtu, a zásluhový pilíř hrazený z pojistného. Předmětem dalších sporů bude i věk odchodu do penze. Podle interních propočtů resortu práce z počátku letošního roku je žádoucí, aby současní padesátníci odcházeli do penze v 66 letech, dnešní čtyřicátníci v necelých 67 letech a lidé, kterým je dnes 34 roků a méně, v 68 letech. Ve vzdálenější budoucnosti může teoreticky jít i o 70 let, protože nyní narozené děti se budou dožívat v průměru 90 let, o deset více než nyní.

Podle ekonoma Jaroslava Vostatka se nabízí i výrazné omezení předčasných odchodů na odpočinek. „Česko se stalo zemí předčasných penzistů, přestože to nebylo záměrem a není to férové,“ upozorňuje. Právě takových seniorů a seniorek je nyní 676 tisíc, téměř o čtvrt milionu více než v roce 2010. Podle výpočtu Filipa Pertolda z CERGE‑EI každoroční odchod 30 tisíc lidí do předčasné penze stát přijde na deset miliard korun.

Italské varování

Na penze jde nyní v Česku o něco více než devět procent HDP, o čtyři procentní body níž, než představuje průměr Evropské unie. Rozdíl je ale menší, protože v západoevropských zemích jsou penze zdaněny a někdy i zatíženy odvodem na pojistné. Z tohoto důvodu je podle analýzy Národní rozpočtové rady například z rakouských 15,4 procenta HDP na penze nutné odečíst asi dva procentní body a z německých 12,6 procenta přibližně jeden procentní bod. Výrazně zdaněny jsou rovněž penze italské a řecké.

I tak by dorovnání výdajů na důchody na unijní úroveň český penzijní systém pomohlo stabilizovat. Šlo by ale o politicky obtížnou záležitost, protože finance automaticky začnou chybět jinde. „Zjednodušeně řečeno bude záviset na budoucí ochotě či neochotě voličů k vyššímu zdanění či k šetření na jiných výdajových položkách veřejných rozpočtů, jako jsou obrana, školství či zdravotnictví,“ připomíná Daniel Münich z institutu CERGE‑EI. K tomu vyšší výdaje na penze také mohou přibrzdit ekonomiku. To je případ Itálie, kde představují přes 17 procent HDP. I proto Itálie stagnuje a Česko, pokud jde o výši HDP na hlavu, se už dostalo před ni.

Za předpokladu, že na penze půjde více peněz než dnes, se skrývá představa o zvýšení daní, především DPH, nebo růstu progrese u daní z příjmů fyzických osob a nově u firem. „Doplňovat výdaje na penze z daní ale nedává valný smysl. Šlo by o pouhé přehazování peněz z jedné strany na druhou a financování penzí by se stalo méně transparentní,“ míní Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank ČR.

Měnící se demografie

Odhady budoucích českých penzí se odvíjejí od demografických prognóz. Před dvaceti lety varovaly před výrazným propadem počtu obyvatel – v roce 2100 mělo žít v Česku až o tři miliony lidí méně. Ovšem podle prognózy ČSÚ z roku 2018 k tomu nedojde, a i když populace zestárne a průměrný věk naroste z 42 na 47 let, samotný počet obyvatel by se moc měnit neměl. V roce 2080 by v ČR mělo žít jen o 100 tisíc méně lidí než nyní. Pak by se ale počet obyvatel opět začal zvyšovat.

V Česku nyní žije více než 630 tisíc Ukrajinců. Větší část tu zřejmě zůstane a přispěje ke stabilizaci rozpočtu i penzijního systému.

Ve hře je ovšem mnoho nejistot. ČSÚ podle demografa Tomáše Fialy z Vysoké školy ekonomické v Praze do svých propočtů zahrnul zvyšující se porodnost od roku 2013, kdy počet dětí na jednu ženu stoupl z 1,46 na 1,83, tedy na evropský nadprůměr. Jenomže loni tento ukazatel spadl na 1,66 dítěte, přičemž tento vývoj může podle Fialy pokračovat kvůli zhoršení sociální situace rodin. Současně ovšem připomíná, že dosavadní prognózy málo zohledňují prudce se zvyšující počet cizinců. Těch je v Česku více než milion, většinou Ukrajinců, kterých tu žije více než 630 tisíc. Dvě třetiny jich přišly po ruském útoku na Kyjev. Obtížně předvídatelnou věcí je, kolik jich v Česku zůstane natrvalo.

„Nejde ale jen o ně. Jen těžko si lze představit, že se Česku bude vyhýbat masovější příliv mladších migrantů z třetího světa, kteří dnes přicházejí do západní Evropy za lepší budoucností. I ti jednou mohou podstatně zmírnit deficit penzijního systému,“ řekl Ekonomu Vít Samek, místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů.

Ekonom Pavel Sobíšek nicméně tvrdí, že imigrace úbytek pracovních sil po odchodu Husákových dětí do penze nenahradí. „Zahraniční pracovní síla tvoří v Česku už 17 procent celkové zaměstnanosti a nebude společensky přijatelné, aby její podíl dále rostl,“ řekl.

Nekonečný příběh

Hledání stabilního penzijního systému začalo již v polovině devadesátých let a zjevně bude i úkolem budoucích politiků a ekonomů. Na jedné straně bude stárnoucí populace, na druhé migrace a vliv moderních technologií, které by mohly zvyšovat produktivitu.

Zdroje na důchody ale byly omezené vždy. Situaci, kdy je nutné zvažovat mezi důstojným zajištěním seniorů a potřebou rozvíjet produktivní síly společnosti, navíc komplikují politické spory. Včetně faktu, že penzisté představují mocnou voličskou skupinu, jejíž váha bude navíc v dalších letech narůstat.