Dlouho chystané velké nákupy vojenské techniky se přiblížily. Do konce května by Česko mohlo podepsat smlouvu o nákupu 210 pásových obrněnců CV 90 od švédské společnosti BAE Systems přibližně za 52 miliard korun. Ve hře je i pořízení 24 stíhaček F‑35 nejméně za 100 miliard. Samotná letadla budou stát 40 miliard korun a zbytek ceny představuje například výcvik personálu, výzbroj a přestavba čáslavského letiště. Avšak ani tato suma nemusí být konečná.

Ve více než rok trvající válce na Ukrajině zesílila mezi evropskými státy ochota splnit závazek vůči NATO vydávat dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu. Platí to i pro Česko. Zároveň ale zakázky bývají mnohem více obestřeny informační mlhou. Právě tuto změnu reflektuje nedávná studie časopisu The Economist s názvem Balancing government budgets amid uncertainty. „Tradiční vládní rozpočtové procesy byly narušeny nedávnými geopolitickými otřesy, což vedlo sice k větší pružnosti, ale menší transparentnosti,“ tvrdí analýza.

V situaci, kdy schodek českého státního rozpočtu dosáhl v dubnu 200 miliard, by podle expertů bylo dobře, aby z vojenských zakázek profitoval i tuzemský průmysl, potažmo stát. Nejde jen o peníze – podíl domácího průmyslu na jakémkoli nákupu ze zahraničí by měl vycházet z potřeby zajistit bojeschopnost techniky v době ohrožení. „Zkušenosti ukazují, že to nemusí být válka. Stačí epidemie a přestávají platit obchodní smluvní vztahy, nefunguje mezinárodní doprava a váznou dodávky náhradních dílů,“ říká Jiří Hynek, výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky (AOBE).

Ekonomický efekt zapojení domácích firem vidí takto: „Máme spočítáno, že z každé koruny vydané za nákup u domácího výrobce obranných technologií se během roku státu vrátí 45 haléřů ve formě různých daní a odvodů. Jak to zatím vypadá, na nákupu obrněnců stát tratný nebude, u zatím preferované varianty nákupu F 35 je případný výnos pro českou ekonomiku mnohem méně jistý.

V zájmu státu je, aby kvůli bezpečnosti, podpoře ekonomiky, zaměstnanosti a výběru daní preferoval domácí obranný průmysl.

Obnovu vojenské techniky nyní nikdo nezpochybňuje. „Měla by zajistit komplexní kvalitativní upgrade všech pro nás relevantních armádních složek, především pozemního vojska a letectva,“ podotýká v reakci na již citovanou studii The Economist ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Petr Zahradník. V obou případech za vhodnou považuje formu veřejné zakázky s možným využitím offsetů, tedy jakési prémie v podobě zajištění doplňkových dodávek ze strany vítězného dodavatele.

Související

Něco za něco

Analytik Asociace pro mezinárodní otázky Petr Boháček tvrdí, že taková podpora domácího průmyslu přímo zvyšuje bojeschopnost a bezpečnost republiky: „Vidíme to na dodávkách zbraní na Ukrajinu, kde je náš průmysl klíčový a dodává nám míru samostatnosti v určitých oblastech.“

Jestli tomu tak bude u dvou velkých armádních zakázek, se ukáže. V případě CV 90 stát dnes tvrdí, že ministerstvo obrany pouze dohlíží na to, aby byl závazek na 40procentní účast českých firem ze strany BAE jasně definovaný a vymahatelný ve smlouvě. „Náš požadavek je, aby společnost BAE Systems měla uzavřené smlouvy s pěti hlavními dodavateli v ČR před podpisem hlavní smlouvy mezi ČR a Švédskem,“ říká mluvčí ministerstva obrany Simona Cigánková.

Podle mluvčího zbrojařské skupiny CSG Andreje Čírtka je v zájmu státu, aby kvůli bezpečnosti dodávek, podpoře ekonomiky, zaměstnanosti i svých daňových příjmů dal přednost domácímu obrannému průmyslu, jako to dělají spojenci v NATO. „Zachování tohoto principu je mimořádně důležité v kontextu rekordní zakázky na BVP, kde se hraje o 40procentní podíl, tedy 20 miliard korun práce pro český obranný průmysl a jeho zaměstnance,“ říká Čírtek.

V případě chystaného nákupu letadel F‑35, o němž by mělo být jasněji na začátku října, se o profitu pro český průmysl mnoho neví. „Zapojení českých firem do průmyslové spolupráce je předmětem vyjednávání. V tuto chvíli lze uvést, že dodavatel, společnost Lockheed Martin, je velice aktivní v kontaktu s českým průmyslem, v mapování jeho kapacit, a již uzavřel s několika podniky memoranda o porozumění,“ říká Cigánková.

Málo možností

Ani memorandum ale zárukou není. Přesvědčili se o tom kanadští dodavatelé. Země letos v lednu nakoupila 88 stíhaček F‑35. Tamní společnost Héroux‑Devtek, která pro ně vyrábí podvozky, stojí i o to, aby se mohla podílet na jejich údržbě. Podle ředitele společnosti Martina Brassarda však existuje nulová záruka ze strany kanadské vlády, že se tak stane.

Participace domácího průmyslu je často klíčová součást nabídek do velkých tendrů, ovšem u F‑35 se pro ni v Česku mnoho možností nenabízí. Podle Hynka je šance na přímou průmyslovou spolupráci českých firem minimální. „Letadlo je víceméně hotové, jsou nastaveny dodavatelské řetězce, které v leteckém průmyslu není snadné měnit. Navíc velká část komponent spadá pod restriktivní regulační politiku USA a je nemožné je vyrábět v jiných zemích,“ říká. Šance pro český průmysl je podle něj v tom, čemu se dříve říkalo nepřímý offset: „Očekávám, že americký průmysl umožní českým výrobcům zapojit se do jiných obranných programů USA. Je otázka, jak se na toto bude dívat Evropská komise. Určitě by bylo dobré tento postup u ní předjednat, abychom se pak nedostali do problémů.“

Nepřímé offsety, což je práce převážně pro civilní sektor, jsou dnes unijními předpisy zakázány jako nedovolená podpora. V minulosti přitom stát ze zakázky se společností SAAB, která Česku až do roku 2027 bude pronajímat letadla JAS Gripen C/D, profitoval. „Českému obrannému průmyslu jsme přinesli investice za více než 31 miliard korun. A s některými partnery, jako je například přerovská Meopta, pracujeme dodnes,“ uvádí Richard Smith, šéf divize SAAB pro prodej Gripenů, podle nějž si jeho společnost na široké průmyslové spolupráci se zákaznickými zeměmi zakládá.

Požadavku státu na rozvoj průmyslové spolupráce u strategických investic rozumí. „Saab to vnímá jako příležitost rozšířit partnerskou základnu a sdílet technologické inovace napříč zeměmi. I díky tomu jsme připraveni České republice poskytnout řešení šité přímo na míru lokálnímu obrannému průmyslu,“ uzavírá Smith.

Text vznikl ve spolupráci se společností Saab.

Související