Dvě třetiny lidí nemají kvůli inflaci dostatečně pojištěný majetek

Cena povinného ručení by letos měla vzrůst aspoň stejně jako loni, nebo i více. Zatímco u aut se sjednává pojistné na každý rok a odráží tak růst cen, u nemovitostí to neplatí. „Podpojištěnost je na našem trhu dlouhodobě fenomén a růst cen v ekonomice ho ještě akceleruje,“ říká Dušan Quis, šéf pojišťovny Allianz. Podle něj je nedostatečně zajištěno pojistkou i množství podnikatelů a jejich provozů.

Jak se promítá inflace do zdražování pojistného?

Ovlivňuje ho zejména v oblasti neživotního pojištění. Rostou například ceny oprav aut, tím pádem se zvyšuje i cena pojištění. V pojišťovnách mluvíme o takzvané škodní inflaci – typicky jde o nárůst cen materiálů a práce. Nemusí být vždycky stejná jako inflace spotřebitelských cen. Například vloni jsme evidovali škodní inflaci mezi 12 a 15 procenty, přičemž inflace za celý loňský rok v ekonomice byla lehce přes 15 procent. Letos se ale už nyní škodní inflace u motorových vozidel pohybuje někde mezi 15 a 17 procenty.

Povinné ručení ale loni zdražilo jen o šest procent. Proč?

Těch 12 procent je to, o co bychom měli minimálně zdražit. Vzhledem k tomu, že na českém trhu panuje vysoce konkurenční prostředí, byla průměrná hodnota nárůstu cen havarijního pojištění či povinného ručení skutečně jednociferná. Dnes ale citelněji roste cena pojištění těm, kteří jsou častými viníky nehod.

O kolik jste už zdražili vy a jak to bude vypadat letos?

Byly to vyšší jednotky procent. Letos by to mělo být minimálně stejně nebo i více.

Roky se mluví o chytré krabičce v autě. O tom, že povinné ručení by mělo vypadat podle toho, jak člověk řídí, brzdí, jak často jezdí. Proč to ještě není standard?

Kritéria, podle nichž pojišťovny rozdělují klienty, se různí. Pro nás je například hlavní nájezd kilometrů. Zjistili jsme, že právě tento údaj nejlépe ukazuje pravděpodobnost vzniku pojistné události. Statistiky jednoznačně ukazují, že čím méně je auto na silnici, tím méně má nehod. Pro řidiče s nájezdem do 15 tisíc kilometrů máme velmi konkurenceschopné ceny.

Všechny nové vozy jsou vybaveny SIM kartou a automobilky mají obří data o chování řidičů. Byla by tu příležitost využít je.

Takže neplatí rozšířená představa, že nejhorší řidiči jsou takzvaní čepičáři, tedy ti, kteří vytáhnou auto jen o víkendu a jedou s ním na chatu?

Mohu jen říct, že čepice v autě není kritériem. Ale teď vážně. Nízkonájezdová jsou nejčastěji auta, která jezdí pořád stejnou trasu. Typicky jde o druhé či třetí auto v rodině třeba pro cestu s dětmi do školy, na nákupy či na vámi zmiňovanou chatu. Na dobře naježděných trasách se řidiči nedostávají do stresových situací z neznámého prostředí.

Jak je to tedy s chytrými krabičkami – proč nejsou více rozšířené?

Všechny nové vozy jsou vybaveny SIM kartou a automobilky tak disponují obřím množstvím dat o chování řidičů, respektive uživatelů. I u nás některé pojišťovny používají krabičky ke sbírání dat a dávají dodatečnou slevu těm, kteří se chovají zodpovědně. My jsme o tom uvažovali před pěti lety, ale ukázalo se, že většina lidí není připravená taková data sdílet. Samozřejmě to chápu. Pokud bychom zjistili, že řidič nejezdí zodpovědně, museli bychom to reflektovat v ceně. Jednáme o možnosti využívat data ze zmíněných SIM karet. Neukazují jen to, jak člověk brzdí, ale i jak používá ukazatel směru, kolik lidí jezdí ve vozidle, jakou má spotřebu či jak hlasitě poslouchá řidič rádio. Otázkou je, co z toho je možné použít z hlediska pojištění a zajímavé změny cenotvorby.

Která přijdou z hlediska pojištění nejzajímavější vám?

Jsme v kontaktu s některými automobilkami. Nemohu být úplně konkrétní, uvedu jednu zajímavost. Říkal jsem, že jedním z našich hlavních kritérií je nízký nájezd. Pak tu ale máte řidiče, kteří většinu kilometrů najezdí po dálnicích. Manažeři či obchodní cestující. Jejich nájezd je extrémní, ale jejich škodovost je nízká, protože dálnice obecně vykazují nízkou míru nehodovosti. Takový údaj nezjistíte jinak než z GPS, tedy právě z té simky.

Pojištění elektromobilů bylo při jejich nástupu levnější než u klasických spalovacích motorů. Platí to stále?

Allianz byla loni první pojišťovnou, která připravila specializovaný produkt pro pojištění elektromobilů. Obsahuje například pojištění baterií, dobíjecího kabelu nebo odtah k nejbližší dobíjecí stanici. Díky tomu nám počet pojištěných elektromobilů narostl násobně. K přesnější cenotvorbě nám aktuálně na českém trhu chybí dostatečné množství dat. Ta ze zahraničí ukazují, že škody na elektromobilech jsou výrazně vyšší než u klasického auta, ale obecně řečeno se cena dnes neliší od ceny u aut se spalovacím motorem.

Stát by nikdy neměl znevýhodňovat ty občany, kteří byli zodpovědní a svůj majetek měli řádně pojištěný. To se při tornádu v roce 2021 stalo.

Když jsou škody vyšší, neměla by být vyšší i cena?

Pokud se ukáže, že v Česku jsou náklady na opravu elektromobilu výrazně vyšší než na opravu konvenčního auta, budeme to muset brát v úvahu i u ceny.

Začali jsme inflací a neživotním pojištěním. To nejsou jen auta, ale i další majetek. Potvrdíte, že u něj výše pojištění nepokryje jeho hodnotu?

Podpojištěnost je na našem trhu dlouhodobě fenomén a růst cen ho akceleruje. Jestliže inflace byla v loňském roce 15 procent, tak kdokoliv, kdo neaktualizoval svou pojistku, je dnes fakticky podpojištěný. U aut se to moc nestává, pojistka se aktualizuje každý rok. Ale podpojištěnost nemovitostí byla už před covidem kolem 50 procent. Dnes si troufnu říct, že takových budou minimálně dvě třetiny.

Jak je to u životního pojištění?

To je jiný případ. Obecný princip pojištění je náhrada škody. A každý vnímá hodnotu svého života jinak. Proto se často při určení pojistné částky pracuje s výší příjmu, který dokáže daná osoba vytvořit během roku. Obvykle lidem doporučujeme, aby se pojistili až na trojnásobek této částky plus případné závazky, aby v případě, že se jim něco stane, zajistili své blízké na přiměřenou dobu.

Jako problematické vidím podpojištění podnikatelů, jejich provozů, strojů a výrobního zařízení.

Před dvěma lety se částí Moravy prohnalo tornádo. Jak se promítlo do zájmu o pojištění?

Extrémně. Po celé republice hned v roce 2021, ale také vloni, vzrostl zájem i o desítky procent. Zajímavé je, že dnes je nejčastější živelní událostí právě vítr, tedy vichřice. Jen pro představu, proti této pohromě nebylo na jižní Moravě v roce 2021 pojištěno asi 45 procent všech škod.

Jak vnímáte, že škody po tornádu kompenzoval stát? Nepodpořil tím morální hazard?

U živelních katastrof takového rozsahu je určitě namístě, aby stát občanům podal pomocnou ruku. Taková pomoc by ale nikdy neměla znevýhodňovat ty občany, kteří byli zodpovědní a řádně pojištění. Naopak by stát měl moti­vovat k takovému jednání, aby jeho pomoc v těchto situacích byla potřeba co nejméně, tedy aby škody byly plněny z pojištění. Tento princip tehdejší vláda u tornáda v roce 2021 dostatečně nerespektovala.

S válkou na Ukrajině se zvýšila kyberkriminalita. Chtějí se firmy víc pojistit proti ní?

Rozhodně evidujeme zvýšený zájem.

Ptám se, protože podle vašeho lednového průzkumu považují firmy kyberútoky za největší riziko. Zároveň jsou ty škody tak velké, až vyvstává otázka, jestli jsou vůbec pojistitelné.

Především je klíčové, aby firmy a instituce věnovaly riziku kybernetické bezpečnosti skutečně maximální pozornost. Jedna věc je takové riziko dobře nacenit a pojistit, což se všichni stále učíme. Druhá věc ale je, že žádné pojištění nedokáže vrátit zpět ztracená data, zákazníky, reputaci.

Nabízíte dnes takové pojištění firmám?

Na standardizované balíčkové úrovni ne, ale velkým klientům jsme ho schopni nabídnout ve spolupráci s naší mateřskou společností.

Stane se toto pojištění v Česku standardním produktem?

Může se stát, ale rizika se musí správně nacenit a to je opravdu složité. Obtížně se například měří preventivní zabezpečení ve firmě. Uvedu příklad z oblasti, ve které to za mnoho let zkušeností umíme dobře. Představme si výrobní halu. Abychom ji pojistili proti požáru, vyžadujeme přesná protipožární opatření, jako jsou sprinklery, hadice, únikové cesty, proškolení lidí a podobně. Jenže u kybernetického rizika je pro nás velmi složité stanovit, jestli jsou všechny obranné mechanismy ve firmě v pohotovosti. Vývoj v IT je nesmírně rychlý, obtížně předvídatelný – a to případné pojištění velmi zdražuje. Instituce i podniky takové potřebují a dokážeme jim ho poskytnout, ale je to pro nás náročný a neustále se vyvíjející úkol.

Pokud vím, je možné pojistit například výplatu výkupného, které hackeři často požadují.

Máte pravdu, ale zatím jen v zahraničí.

Jsou dnes v pojišťovnictví nepojistitelné věci?

Pojistit lze vše, jen v některých případech je cena tak vysoká, že to nemá smysl. To je i případ záplavových oblastí. Zajímavá je z tohoto úhlu pohledu oblast ESG. Pojišťovny odstupují od pojištění společnosti, které tyto principy nenaplňují. Například firmy zabývající se těžbou uhlí. Takové případy existují i u nás. Musí pak poptávat pojištění v zemích, kde jsou v tomto ohledu shovívavější.

Dušan Quis (46)

Vystudoval podnikovou ekonomii společně s psychologií a sociologií v managementu na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze. V pojišťovnictví se pohybuje od roku 2005. Působil také v ČSOB a na různých pozicích v ING na českém, ukrajinském a slovenském trhu. Do Allianz přišel v roce 2016 z pozice výkonného ředitele PPF pojišťovny v Moskvě jako obchodní ředitel (CSO) Allianz Slovenské pojišťovny. Od května 2018 je CEO Allianz pojišťovny.

Foto: Tomáš Nosil

Provozujete i penzijní společnost. Jak vnímáte současnou debatu, že i ve světovém srovnání platíme v Česku vysoké poplatky – 0,8 procenta z celkového objemu – a zároveň pro drtivou většinu lidí je výnos nízký?

Tento argument jednoduše není správný. Regulované poplatky v doplňkovém penzijním spoření, společně s dohledem a regulací, dělají z tohoto finančního nástroje jeden z nejlevnějších a nejbezpečnějších systémů kolektivního investování. Tak byl navržen a tak také velmi dobře funguje. Slabinou není poplatková struktura, ale fakt, že většina střadatelů zůstává v pů­vodních transformovaných fondech. Jejich legislativní nastavení umožňuje pouze vysoce konzervativní zainvestování, takže nikdy nemůže překonat současnou inflaci.

Ministerstvo financí chce umožnit vznik takzvaného investičního penzijního účtu u obchodníků s cennými papíry. Mohlo by to vaše poplatky snížit?

To si nemyslím a zopakuji, že aktuální doplňkové penzijní spoření je jedním z nejlevnějších nástrojů kolektivního investování.

Dlouhodobě jste třetí na trhu za Českou pojišťovnou a skupinou VIG. Jste spokojená trojka?

Jsme rozhodně hrdá trojka s ambicemi. Konkurenty respektujeme, ale své postavení chceme v následujících letech zlepšovat. V životním pojištění nám ke třetí příčce ještě kousek chybí a určitě na ni útočíme. Skupina Allianz chce být na každém trhu relevantní. Během posledních pěti let se nám podařilo zvýšit předpis pojistného, tedy vybrané pojistné (tržby) o více než třetinu.

Jak vnímáte předvídatelnost českého podnikatelského prostředí?

Změny na politické scéně byly významné a takové vždy přinesou změnu předvídatelnosti politického prostředí. Musím říci, že našemu sektoru se pracuje se současnými vládními představiteli velmi dobře.

Asi před třemi či čtyřmi roky stát přišel se zdaněním takzvaných technických rezerv pojišťoven. Výnos pro stát měl být asi 10 miliard. Jak to dopadlo na vás?

My jako Allianz jsme zaplatili řádově stovky milionů.

Nebojíte se, že si stát vzpomene a zase vás takto mimořádně zdaní?

Chci věřit, že se něco takového nebude opakovat, ale logicky to zcela vyloučit nemůžeme.

Jako poradce k vám nastoupil bývalý guvernér ČNB Jiří Rusnok. Co si od něj vy osobně slibujete?

Makroekonomické analýzy, predikce i prosté lidské sdílení zkušenosti. Jiří Rusnok pracoval v penzijní společnosti, v pojišťovně, byl premiérem, ministrem průmyslu a obchodu, ministrem financí a guvernérem národní banky. Odborníků s takovým profilem je opravdu málo.

Pojišťovny odstupují od pojištění společností, které nenaplňují principy ESG. Takové pak musí poptávat pojištění v cizině.

Takže to bude váš lobbista?

Ne, jako lobbistu jsme ho nepřijímali. Má unikátní zkušenost, z byznysu, ze státní správy a z regulace. Takovou má málokdo. Národní banka reguluje a dohlíží trh, dělá makroekonomické predikce a řeší cenovou stabilitu. Fakticky predikuje a pracuje s možnými riziky. Totéž dělá pojišťovna. Pracujeme s dlouhodobým horizontem. Nepredikujeme jen na nadcházejících 12 měsíců, ale v mnoha případech i na 12 a více let.

Jaké je tedy jeho zadání?

Má společně s námi pracovat na tom, aby byly naše odhady budoucího vývoje českého trhu správné, případně nám je pomoci upravit. Jinými slovy, je to náš oponent námi odhadovaného vývoje a případně našich plánovaných kroků a obecně strategií.