Industrializace českých zemí v 19. století se neděje jen v hutích, strojírnách a na železnici, ale i v lehkém průmyslu. Ten se od počátku dokázal prosazovat na světových trzích – první židle navržené pro tovární výrobu vznikly na Moravě v Koryčanech. Firma Thonet se jimi prosadila po celém světě a kolem roku 1910 zaměstnávala ve svých závodech deset tisíc lidí.
Na počátku tohoto podnikatelského úspěchu byl vynález Michaela Thoneta, nová technologie ohýbání dřeva. Díky ní získaly židle i křesla lehkost a eleganci, což ovlivnilo dobový životní styl. Sedávaly na nich nejen miliony běžných zákazníků, ale například i malíři Salvador Dalí a Pablo Picasso či romanopisec Lev Tolstoj. Thonetky si zahrály dokonce ve filmech, v groteskách Charlieho Chaplina či Laurela a Hardyho. Obdivoval je rovněž proslulý architekt Le Corbusier. „Byť se Thonetovy věci rodily v polovině 19. století, jsou i pro budoucnost důstojným představitelem modernistického pojetí pevné konstrukce, bohatých tvarů, vysoké hospodárnosti, dlouhodobé trvanlivosti a také skromné prostoty,“ prohlásil.
Důkazem designové nadčasovosti je i to, že thonetky č. 14 se po celém světě prodalo více než 80 milionů.
Těžká cesta experimentátora
Zakladatel slavné nábytkářské firmy Michael Thonet se narodil v Boppardu v Porýní. Vyučil se tam stolařem a otevřel v roce 1819 truhlářskou dílnu na výrobu nábytku.
Krátce nato začal experimentovat se dřevem ohýbaným a formovaným za pomoci páry. Patent ale nezískal, protože o něj požádal až čtyři roky poté, co novou metodu začal praktikovat. Zaměstnanci, kteří přešli ke konkurenci, mezitím jeho znalosti rozšířili dál. K tomu se mu od úředníků dostalo vysvětlení, že předložená zlepšení jsou málo objevná. Nakonec po vzoru dávných Egypťanů raději začal vyrábět židle, křesla a pohovky z vrstvených dýh.
Kvůli sporům s pruskými úřady a finančním těžkostem rád využil nabídky přesídlit do Vídně. V roce 1842 ho tam pozval sám hybatel rakouské politiky, kancléř Klement Metternich. Thonetovy výrobky spatřil na živnostenské výstavě v Koblenzi a byl jimi okouzlen.

Ve Vídni však porýnský podnikatel podle životopisce Jiřího Uhlíře narážel na překážky ze strany místního truhlářského cechu, který v něm vycítil nebezpečnou konkurenci. Několik let fungoval jen jako subdodavatel dvou jiných, už zaběhnutých výrobců nábytku. Jen tak mohl dodávat své parkety a především židle nevídaných tvarů do šlechtických sídel, například k Lichtensteinům, majitelům nedaleké Lednice.
Teprve v roce 1849, už ve zralém věku, se Michael Thonet osamostatnil. Firmu Gebrüder Thonet nechal rovnou napsat na pětici svých synů, nejmladšího nicméně zastupoval a uchoval si vedoucí postavení. Ihned také vrhl na papír katalog. Číslo 1 v něm patřilo židli zhotovené pro knížete Schwarzenberga, důležitější nicméně byla čtyřka, určená původně do jedné z hojně navštěvovaných vídeňských kaváren. Tou nový závod odstartoval velkosériovou výrobu.
S masovou výrobou začala orientace na cenově dostupný nábytek, na zboží pro střední vrstvy a interiéry veřejných budov.
Proti špionům
Thonet dále experimentoval. V roce 1856 začal s poměrně jednoduchou metodou ohýbání napařeného dřeva pomocí kovového pásu. Ten bránil jeho praskání a znehodnocování, protože se do něj z povrchových vrstev dřeva přenášelo napětí. Podstatná ještě zůstala lidská práce, protože k ohýbání dřeva tímto způsobem nešlo využít tehdy existujících strojů a byla nezbytná obratnost a síla dvou párů rukou.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef Pravec
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



