Aktuální číslo časopisu Ekonom
Vojtěch WolfNeděle 29. května letošního roku byla pro mnohé úplně obyčejný den. Pro české výtvarné umění však nikoliv. V aukční Galerii Kodl se podařilo vydražit obraz Staropražský motiv z roku 1911 jednoho ze zakladatelů české moderní malby Bohumila Kubišty za 123,6 milionu korun. Tím byl překonán dosavadní aukční rekord, který do té doby držel obraz Divertimento II Františka Kupky, jenž se v listopadu roku 2020 prodal za 90,2 milionu ve stejné galerii.
Na trhu s uměním to nebyl jediný květnový rekord. Jen pár týdnů předtím se v newyorské aukční síni Christie’s vydražil popartový portrét herečky Marilyn Monroe od Andyho Warhola za 195 milionů dolarů (přibližně 4,8 miliardy korun) včetně poplatků aukční síně. To z této aukce udělalo druhý nejdražší prodej v historii a zároveň jde o nejvíce peněz, které někdo zaplatil za dílo amerického umělce dvacátého století.
Válce a inflaci navzdory
V době, kdy akciové trhy zažívaly propad v důsledku války na Ukrajině a vysoká inflace byla všudypřítomná, se trhu s uměním stále dařilo. „Ostatně posledních několik let zažívá český trh s uměním mimořádné období. Rekordům přály především poslední tři roky,“ říká Jan Stuchlík, šéfredaktor odborného portálu Art+, který vývoj trhu s uměním dlouhodobě sleduje.
Aukční rekordy
Podle dat tohoto portálu se v roce 2021 v prvním pololetí prodala v aukčních síních díla za 852 milionů, přičemž vyvolávací cena byla 512 milionů korun. Ve stejném období letošního roku již částka přesáhla 910 milionů korun, přičemž vyvolávací cena uměleckých děl byla 492 milionů korun. Celkem pak loni lidé v Česku za umělecká díla utratili rekordních 1,46 miliardy korun. „Procento prodaných položek a průměrný nárůst oproti vyvolávací ceně byly historicky nejvyšší. Zdá se, že podobně se vyvíjí situace i v tomto roce,“ říká galerista Matyáš Kodl. Jak dodává, i ve světě byly loni vidět historické prodeje – například výtisk první verze Ústavy Spojených států koupil zájemce za 43 milionů dolarů, obraz Pabla Picassa Sedící žena u okna se prodal dokonce za 103 milionů dolarů.
„Ceny jdou nahoru. Vysvětluji si to tím, že na skupinu lidí, kteří si je kupují, krize tolik nedopadla,“ říká Jan Skřivánek, šéfkurátor Musea Kampa. „Se začátkem covidu, v prvním pololetí roku 2020, kdy bylo vše zavřené, nebyly příležitosti, protože se nedražilo a trh se zavřel. Zároveň ale podzim téhož roku byl rekordní. Plynule to přešlo do roku 2021, který byl historicky nejúspěšnější, co se týče aukcí, a letos to jen pokračuje,“ říká Skřivánek. Skutečnost, že lidé umění stále nakupují, přitom potvrzují i další.
„Nemohu mluvit za ostatní galerie, ale v naší galerii Cermak Eisenkraft, alespoň zatím, inflace či predikce ekonomické krize nijak významně obchodování s uměním neovlivnily. Možná jsou klienti při nákupu jen trochu opatrnější,“ říká David Železný, jeden ze zakladatelů této galerie, která se zaměřuje především na bohatou klientelu, jejíž roční příjem dosahuje více než pěti milionů korun.
Jestli bude tento trend pokračovat i letos na podzim a nepřijde pokles, bude podle šéfkurátora Musea Kampa záležet nikoliv na ekonomické situaci, ale především na tom, co se v nabídce aukčních síní objeví.
Globální trh s uměním
Je totiž několik autorských jmen, jako třeba Toyen, František Kupka nebo Emil Filla, která umí výrazně zahýbat celkovým objemem aukčních tržeb. Například podle dat Art+ se v Česku mezi lety 2012 a 2021 prodalo celkem 323 děl od Emila Filly v celkové hodnotě 654,3 milionu korun, 325 děl od Františka Kupky za necelých 600 milionů korun a v případě Toyen kolem 165 položek za 590,3 milionu korun. Logicky, pokud by některý rok vypadla dražší díla těchto nejoblíbenějších autorů, bude to mít dopad i na výsledky celého trhu.
Finanční motivace v podobě zhodnocení nicméně není pro sběratele a vlastníky uměleckých děl na prvním místě. Jak ukázala letos vydaná zpráva Art Report 22, nejsilnějším motivem pro nákup prvního uměleckého díla je touha vlastnit originál. Na druhém místě je zájem o umění spojený s dostatkem peněz. Teprve na třetím místě se podle průzkumu objevilo investiční hledisko.
Neúprosná aukční matematika a inflace
Zhodnocení díla ale rozhodně není snadná záležitost, protože zde nastupuje neúprosná matematika, a to jak z pohledu poplatků v aukčních síních, tak i samotného vývoje inflace. Jsou samozřejmě velcí autoři a díla, na kterých lze rychle vydělat, ale rozhodně to není nic automatického.
„Pokud máte například na aukci přiklepnuté dílo za 100 tisíc, tak to znamená, že jako kupující za něj zaplatíte 120 tisíc korun. Když ho ale pak půjdete přes aukční síň prodat, tak i jako prodávající zaplatíte 10 až 20 procent za zprostředkování. Čili nad těch 120 tisíc musíte počítat ještě 15 procent navíc, abyste byl na nule. V tomto konkrétním případě tedy musíte dílo prodat za 138 tisíc korun,“ vysvětluje Jan Skřivánek. Aby tedy člověk byl alespoň na nule po odečtení všech poplatků, tak hodnota díla za dobu, co ho majitel drží, musí vzrůst někde mezi 30 a 40 procenty. To přitom nebere v potaz všudypřítomnou inflaci.
Jací jsou čeští sběratelé a vlastníci umění
Výhodu mají v tomto ohledu majitelé dražších děl. Jak Skřivánek dodává, když má prodejce například dílo v hodnotě 10 milionů, tak se samozřejmě s aukční síní snáze domluví na tom, že její provize bude menší, či dokonce žádná.
Z dat portálu Art+ vyplývá, že potenciál zhodnocení v čase vykazuje především 20 procent nejdražších položek, v loňském roce jich bylo 1491. „Jejich průměrná cena loni začínala na 96 tisících korunách. Před deseti lety tato startovací hranice činila zhruba 50 tisíc korun. Průměrná nominální cena díla v této skupině roste každý rok zhruba o šest až sedm procent. I po očištění o inflaci tedy do roku 2021 umění dokázalo přinést reálné zhodnocení,“ říká Jan Stuchlík.
Jak ale dodává, proti vysoké dvouciferné inflaci, jakou zažíváme letos, umění vložené peníze neochrání. „I když v nominálním vyjádření český trh roste, jak ukazuje Index Art+, po očištění o vliv růstu spotřebitelských cen se vzestupný trend trhu otočil ve druhém pololetí roku 2021. Od loňského června reálná hodnota indexu klesla o 15 procent,“ uzavírá.
Český trh s uměním
Podle dat Indexu Art+ tak proti ekonomické krizi a recesi ani trh s uměním není imunní. Index zažil pokles po roce 2008 a velký propad indexu v roce 2020 způsobil příchod covidu a půlroční zavření aukčních síní pro sálové aukce. Nutno dodat, že tyto poklesy se projevily především na celkovém obratu v aukcích. „Obrat přitom ovlivňuje poptávka, tedy ochota lidí utrácet za umění, která může být v době recese nižší, ale také nabídka. Pokud vlastníci děl vyhodnotí, že by v daný moment nedostali za svá díla adekvátní sumu, dílo do aukce nedají,“ vysvětluje Stuchlík. Jak tedy investovat do umění, které se zhodnotí? Není to lehké a rozhodně ne levné. Mnohé například napadne, proč jejich předci nekoupili v roce 1930 Toyen, když tehdy stály její obrazy mezi 1500 a 5000 tehdejšími korunami. Je ovšem třeba si uvědomit, že v tomtéž roce byla průměrná měsíční mzda 789 korun. Obraz od tehdy 28leté umělkyně stál několik měsíčních platů, tedy poměrově podobně, jako dá dnes zájemce za díla současných umělců. „Jinými slovy, i dnes je těžké odhadnout, jaká díla jakého autora budou někoho zajímat za 90 let,“ říká Skřivánek. Samozřejmě že nějaké indicie jsou. Pokud například koupíte současného autora, který už má za sebou nějaké prodeje, renomé a byl na výstavách, skoro s jistotou budou jeho obrazy v nominálních cenách dražší, než je tomu dnes.
„Pravděpodobnost, že člověk neznalý sám úspěšně investuje do umění částku v řádu desítek tisíc korun se ziskem, je spíše mizivá,“ říká ale Martin Valach, spoluzakladatel společnosti Rose, která se zabývá správou rodinného a podnikatelského majetku, a rovněž spoluzakladatel společnosti Art Lines, která podporuje umělce a propojuje je s investory.
Podle něj je důležitá originalita umělce a jasná rozpoznatelnost mezi ostatními. „Hodně také napovídají dosavadní úspěchy. Počátek uměleckého života totiž není snadný a zdaleka ne každý umělec, který má potenciál, vydrží. Poznat kvalitní dílo není věcí pocitu, ale kombinace profese, vzdělání, znalostí, zkušeností a talentu. Pro nákup investičního umění potřebujeme zkušeného profesionála – obchodníka s uměním, galeristu, uměleckého investičního poradce,“ uzavírá.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
