Evropu včetně Česka právě sužují tropická vedra. Několikadenní vlny vysokých teplot se opakují mnohem častěji než dřív. Horký vzduch dál vysušuje krajinu a občasné intenzivní deště sotva dokážou vegetaci zajistit vodu. Na vyrovnání deficitu vláhy, který v půdě na velké části území Česka panuje už od jara, nestačí. Snižují se průtoky v řekách, voda chybí zemědělcům. Je to jeden z důsledků globální změny klimatu. Největším nedostatkem vláhy aktuálně podle mapy na serveru Intersucho trpí půda v severozápadních a západních Čechách, v Polabí a na jižní Moravě. V povodí Moravy nedosahují průtoky většiny hlavních toků ani třetiny obvyklých červencových hodnot. Jaké bude mít sucho letos i v budoucnu dopady a jak se dá proti němu v krajině bojovat?

Voda pro ekonomiku

Nedostatek vody může přinést velké ekonomické ztráty. A zdaleka přitom nejde jen o škody, které sucho působí zemědělcům. Voda je hned po palivu klíčovou surovinou také pro energetiku i další průmyslové provozy. Vedle přímé výroby elektřiny ve vodních elektrárnách hraje důležitou úlohu pro chlazení uhelných, paroplynových i jaderných elektráren. Pokud jí nebude dost, mohou v krajních případech nastat i letní blackouty. V některých evropských zemích už kvůli vedru museli výrobu elektřiny omezovat. Většina tuzemských elektráren je většinou „napojená“ na vodu z akumulačních nádrží, takže je nižší průtoky v řekách zatím v zásadě neohrožují. Jaderné elektrárny mají zase k dispozici vodu pro chlazení z blízkých přehrad. Temelín ji bere z kaskády Hněvkovice‑Kořensko a Dukovany ze soustavy Dalešice‑Mohelno. ČEZ se také snaží dlouhodobě snižovat spotřebu vody potřebnou pro chlazení svých elektráren. „Od roku 2001 poklesl odběr povrchové vody o 21 procent a pitné vody o 69 procent. Postupně klesá objem vody spotřebované na jednotku vyrobené elektřiny,“ říká mluvčí firmy Alice Horáková. Z celkového množství odebrané povrchové vody se v elektrárnách ČEZ zhruba tři čtvrtiny používají k průtočnému chlazení, voda se vrací zpět do řeky za místem odběru.

Ve svých strategiích nicméně ČEZ počítá kvůli oteplování s poklesem výroby ve vodních zdrojích. „Už několik let investujeme do jejich modernizace, abychom dokázali z menšího objemu vody vyrobit více elektřiny,“ říká Horáková. Na tyto účely firma vynaložila již více než tři miliardy korun.

Dostatek vody musí energetici sledovat i při přípravě nového jaderného zdroje v Dukovanech. „Při kalkulaci odběrů a spotřeby vody, jakož i kvalitativních a kvantitativních parametrů řeky Jihlava jsme brali ohled i na předpoklad klimatické změny +2 °C do roku 2100. Zejména díky značnému zásobnímu prostoru nádrže Dalešice je možné vyrovnávat i dlouhodobé, víceleté disproporce mezi přítokem a požadavky na odběr a odtok,“ říká Horáková.

Narovnané zahloubené toky rychle odvádějí vodu pryč, vysušují krajinu a paradoxně zvyšují riziko povodní, protože se voda nemá kde rozlít. Jen revitalizace však nestačí.

Odrůdy, které suchu umějí „utéct“

Vladimír Pícha ze Zemědělského svazu říká, že v celkovém měřítku se letos sucho příliš neprojevilo, takže odhadovaná úroda dosahuje dlouhodobého průměru. „Jsou však oblasti, kde došlo k poškození porostů suchem, především na jižní Moravě, ve srážkovém stínu Krušných hor, kam patří Chomutovsko, Lounsko a Rakovnicko, dále v Polabí a na střední Moravě. Tam může pokles dosáhnout pětiny očekávaného výnosu,“ říká Pícha.

Jarní sucho se nicméně odrazilo v letošních prvních sečích. „Vidíme to při sklizni pícnin, z prvních sečí bylo sklizeno zhruba poloviční množství hmoty proti dlouhodobým průměrům. Na celkové vyčíslení dopadu suchého jara je ale ještě brzy. Žně jsou na začátku a rostliny mají možnost po červnových vysokých úhrnech srážek dohnat objemovou hmotnost zrn. U kukuřice, sóji, cukrové řepy je ještě daleko do sklizně a jarní přísušky mohou být díky letním srážkám ‚zapomenuty‘. I porosty pícnin pro další seče vypadají už příznivě,“ shrnuje ředitel Zemědělské divize koncernu Agrofert Milan Škvor.

V oblastech častěji postihovaných suchem se podle něj musí zemědělci naučit přemýšlet jinak a měnit své zažité postupy. „Především u obilovin vybírají ranější odrůdy, které dokážou suchu ‚utéct‘. Hnojení zvyšující kvalitu plodin zase posouvají do časnějších termínů,“ říká Škvor. Složení pěstovaných plodin se však podle něj víceméně nemění. „Dochází k posunu pěstování některých teplomilných plodin, rozšiřuje se například sója. Kukuřice na zrno se posouvá do vyšších poloh, slunečnice již nějakou dobu není doménou pouze jižní Moravy. Sucho musí zohlednit i chovatelé skotu a vytvořit si větší zásobu krmiva. Rozšiřují proto plochy pícnin a silážních kukuřic,“ doplňuje.

Podle Píchy je pro zemědělce hlavním problémem nedostatek organické hmoty. „S poklesem stavů hospodářských zvířat se snížilo množství statkových hnojiv, které jsou nejlepším zdrojem organické hmoty,“ říká Pícha. Roli při volbě plodin i chovu zvířat podle něj hrají především ekonomické důvody v kombinaci s dlouhodobou udržitelností hospodaření.

Když voda chybí, je třeba ji vrátit

Kvůli suchu a klimatickým změnám také vznikají projekty, jak vodu vrátit zpět do krajiny a lépe s ní hospodařit. Už před desetiletími se začalo s revitalizacemi, jejichž cílem je napravit a znovu „zakroutit“ narovnaná koryta řek a potoků. Narovnané zahloubené toky rychle odvádějí vodu pryč, vysušují krajinu a paradoxně zvyšují riziko povodní, protože se voda nemá kde rozlít. Jen dílčí revitalizace však nestačí. Je třeba zadržet vodu na celých plochách povodí.

Nadšenci nyní například mapují krajinu podle metody modelu Živá krajina. „V terénu pomocí mobilů pořizujeme podrobnou fotodokumentaci a navrhujeme stovky přírodě blízkých opatření. Data přenášíme do počítače a vypracováváme studie proveditelnosti. Navrhujeme ideální strategii, jak českou krajinu adaptovat na klimatickou změnu, aby se vlk nažral a ‚zemědělská koza‘ zůstala co nejvíc celá,“ říká Jiří Malík, předseda spolku Živá voda, jehož členové metodiku vytvořili.

Aktuálně dobrovolníci mapují kolem 1800 kilometrů čtverečních, což jsou zhruba dvě procenta rozlohy Česka. V řadě lokalit jsou už studie hotové. Malík by rád vytvořil krajinný plán pro zádrž vody a adaptaci na klimatickou změnu po celé zemi. Zároveň by to mohl být pilotní projekt pro Evropu, který by mohla česká vláda nabídnout Evropské unii v rámci předsednictví. „Zaměřujeme se zejména na zemědělskou krajinu, protože právě v ní můžeme zadržet nejvíce vody. Řešením tedy nejsou jen lesy či přehrady. Půda je navíc zničena příliš intenzivním zemědělstvím. Taková půda má schopnost jímat v průměru pouze 40 litrů na metr čtvereční, zatímco zdravá živá úrodná půda s minimem chemie zadrží až 350 litrů,“ říká Malík.

Základem je „zdrsnit“ krajinu, aby zadržela vodu, aby se z ní stala jakási houba. Zároveň je podle Malíka třeba omezit vodní i větrnou erozi, která odnáší půdu pryč, a celkově zlepšit úrodnost půdy. Mezi nápravná opatření patří třeba zatravnění mezních pásů, promyšlené budování tůní nebo mokřadů, odstavení meliorací či výsadba větrolamů.

Navíc je podle Malíka třeba přejít k regenerativnímu zemědělství, které půdě prospívá. „Evropa v minulém století s rozšířením pěstování pšenice a kukuřice udělala z naší krajiny v podstatě step. To byl první chybný krok. A protože půda tím začala ztrácet živiny a vysychat, bylo třeba jí dodávat energii zvnějšku, průmyslovými hnojivy,“ říká.

Ať je půda jako za císaře pána

Je podle něj třeba se vrátit ke stavu, který panoval v letech 1820 až 1860, kdy ještě krajina byla „zamokřená“. Klimatické změně podle něj nedokážeme čelit jen adaptací, ale zároveň i snížením skleníkových emisí. „Už nyní máme klima, jako bychom byli v Maďarsku. A pokud se nic ne­udělá, během 20 nebo 30 let k nám dorazí subtropy. Česká krajina na to není připravená, nebude z čeho zavlažovat,“ říká Malík.

Projekt Živá krajina funguje „odspodu“ prostřednictvím lokálních koordinátorů. Už je jich vyškoleno 180 a zhruba každé tři měsíce Malík a jeho kolegové proškolí třicítku dalších. „Zájem je velký, máme asi dvě stovky čekatelů a hlásí se další. Jejich motivace často spočívá v environmentálním žalu. A hlásí se, protože chtějí dělat něco smysluplného pro krajinu a postupovat odborně,“ říká Malík, který před lety začal s mapováním dvou oblastí  na Broumovsku.

„Pokud by se podle našeho modelu postupovalo po celém Česku a napravila se půda, můžeme celkem zadržet objem, který bude odpovídat 20 přehradám Orlík. To je 2,5krát více, než zadrží všech 165 přehrad v Česku,“ říká Malík. Tahle opatření je pak třeba provést na nějakých deseti procentech dané zemědělské plochy. A zemědělci by za to podle Malíka měli dostat od státu zaplaceno, pokud by se na tom podíleli. „Jinak hrozí, že většina vlastníků se do úprav nepohrne nebo se nedohodnou mezi sebou a poslední šanci na adaptaci na klima propásneme,“ říká Malík.

Chytrá krajina měří, co se s ní děje

Vědci z České zemědělské univerzity v Praze zase už několik let budují kousek od Rakovníka projekt s názvem Chytrá krajina. Na pozemku s rozlohou přes 700 hektarů je orná půda, dva potoky, na kterých jsou menší vodní nádrže, i část lesa. Lokalita nazývaná Amálie slouží jako laboratoř pod širým nebem, svou rozlohou je z celosvětového pohledu unikátní. Akademici tu zkoušejí, jak se adaptovat na klimatickou změnu, pracují s výhledem na další desítky let.

Takové podmínky přitom právě v lokalitě Amálie mohou snadno nasimulovat. Oblast patří k nejsušším v Česku, spadne tu ročně kolem 300 milimetrů srážek, což je méně než polovina celostátního průměru. A navíc, podstatná část zkoumaného území byla v minulosti odvodněna. Dají se tu zkoušet různá opatření, různé druhy překážek, jak bránit vodě v odtoku z polí.

Po celém pozemku je rozmístěno několik stovek různých měřicích zařízení. Je tu přes 40 vrtů, které monitorují množství podzemí vody, přes 110 senzorů, jež zaznamenávají vlhkost půdy, či téměř stovka dendrometrů, které na denní bází měří, jak se mění tloušťka kmenů a jak stromy reagují na sucho a na dlouhodobý stres. Vedle standardních meteorologických údajů se také sleduje objem odtoků, výpary z vodní hladiny i z celé lokality nebo eroze půdy. Nasbírané údaje poslouží k návrhu jednotlivých opatření v krajině.

Zemědělci by se měli suchu snažit nějak předcházet i z toho důvodu, že jeho následky nekryjí běžná pojištění a většina tuzemských pojišťoven ho řadí mezi nepojistitelná rizika. V omezené míře ho nabízí pojišťovna AGRA. Jedním z hlavních problémů pro pojišťovny je, jak se suchem „pracovat“. Je problematické přesně stanovit škodu, kterou sucho způsobilo. Další pojišťovny pak sucho začleňují do jiných typů pojištění, ale jen pro specifické případy.

„Příkladem může být moment vzcházení máku na jaře, kde jsou primárním rizikem mráz právě ve spojení se suchem. Porosty máku jsou proti této situaci chráněny pojištěním do 30 dní od zasetí,“ říká Jan Marek z Generali České pojišťovny. Naopak proti jarnímu mrazu pojištění existuje, využívají ho třeba pěstitelé vinné révy. S rostoucím počtem tropický dnů souvisí například pojištění přehřátí drůbeže. „V uplynulých letních sezonách jsme řešili v důsledku vysokých teplot úhyn více než 15 tisíc kusů drůbeže,“ říká Marek.

K financování boje se suchem se dají využít i dotace. Mezi důležité prvky Národního plánu obnovy patří například udržitelné nakládání s vodou. Na podporu biodi­verzity a boj se suchem jsou v něm téměř tři miliardy. Další 4,4 miliardy je možné získat na cirkulární ekonomiku, recyklace a průmyslovou vodu. „Prostředků je nyní k dispozici více než dříve, ale reálně si na ně sáhne omezené množství žadatelů kvůli dalším limitujícím podmínkám, které pak jednotlivé programy stanovují,“ uvedla dotační expertka poradenské společnosti KPMG Karin Stříbrská.