Eurozóna utíká Česku

Právě končící rok měl být podle analytiků rokem silného hospodářského růstu, jenž pomůže tuzemské ekonomice umazat ztráty, které jí zasadilo šíření koronaviru. Avšak poslední měsíce ukazují, že návrat na úroveň před pandemií se začíná zadrhávat. Průmysl, který dosud držel tuzemské hospodářství v běhu, nyní trápí nedostatek čipů a dalších součástek. Jen aut se v Česku na podzim vyrobilo o třetinu méně než v loňském roce. I v tom už přitom automobilový průmysl pandemie negativně ovlivnila.

Bilance právě končícího roku nevyznívá pro českou ekonomiku příliš příznivě. Zatímco na jeho začátku prognózy předpovídaly až pětiprocentní růst hrubého domácího produktu, nyní je jasné, že bude jen zhruba poloviční. Rekonvalescence Česka je pomalejší než v jiných zemích.

„Předpokládáme, že se naše ekonomika vrátí na úroveň, kterou měla v závěrečném čtvrtletí roku 2019, ve třetím kvartále příštího roku,“ odhaduje hlavní ekonom Komerční banky Jan Vejmělek. Naopak eurozóně se to podle něj podaří nejméně o tři čtvrtě roku dříve – během posledních měsíců letoška. „Minulý týden byla zveřejněna data o HDP eurozóny za třetí čtvrtletí letošního roku a byl pouhé tři desetiny procenta pod předpandemickou úrovní,“ uvádí ekonom. To znamená, že eurozóna už v absolutních číslech ztráty způsobené pandemií téměř umazala.

Na vině českého zaostávání je především struktura tuzemského hospodářství. To je totiž mnohem více průmyslové než eurozóna. Celosvětové výpadky dodávek tak na domácí ekonomiku doléhají mnohem více, než je tomu v ostatních evropských zemích. V posledních dvou měsících roku je sice patrné zmírňování projevů „čipového hladomoru“, k umazání ztráty z předchozích měsíců to ale stačit nebude.

Sílící tlak na růst mezd může být pro firmy s nízkou přidanou hodnotou smrtící. Avšak přiblíží Česko nejvyspělejším zemím světa.

Stopy problémů v dodavatelských řetězcích se mezitím z průmyslu rozlévají do celé ekonomiky. Zjevné jsou například ve slábnoucím exportu. Jen v říjnu byla bilance zahraničního obchodu minus 18,2 miliardy korun, takřka o padesát miliard slabší než loni v říjnu. Takže zatímco loni od ledna do října činil přebytek přes 130 miliard, letos to je za stejné období jen deset miliard.

Vývoj hrubého domácího produktu (v %)

Zvětšit přes celé okno

Hlavní problém: nedostatek pracovníků

Vedle nedostatku součástek na české firmy doléhá i rekordně nízká míra nezaměstnanosti. Ta je v Česku nejnižší v Evropě, v listopadu klesla na 3,3 procenta a je o procentní bod níže, než byla na začátku letošního roku. Pokud chtějí firmy za těchto podmínek sehnat nové lidi, musí zvyšovat mzdy. Podle prognózy České bankovní asociace za celý letošní rok mzdy vzrostou v průměru o 5,8 procenta, tedy více než ceny v obchodech. A jen o málo pomalejším tempem bude zvyšování platů pokračovat i v roce 2022. „Průměrná mzda i v příštím roce poroste rychleji než inflace,“ očekává analytička Hospodářské komory Karin Kubelková.

To je dobrá zpráva pro obchodníky – spotřebitelé budou mít navzdory rychlému zdražování dál co utrácet. Hlavně pro výrobní firmy už ale tlak na mzdy rozhodně pozitivní není. „Zejména pro menší podniky, které si nemohou dovolit nabízet platy ani benefity jako velké nadnárodní korporace, je opravdu těžké sehnat nejen kvalitní lidi, ale vůbec někoho,“ upozorňuje Kubelková.

Snížit svou investiční aktivitu v příštím roce plánuje více než třetina českých podniků.

České firmy, hlavně ty podnikající na zahraničních trzích, totiž mají jen málo prostoru na to, aby promítly zvyšování svých nákladů (a to nejen těch mzdových) do cen svých výrobků. „Zákazníci na první zvýšení cen, které bylo v letošním roce, se skřípajícími zuby přistoupili a na příští rok už odmítají o zvýšení cen jednat s tím, že si najdou dodavatele z jiných zemí, kteří budou dělat za nižší cenu,“ popisuje předseda Asociace exportérů Jiří Grund.

České firmy tak doplácí na své nevýhodné postavení v dodavatelských řetězcích. Řada z nich nemá unikátní ani finální produkt, a musí tak čelit ostrému konkurenčnímu boji. Je tak velmi pravděpodobné, že mnohé české podniky rostoucí ceny vstupů a práce neustojí.

„Pro firmy s nízkou přidanou hodnotou může být tento tlak smrtící, z makroekonomického pohledu však půjde o přirozené přibližování Česka k těm nejrozvinutějším ekonomikám na západ od nás,“ míní ekonom České spořitelny Michal Skořepa.

Vývoj kurzu koruny k euru (v Kč)

Zvětšit přes celé okno

Obranou proti těmto rizikům podle něj bude především zvyšování efektivnosti výroby. Jednou z možných cest jsou investice do automatizace a digitalizace výroby.

Jenže právě investice firmy kvůli obavám o budoucnost stále ve větší míře omezují. Jak ukázal listopadový průzkum Hospodářské komory, snížit je v příštím roce plánuje více než třetina českých podniků. Ještě v srpnu to ve stejném šetření plánovala jen čtvrtina. Své plány zhoršily oproti létu hlavně velké podniky. „Ty přitom dělají ty největší investice. Zhoršení u největších hráčů je tak varovný prst pro budoucí ekonomické oživení,“ obává se Kubelková.

Na firemní investice negativně působí mimo jiné zvyšování úrokových sazeb Českou národní bankou. „V době, kdy Česká republika potřebuje oživit ekonomiku investicemi, tak firmám rostou další náklady. Je zřejmé, že zvýšení sazeb nepodpoří úvěrovou a investiční aktivitu, kterou potřebuje Česká republika pro dlouhodobější růst,“ upozorňuje ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy Bohuslav Čížek.

Podle hlavního ekonoma Patria Finance Jana Bureše bude mít ale i omezování investic – vynucené rychlým zvyšováním úrokových sazeb ze strany ČNB, ale i růstem nákladů firem – ve výsledku pro ekonomiku ozdravný efekt. Podniky nebudou peníze utrácet bezhlavě a zaměří se jen na ty nejprofitabilnější investice. Ty pak budou tuzemskou ekonomiku efektivněji posouvat vpřed.

Chudí a bohatí

Nejen mezi firmami a jejich investicemi se ale budou v příštím roce zvětšovat rozdíly. Nynější dění v ekonomice prohloubí také rozdíly mezi bohatými a chudými občany Česka. Právě na ty nejchudší totiž nejtíživěji dopadá vysoká inflace. Ta ke konci roku hlavně pod vlivem růstu cen energií akcelerovala a i v příštím roce zůstane výrazně nad průměrem posledních let. Podle prognózy České národní banky přesáhne na konci roku 2022 čtyři procenta, což je téměř o procentní bod více, než o kolik ceny rostly v roce 2020.

Míra inflace (v %)

Zvětšit přes celé okno

„Inflace bude hodně bolet především ty domácnosti, které berou méně než 70 procent mediánové mzdy,“ upozorňuje Bureš. Jde o domácnosti s příjmem menším než 23 tisíc měsíčně, v nichž žijí zhruba dva miliony Čechů. Právě v jejich spotřebním koši tvoří největší část ty položky, které v poslední době nejrychleji zdražují, tedy především elektřina a potraviny.

I s ohledem na ně bude chtít Česká národní banka růst cen mírnit. Pomoci by podle ní mělo také optikou posledních let nevídaně silné posílení české měny. Základní úrokové sazby, které v Česku rostou rychleji než v zahraničí, by totiž měly přimět investory k nákupu koruny. Její kurz by se díky silné poptávce mohl v příštím roce přiblížit až k 24 korunám za euro. Aktuálně se přitom pohybuje kolem 25,4 koruny a průměr za uplynulých 11 měsíců letošního roku činí dokonce 25,7 koruny za euro.

Jenže to, co na jednu stranu pomůže zklidnit inflaci, se negativně promítne do tuzemského exportu. „Posílení o jednu korunu znamená snížení zisku z českého exportu o 180 miliard korun,“ upozorňuje Grund.

Každá koruna, která jde z deficitu vlády do spotřeby, má jasně inflační dopad, než že by pomáhala ekonomice.

Výsledkem těchto protichůdných efektů tak podle ekonomů bude, že jeden z hlavních impulzů pro růst české ekonomiky budou v příštím roce představovat hlavně útraty vysokopříjmových tuzemských domácností. Ty totiž stále mají velké finanční rezervy, které se jim nahromadily během koronavirových uzavírek. A budou je chtít i z obav před inflací rychle utratit.

Teprve ve druhé polovině roku se k nim připojí také český průmysl. Právě tehdy by totiž mohly – dle ekonomů oslovených týdeníkem Ekonom – odeznít výpadky v dodávkách součástek a čipů a průmysl by se mohl vrátit ke svižnému růstu. „Čekáme, že tempo růstu HDP se v roce 2022 může přiblížit čtyřem procentům,“ uvádí Čížek.

Úkoly pro novou vládu

Výsledek české ekonomiky ale nebude v příštím roce určovat jen to, jak se bude vyvíjet inflace nebo kurz koruny. Víc než kdy dřív ji může ovlivnit také obrat ve vládní politice. Firmy napříč sektory by si teď přály jediné: aby nový kabinet pustil do Česka zahraniční pracovníky. „To, co tu máme teď, je na hraně udržitelnosti, je to nezdravý vývoj. Zakázky máme, ale nemáme je jak udělat,“ říká ředitel společnosti Frentech Aerospace Pavel Sobotka.

Usnadnit přijímání pracovníků z mimoevropských zemí se už několik let snaží například Polsko a jasnou politiku přílivu migrantů má také Německo. Využít inspiraci jejich vzorem by Česku doporučoval například majitel developerské společnosti Trigema Marcel Soural.

Nová vláda by se také měla více zaměřit na to, aby případná další koronavirová podpora či dotace směřovaly především do investic, a nikoliv do spotřeby, kterou podporoval odcházející kabinet premiéra Andreje Babiše. „Dnes už jasně vidíme, že každá koruna, která jde z deficitu vlády do spotřeby, má jasně inflační dopad, než že by po­máhala reálné ekonomice,“ připomíná Bureš. Chce‑li tedy vláda podpořit byznys, měla by investovat především do rozvoje infrastruktury, kterou pak firmy postaví a tím získají nové zakázky. „Jde o infrastrukturu v nejširším slova smyslu – dopravní, IT, komunikační i vzdělanostní,“ dodává ekonom. Vytvoření této infrastruktury navíc pomůže podnikům nejenom finančně. Do budoucna budou díky ní snáze realizovat i své investiční záměry. Každá takto utracená koruna z veřejných peněz tak má pro ekonomiku dvojí efekt.