Dostala v SMS zprávě fotku penisu svého šéfa. Při jízdě autem jí sáhl do výstřihu. Na služební cestě ušetřil, aby museli spát ve společném pokoji. Vznesl otázku, jak bojuje se stresem, jen proto, aby jí mohl sdělit, že jemu pomáhá sex a jí by pomohl taky. Takový koktejl zážitků sesbíral týdeník Ekonom při pátrání po sexuálním obtěžování na českých pracovištích. Oběti hovoří o tom, že tam, kde ho zažily, jde o běžnou věc, kolegy tiše trpěnou a tolerovanou. Stěžovat si nikomu nechtějí, protože mají obavu ze ztráty práce a dobré pověsti. Anebo to udělaly a nedostalo se jim zastání.
Pomoc existuje, je nutné mít připravené důkazy
Dvanáct let existuje v Česku antidiskriminační zákon, podle něhož se sexuální násilí všeho druhu může posuzovat, přesto je v historii českého soudnictví jen několik málo řešených případů a stížností je minimum. Například na Kancelář veřejného ochránce práv se ročně obrací maximálně dva lidé, u jiných druhů šikany jde až o dvacet stížností ročně. Státní inspekce bezpečnosti práce také uvádí mizivé procento.
To nekoresponduje s informacemi organizací, které se sexuálnímu obtěžování věnují. Podle průzkumu centra proFem se v Česku s nějakou formou sexuálního násilí či obtěžování setkalo 54 procent žen. Celoevropský průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2014 zase uvádí, že téměř třetinu žen, které situaci čelily, napadl někdo ze zaměstnání. „Ač by se mohlo zdát, že kvůli práci z domova bude případů ubývat, není tomu tak – obtěžování se může dít i na dálku,“ říká Robert Plicka z advokátní kanceláře Plicka & Partners.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později