Se šikanou má zkušenost třetina zaměstnanců, obětí se může stát i šéf firmy

Neustálá kritika, snižování kompetentnosti, v průběhu práce se měnící zadání, nesplnitelné úkoly. To byla více než dva roky trvající pracovní rutina dnes čtyřicetileté Ilony, pracující ještě donedávna v personálním oddělení jedné energetické firmy. To, že se jedná o systematickou šikanu, si dlouho nechtěla připustit. Šéfka jí totiž jako samoživitelce zároveň vycházela vstříc. "Asi bych jejímu tvrzení o své nekompetentnosti věřila doteď, kdybych později nezjistila, že stejně 'neschopné' byly i tři mé předchůdkyně," svěřuje se manažerka, jíž od pochybností nepomohli ani kolegové, kteří situaci vnímali tak, že si na ni nadřízená zasedla. "Na celé situaci bylo nejhorší to, že moji nadřízenou ve firmě všichni znali, ale nikdo to neřešil. Když jsem odcházela, vyjádřili mi pochopení a sázeli se, kdo bude další," uzavírá Ilona, která nakonec radši odešla pracovat za nižší mzdu, než aby v toxickém prostředí nadále zůstávala.

Na pokraji sebevraždy

Zkušenost se šikanou, tedy nějakou formou nátlaku, násilí či ponižování, má až 30 procent českých zaměstnanců. Vyplývá to z nejnovější studie, za níž stojí nadační fond Filantia, zaměřující se na pomoc obětem a prevenci šikany. Může vzejít od zaměstnanců jakéhokoliv zařazení, nicméně nejčastěji se jí dopouštějí nadřízení vůči podřízeným (51 procent), ve 13 procentech případů se ovšem vyskytuje i tyranizování šéfa podřízenými. Psychickými útoky trpí více ženy a nevyhýbají se ani těm, kteří jsou svým okolím považováni za silné.

O tom se přesvědčil také Jiří Devát, bývalý vysoký manažer technologických společností, například Microsoftu nebo Cisca, který aktuálně pracuje v inovační agentuře IdeaSense. Loni za ním přišla jeho bývalá kolegyně Julie Růžičková ve špatném psychickém stavu, který byl právě následkem šikany. Protože i sám Devát má své zkušenosti se šikanou, rozhodli se společně založit nadaci Filantia. Zaměřují se na šíření osvěty, provozují psychologickou poradnu a také svépomocné skupiny, kde oběti mohou analyzovat své zážitky, za půl roku jimi prošlo 30 lidí. "Dostáváme příběhy, z nichž je cítit tak velké zoufalství, že se obáváme, že autor uvažuje o sebevraždě," uvádí Devát. "Jsou z toho tak na dně, že si nedovedou představit, že si ještě někdy uspořádají svůj život," vysvětluje Devát. "Řešili jsme případ ženy, která čelila nadávkám svého šéfa, že je neschopná. A když pak přišla domů a řekla to manželovi, dostalo se jí toho samého obvinění a nadávek. Neměla se svým problémem kam utéct," říká Devát s tím, že právě pro tyto případy slouží podpůrné skupiny. Člověk velmi záhy zjistí, že ve svém problému není sám, že jeho problémy nikdo nebude bagatelizovat.

Zlehčování je klasickou reakcí firem a kolegů, výzkum Filantie ukázal, že 43 procent zaměstnavatelů problém vůbec neřeší, i když je pachatel přímo označený. "Vyřešte si to mezi sebou, nemusíš tady být, když se ti tu nelíbí, jsou známky klasické firemní ignorance," sděluje Devát. "Lidé ale často nemohou ze dne na den změnit práci. Řešení je přizvat odborníka jako psychologa, mediátora nebo ombudsmana," navrhuje Devát.

Pokud společnost šikanu neřeší, zadělává svým zaměstnancům na vážné zdravotní problémy, jako jsou psychosomatické nemoci, úzkosti a deprese.

Podle německého Úřadu pracovního lékařství je až 20 procent všech sebevražd motivováno právě šikanou. Pokud se přitom na pracovišti vyskytne, tak jí trpí všichni zaměstnanci, tedy i ti, kteří neférovému chování jen přihlížejí. Německá studie vyčíslila, že firmy v důsledku šikany přicházejí ročně o 1,7 miliardy odpracovaných hodin a 50 miliard eur.

Mnoho zkušeností se šikanou má za svou dvacetiletou praxi v HR i Markéta Černá, která loni založila společnost Feel Good Company, jež firmám pomáhá nastavit prostředí přívětivé pro zaměstnance. "V Česku chybí osvěta, lidé nevědí, kde je hranice, a někdy dochází k zcela absurdním situacím, kdy je krajně nevhodné chování veřejně prezentováno jako norma," říká Černá a popisuje příklad z personálního auditu, který dělala před 12 lety v jedné státní instituci: "Ptala jsem se ředitele, podle jakého klíče rozděluje odměny, a on mi zcela vážně řekl, že 'přece podle toho, která spolupracovnice mu dřív vleze pod stůl'," vypráví.

Infografika: Se šikanou má zkušenost třetina zaměstnanců, obětí se může stát i šéf firmy

Zvětšit přes celé okno

Pod záštitou státu

Zavírat oči před šikanou je pro manažery jednodušší než ji řešit. "Její skutečné vymýcení je komplexní a náročná záležitost, která může trvat i roky," tvrdí Michaela Švejdová, jež se potírání šikany na pracovišti věnuje od roku 2009 a stojí například za webovým projektem Šikanavpráci.cz. Nyní školí pracovníky firem, aby dokázali útoky rozpoznat a věděli, jak s nimi pracovat.

Šikana je doménou státních institucí. Podle průzkumu Univerzity Palackého se v nich odehrají více než tři čtvrtiny případů.

"V zemích, které mají s odstraňováním šikany větší zkušenosti, je standard, že když se na ni přijde, rozjíždí se ihned celopodnikové šetření a oběť je okamžitě izolována do jiné části firmy, aby nedošlo na další agresi," říká Švejdová, jež podobné postupy aplikovala v mnoha firmách.

V poslední době ale svoji pozornost více zaměřuje na státní instituce. Právě v nich bují neférový nátlak nejvíc − podle studie Univerzity Palackého v Olomouci je to až ze 70 procent. "Úskalí šikany je, že její klasifikování podmiňuje, aby útoky trvaly půl roku každý týden. A nemusí se to vždy jevit jasně: ten, kdo označí pachatele, může být ve skutečnosti sám pachatel. Důkladná analýza však dokáže situaci po pravdě nahlédnout," říká Švejdová.

Metoda řešení je závislá na konkrétní situaci. Je třeba postupovat obezřetně a důsledně a nikoho z toho nevynechat, protože při opomenutí některého z faktorů, které situaci umožnily, se může šikana na pracoviště brzy vrátit. "Nestačí to probrat s útočníkem a obětí, musí se to řešit i s vedením a celým týmem, protože oni mohou nadále vytvářet prostředí pro šikanu vhodné. Může to mít dlouhé dozvuky, proto se na pracoviště opakovaně vracím," uzavírá Švejdová.