Vzácná československá bankovka z roku 1919 s nominální hodnotou pět tisíc korun se ještě v roce 1994 vydražila za 280 tisíc, loni už to bylo včetně aukční přirážky 14,5 milionu korun. Nejdražší bankovka v Česku a možná i ve střední Evropě ukazuje, jak se nyní může investice do historických platidel vyplatit. Tento vývoj sleduje čím dál více Čechů a bankovky i mince se tak stávají oblíbeným cílem drobných i větších investorů.

„Bankovky patří mezi covidové vítěze. Období pandemie tento obor neskutečně nakoplo. Řada bankovek během šesti až devíti měsíců zaznamenala díky většímu zájmu sto‑ i víceprocentní nárůst ceny. Je to dané tím, že lidé měli víc času, řada z nich má přebytečné peníze a možná se trochu nudí,“ myslí si Aleš Kohout, majitel aukční společnosti Bankovky.com.

Vedle starých bankovek se zvyšuje zájem i o sběratelské mince. Loni na podzim tak padl rekord i v této oblasti. A to hned dvakrát za sebou. Nejdříve se na aukci prodal Svatováclavský pětidukát z roku 1937 za 27 milionů korun a krátce poté desetidukát rakouského císaře Ferdinanda III. z roku 1642 ještě o tři miliony dráž.

Vyvolávací cena rekordmanky mezi mincemi přitom byla šestkrát nižší než finální. Výrazné zvýšení hodnoty během aukcí odráží rostoucí zájem o mince i bankovky v poslední době. Hvězdou nedávné dražby aukčního domu s numizmatikou Macho & Chlapovič byl dukát Karla Egona Fürstenberka z roku 1772, který byl vyražen z tehdy nalezeného zlatého keltského pokladu. Z vyvolávací ceny 250 tisíc korun se hodnota Karlova dukátu letos vyšplhala oproti předpokládaným 600 tisícům korun na 2,5 milionu, tedy desetinásobně.

Zároveň značně narostla i konečná hodnota celé aukce. „Hodnotu celkem 576 položek jsme před zahájením predikovali zhruba na 65 milionů, a tak pro nás bylo příjemným překvapením, že se finální hodnota zastavila na čísle 90 milionů korun,“ říká Elizej Macho, spoluzakladatel aukčního domu Macho & Chlapovič.

Velkou část této dražby tvořily i bankovky. Nejzajímavější byla stokoruna z roku 1919, jejímž autorem je světoznámý malíř, grafik a výtvarník Alfons Mucha. Vzácný originál ve výborném stavu se vydražil za 915 tisíc korun.

Rozstříhaná, ale jediná

O výborném stavu se však nedá hovořit u nyní připravované aukce slovenské jednokorunové státovky. Tento sběratelský kousek, který vydal v roce 1945 tehdy samostatný Slovenský štát, se skládá z pěti k sobě přilepených dílů. Vyvolávací cena je 100 tisíc korun, Aleš Kohout ze společnosti Bankovky.com ale očekává, že finální hodnota půjde určitě přes milion korun, avšak vzhledem k rostoucímu zájmu o tuto formu alternativních investic by mohla vyletět na dva, v extrému až pět milionů korun.

Utratit miliony korun za poslepovanou jednokorunovou bankovku může znít jako naprostý nesmysl. Jenže tento kousek je na světě pravděpodobně jediný.

Současný majitel koupil jednokorunovou slovenskou bankovku na burze v Bratislavě v roce 1980 od člověka, který ji získal od zaměstnance slovenské tiskárny Neografia. Bankovka na sobě sice nemá uveden letopočet, ale odhadovaný rok výroby je 1945. Jelikož tehdejší Slovenský štát zanikl a bylo obnoveno Československo, tyto bankovky nikdy nešly do oběhu. Tiskárna je proto skartovala. Jeden z dělníků, kteří se pak účastnili přepravy rozřezaných kusů, si pravděpodobně ze zbytků poskládal celou bankovku, která se postupně dostala až k současnému majiteli.

Celý příběh se dnes už nedá ověřit, přesto je o tuto bankovku mezi sběrateli zájem. Když se dostala v roce 1990 do katalogů, sběratelé zavětřili zajímavý exemplář a začali pátrat po dalších. Podle Kohouta se ale jiné takové bankovky nenašly, hodnota slepené slovenské jednokoruny tak může vyletět vysoko.

Aukce se přesunuly na internet

Aukce, jejíž součástí bude i zmíněná slovenská jednokorunová státovka, bude probíhat jen na internetu. Není to výjimka. Většina dražeb se dnes už koná minimálně hybridně, tedy v sále i on‑line. K přesunu aukcí na internet docházelo již dříve, pandemie covidu ale tento posun ještě umocnila, protože hromadné akce byly kvůli zamezení šíření nákazy po několik měsíců prakticky zakázané a zároveň se lidé obávali setkání ve větším počtu. „Dřív bylo třeba 100 lidí na sále a 100 na internetu, dneska bývá tak 10 lidí na sále a 180 on‑line, proto je skoro zbytečné si pronajímat aukční prostory. Samozřejmě to je také otázka nákladů. Když nemusím platit pronájem sálu, je to úspora, navíc je to efektivnější,“ vysvětluje Aleš Kohout.

A jak taková internetová dražba probíhá? Aukční dům nejdřív vytvoří katalog s popisky všech dražených předmětů, zájemci si je pak mohou předem fyzicky prohlédnout. Dražební katalog určuje pořadí vyhlašování předmětů, kterých bývá v aukci i několik stovek. Investoři se zaregistrují na dražebním portálu a pak čekají, až přijdou na řadu kousky, na které cílí. Za hodinu se v průměru vydraží kolem stovky předmětů. Anebo může zájemce o koupi určité položky předem zadat maximální cenovou nabídku. Pokud je pak jeho nabídka nejvyšší, neplatí maximální cenu, ale jeden příhoz nad druhou nejvyšší.

Listopadová aukce

Zvětšit přes celé okno

Na této dražbě sběratelských bankovek bude celkem 900 položek. „Předloni jsem měl 423 položek, loni 570 položek, nyní je to skoro tisícovka. I na tom je vidět, že zájem o aukce, i když se více odehrávají na internetu, roste,“ zmiňuje Kohout.

To dokládají také data českého on‑line tržiště Aukro. Například letos v červnu se tam vydražily sběratelské a starožitné předměty za 140 milionů korun, což je meziroční nárůst o 23 procent. Největší zájem byl přitom o mince. Vítězem s nejvyšší konečnou cenou byl Svatováclavský desetidukát z roku 1933 za 581 tisíc korun a jen o tisícovku levnější byl Svatováclavský desetidukát z roku 2018 vyražený ke stému výročí založení samostatnosti republiky. „Tato dukátová medaile byla ražena v nákladu pouhých 100 kusů. Z toho důvodu je dnes na českém trhu prakticky nesehnatelná,“ uvedl Pavel Krejčíř, odborník na starožitnictví a sběratelství ze společnosti Aukro.

O přesunu prodejů a aukcí mincí a bankovek na internet svědčí také poslední údaje tvůrce e‑shopů Shoptet. Podle jeho analýzy on‑line prodejů zdaleka nejrychleji roste kategorie sběratelství, která vyskočila ve třetím čtvrtletí oproti druhému o 145 procent. Nárůst se týkal zejména e‑shopů, které nabízejí investiční zlato a numizmatiku.

„Nárůst zájmu o drahé kovy v podobě mincí nebo slitků pozorujeme již od prvního čtvrtletí roku 2019 a pokračuje i v současné době. V souvislosti s omezeními, která byla zavedena na základě opatření proti covidu, se spousta klientů přesunula do on‑line prostoru,“ říká Jaroslav Černý ze společnosti Česká mincovna, jíž se internetové prodeje zvýšily oproti minulému kvartálu zhruba o třetinu. Podle Černého patří k významným vlivům zvýšeného zájmu o ryzí kovy v poslední době rostoucí inflace.

Inflace táhne i k alternativám

Inflace se v Česku v září meziročně zvýšila téměř o pět procent, což bylo nejvíce od října 2008. Úroky z peněz na bankovních účtech jsou tak mnohem nižší než růst spotřebitelských cen. I proto stále více lidí investuje a vedle tradičních akcií, dluhopisů nebo nemovitostí si častěji vybírají také alternativní produkty, jako jsou šperky, kabelky, historická auta, umění, prémiový alkohol či numizmatika. Sběratelská platidla přitom patří podle indexu Knight Frank Luxury Investment k alternativním investicím s nejlepším zhodnocením. V průměru se jejich hodnota během 10 let téměř ztrojnásobí.

Rovněž privátní bankéř J&T Banky Jaroslav Němec, který se na oblast numizmatiky dlouhodobě zaměřuje, vidí za současným rostoucím zájmem o investice do historických platidel inflaci. „Zvýšenou poptávku a nárůst cen evidují numizmatické aukční síně na globální úrovni. První zvýšení bylo cítit už v létě 2020. Sběratelé a případně i investoři vnímají historické mince jako jeden ze solidních prostředků dlouhodobého zhodnocení a ochrany proti inflaci,“ uvádí Němec.

To platí zejména o Spojených státech, kde se staré mince a bankovky dlouhodobě považují za vcelku běžný investiční prostředek. „Peníze do nich ukládají také investiční fondy,“ říká Kohout. I proto tam ceny, za které se nejcennější kusy prodávají, dosahují mnohem vyšších částek než třeba v Evropě. Například tisícidolarová bankovka z roku 1890 se v USA před sedmi lety prodala za 3,3 milionu dolarů (asi 72 milionů korun).

Investor musí být sběratelem

Investice do mincí a bankovek mají ale i svá úskalí. Jednak jde o méně likvidní aktivum. „U bankovek se může stát, že majitel bude čekat na realizaci obchodu třeba rok, aby je prodal za rozumnou cenu,“ upozorňuje Aleš Kohout.

Nevýhodou je i to, že investor musí sázet čistě na nárůst ceny mincí a bankovek a nevydělává například na dividendách, úrocích nebo pronájmu, jako je to u klasických investic. „Další věc je, že aby člověk na investici do bankovek a mincí vydělal, je potřeba, aby měl o tomto oboru slušné znalosti, tedy aby se stal nejen investorem, ale i sběratelem. Pak získá představu, které bankovky jsou vzácné a mají potenciál k růstu, místo aby nakupoval bezhlavě. Zhodnocení investice s tím pak přichází samo a funguje. I tak bych to ale držel jen jako alternativní investiční doplněk,“ dodává Kohout.

 

Související
Zobrazit