Elektroauta se budou nabíjet doma, pumpám hrozí zánik

Budoucnost čerpacích stanic je značně nejistá. Tento byznys je ohrožen nástupem elektromobilů. „Příštích deset let bude zlomových. Nejde jenom o Česko, ale o všechny čerpací stanice na světě. Nevěřím tomu, že všichni budou jednou stát na pumpách a dobíjet auta,“ říká Jiří Ondra, který spolu s bratrem Petrem už přes čtvrt století vlastní síť čerpacích stanic Tank Ono. Ta se jako jediná firma vlastněná českými podnikateli dostala podle obratu a výtoče mezi pětku největších sítí čerpacích stanic v tuzemsku. Tržby Tank Ono se předloni vyšplhaly přes 18 miliard korun.

Jiří Ondra přitom nepůsobí jako muž ze světa velkého byznysu. V práci chodí obvykle v montérkách firemních barev a tento rozhovor, během kterého padlo i pár ostřejších slov, nebyl výjimkou. Podnikatel s vysokoškolským titulem v ní tráví i deset hodin denně včetně sobot, a jak sám říká, bez této práce by ho život netěšil. Ze začátku rozhovoru působil hekticky a pobízel nás, ať klademe otázky. Postupně tempo zvolnil a na tváři se mu začal objevovat úsměv. Několikrát zdůraznil, že je konzervativní a nerad dělá změny. I proto byznysmodel společnosti Tank Ono, kvůli kterému ho někteří konkurenti obviňovali z nekalých podnikatelských praktik, funguje téměř od začátku firmy na stejné bázi: nízké ceny na stojanech, dlouhé fronty aut za pumpami a velmi pozvolné rozšiřování sítě čerpacích stanic.

Čím jezdíte a kde tankujete?

Jezdím už dlouho mercedesem a v Česku tankuji zásadně na našich pumpách. Dřív jsem si vozil kanystry se svou naftou i do zahraničí, teď už to ale nedělám.

Na vaše auto jsem se ptal proto, jestli nezkoušíte jezdit elektromobilem. Umožňují už vaše čerpací stanice dobíjení?

Ještě ne. Není problém dobíječky postavit, ale zatím není jasné, jak to bude celé fungovat ekonomicky. Za dobíjení nezískáme zatím prakticky žádné peníze. Navíc si spíš myslím, že elektromobily se budou nabíjet doma nebo na parkovištích. Nevěřím tomu, že všichni budou jednou stát na pumpách a dobíjet auta, i kdyby to trvalo všude jenom 15 minut.

Co budete dělat vy, pokud se na benzinkách jednou nebude čerpat benzin ani nafta? Hodně se nyní mluví o tom, že budoucností dopravy je vodík, ten se ale nejspíš prosadí za hodně dlouhou dobu. Neskončí mezitím váš byznys?

Je možné, že ano, že za 20 let už klasické pumpy nebudou. Myslím si, že nikdo z našeho byznysu neví, co si vlastně s elektromobilitou počít. Zatím jsem neslyšel, že by někdo na světě předělával pumpy čistě na dobíjecí stanice, jen přidávají nějaký ten stojan na elektřinu. Přinejhorším náš byznys skončí, ale myslím si, že mě už se to týkat nebude. Budu se snažit pracovat, co to půjde, ale je mi 59 let. Můj syn teď u nás chce pracovat, pak mám ještě další dvě děti a bratr má dvojčata.

V Česku tankuji zásadně na našich pumpách. Dřív jsem si vozil kanystry se svou naftou i do zahraničí, teď už to ale nedělám.

Váš starší syn teď pracuje jako manažer jedné z vašich čerpacích stanic. Umíte si představit, že dětem začnete postupně předávat pravomoci a budete se připravovat na odchod do důchodu?

To je můj syn z prvního manželství, příští rok mu bude 30 let. Studoval vysokou školu v Praze, pak rok ve Španělsku, před třemi lety se vrátil a v Praze začal pracovat pro firmu Nestlé. Asi před rokem a půl přišel, že to chce zkusit u nás. Nejdřív dělal obsluhu čerpací stanice v Praze a teď dělá vedoucího na nové pumpě, kterou jsme koupili v Ostrově nad Ohří u Karlových Varů. Chce se stěhovat do Plzně, takže počítám, že třeba za půl roku bude s námi dělat i na centrále.

Já mám rád cestování a samozřejmě na to mám peníze, ale nevím, jestli by mě to bavilo a naplňovalo. Momentálně si neumím představit, že bych jenom cestoval nebo seděl doma.

Mladší generace dnes chtějí mít více volného času, nechtějí pracovat tolik, jak je zvyklá vaše generace.

Přesně tak. Já chodím do práce šest dnů v týdnu od rána třeba do večera do osmi. Je to můj život. Dokud budu moct, budu pracovat a pak se ukáže. Není nic jednoduššího než firmu prodat. Příštích deset let bude zlomových – rozhodne se, jestli naše děti chtějí firmu převzít a jaká budou vůbec jezdit auta, respektive jestli na to budeme umět zareagovat. Nejde ale jenom o nás. Jde o všechny čerpací stanice na světě. Náš byznys se může totálně proměnit.

Před pár lety se také začalo zvyšovat množství aut, která jezdí na stlačený zemní plyn CNG. Zatím jej nenabízíte. Začnete s tím?

Těchto aut je pořád ještě málo a ekonomicky je to pro nás stále nesmysl. Hlavní zlom ale budou elektroauta a možná auta na vodík.

Český trh čerpacích stanic je velmi roztříštěný. Osm nejrozšířenějších značek drží dohromady pouze třetinu všech pump v zemi a kolem 1400 firem má jen jednu stanici. Bude se nyní trh konsolidovat?

V západních státech je konsolidovaný, jsou tam hlavně velcí hráči. Myslím si, že se to časem bude víc koncentrovat i u nás. Na druhou stranu ale do toho přijdou zmíněná elektroauta, což může trh nasměrovat úplně jinam.

Kdo je pro vás hlavní konkurence? Jsou to koncerny jako Benzina Orlen, MOL nebo Shell, či spíš menší regionální pumpaři?

Konkurencí je pro nás každá pumpa, ale my si určujeme ceny nezávisle na nich. Vím zhruba, jaké kdo má ceny, ale nesleduji to nějak detailně. Myslím si, že spíš oni jedou podle našich cen.

Vaše čerpací stanice jsou hodně koncentrované na severozápadě Čech. Proč? Souvisí to s tím, že řidiči více tankují před cestou do západní Evropy?

Je to čistě náhoda. Rozšiřování naší sítě je živelné, nedá se to příliš plánovat a řídit. Záleží na tom, kdo chce co prodat a co položí na stůl za podmínky. Neurčuji si, kde koupím další pumpu.

Máte 44 čerpacích stanic. Kolik jste jich postavili sami?

Sami jsme postavili jenom tři pumpy, ostatní jsme koupili od menších podnikatelů, kteří už je nechtěli provozovat. Z větší konkurence nám nikdo čerpací stanici neprodá. A nejen speciálně nám. Velcí hráči často radši pumpu, kterou chtějí ukončit, zakonzervují nebo ji prodají s podmínkou, že už tam nesmí čerpačka být.

Problém výstavby nových pump je, že u nás trvá velice dlouho, než dostanete stavební povolení. My to moc neumíme, a navíc je výstavba velice drahá.

Pokud se stavební povolení s novým stavebním zákonem zjednoduší a zrychlí, bude to pro vás popud k výstavbě nových čerpacích stanic?

Určitě by to byl popud, protože se staví nové silnice, vznikají obchvaty měst a na nich bychom mohli stavět.

Vaše čerpačky nejsou na dálnicích. Proč?

Na dálnicích nevidíte jiné pumpy než ty, které vlastní velké koncerny. Nedostaneme se do výběrových řízení. My neumíme vyjednávat s úředníky.

Chtěl byste se na dálnice dostat?

Určitě. Pokud přijdou výběrová řízení s dobrými podmínkami, a ne nesmyslně drahé pronájmy pozemků jako dnes.

Dlouhé fronty, které u vašich čerpaček často stojí, loni v březnu kvůli pandemii covidu zmizely a odbyt vám klesl na polovinu. Nakonec ale za celý rok váš obrat klesl jen o devět procent na 16,5 miliardy korun a zisk 49 milionů korun byl jeden z nejvyšších za poslední roky. Co to způsobilo?

V první fázi covidu šel obrat na pohraničních pumpách hodně dolů. Také se celkově snížily ceny, ale lidé začali víc používat auta, takže ve městech nám obrat rostl, což vyrovnávalo pokles na hranicích. Celkově jsme tedy vytočili jen o trochu méně pohonných hmot než rok předtím a obrat klesl hlavně kvůli nižším cenám. Také jsme měli o něco lepší marži, protože nákupní ceny pohonných hmot padaly tak rychle, že jsme nestačili zlevňovat koncové ceny. Náš zisk rovněž loni rostl proto, že jsme moc neinvestovali. Zastavili jsme třeba rekonstrukce pump.

Je možné, že za 20 let už klasické pumpy nebudou. Myslím si, že nikdo z našeho byznysu neví, co si vlastně s elektromobilitou počít.

Jak se váš obrat vyvíjí letos?

Letos ceny začaly růst, takže obrat budeme mít větší než loni, ale zisk zase o něco menší.

Udržujete si nízkou marži zhruba mezi 70 a 90 haléři na litr a sázíte na velkou výtoč. Jak jste dospěli k této strategii?

Vzniklo to neplánovaně. Když jsme kolem roku 1994 začínali, auta tolik nejezdila a ani k nám moc lidí nezajelo. Objížděli jsme proto okolo sídliště a strkali jsme autům za stěrače letáky. Báli jsme se, abychom zaplatili úvěr. Tak jsem bratrovi navrhl, že se nebudeme ohlížet na ostatní a snížíme ceny a svou marži. Bratr souhlasil a během týdne nebo dvou u nás stály fronty aut. V dalších letech jsme s tímto modelem pokračovali, a protože fungoval, už jsme to tak nechali.

Když už jste teď známí, nemohli byste si zisk zvýšit? Například firma OMV měla loni v Česku při nižším obratu, než jste měli vy, osmkrát větší zisk a Shell asi čtyřikrát větší.

Už máme takovou image, a když to funguje, auta k nám jezdí, my vyděláváme, tak proč to měnit? Jsme konzervativní. Dělám změny, jen když jsem ve velké krizi.

Jiří Ondra (59)

Vystudoval chemicko‑technologickou fakultu na vysoké škole v Pardubicích. Pracoval v chemičce Lachema v Kaznějově, na začátku 90. let přešel do Benziny. V roce 1993 založili s bratrem Petrem vlastní firmu Tank Ono. První čerpací stanici měli v Plzni, dnes jich vlastní 44.

„Stát dostává z prodeje každého litru benzinu nebo nafty minimálně 10 korun na spotřební dani. Časem bude muset takto zdanit i prodej elektřiny pro nabíjení aut,“ myslí si Jiří Ondra.

Foto: Tomáš Nosil

Co jste třeba změnil?

Třeba jsme předělali informační systém. K tomu jsme přistoupili až ve chvíli, když jsem dělal některé výkazy ručně, ale už toho bylo tolik, že to dál nešlo. Nebo když začala naše počítačová síť zlobit a vypadávat, koupili jsme velký server asi za milion korun.

Snaží se konkurence napodobit váš prodejní model?

Některé čerpací firmy sledují naše ceny. I Shell kdysi jeden rok v okruhu asi 50 až 60 kilometrů kolem našich pump držel stejné ceny jako my. Měli jsme tehdy určitý pokles obratu, ale nebyl tak výrazný, jak jsem čekal. Spíš odtáhli zákazníky od dalších čerpacích stanic.

Konkurence vás dřív kritizovala, že příliš nízkými cenami v okolí svých čerpaček boříte trh. Jaké máte vztahy dnes?

Už všechno funguje standardně, války byly dřív, teď už se to srovnalo. Český trh je ale malý. Vlastně tu pohonné hmoty vyrábí jen jedna firma – Unipetrol. Ten patří polskému koncernu Orlen, stejně jako síť Benzina. Posledních sedm osm let bereme kolem 90 procent pohonných hmot od Unipetrolu, takže ve finále máme stejný benzin jako největší síť pump Benzina Orlen.

Ostatní pumpaři také?

Také. Dřív se sem pohonné hmoty dovážely víc, hodně z Německa nebo Rakouska. Docházelo ale ke karuselovým podvodům kolem DPH, tak stát přitvrdil pravidla, zavedl velkoobchodníkům různé kauce, musí mít speciální povolení a tak dále. Velkoobchodníků byly dřív stovky, nyní jich jsou desítky. Dovozy pohonných hmot ze zahraničí jsou proto minimální.

Je pro vás nevýhodné, že nejsou tuzemské rafinerie v českých rukách?

Nám je to ve finále jedno, Poláci jsou pružní a máme s nimi dobré vztahy. Myslím si ale, že je to z hlediska bezpečnosti strategická surovina, kterou si má stát nechat.

Dokud budu moct, budu pracovat a pak se ukáže. Není nic jednoduššího než firmu prodat.

Zmínil jste karuselové podvody s DPH. Zkoušeli vás do nich velkoobchodníci zapojit?

Jsme pro ně jen koncoví zákazníci, kteří platí za zboží, a my nekontrolujeme předešlé články v řetězci, jestli zaplatily DPH. Dřív, hlavně v 90. letech, když se pohonné hmoty vozily často z ciziny, byly karuselové podvody problém. Nedělaly se žádné elektronické faktury, ale dnes je všechno evidované, všechno se sleduje. Posledních 10 let se eviduje každá cisterna, SPZ auta, počty litrů. My i velkoobchodníci všechno hlásíme do centrální databáze.

Podle České obchodní inspekce se v Česku kvalita benzinu a nafty zvyšuje. Ještě se pohonné hmoty pančují?

V devadesátých letech se tady možná prodávaly pančované pohonné hmoty, dnes je problém spíš technická nekázeň, nevyčištěné nádrže a podobně.

Například v roce 2016 vám ale Česká obchodní inspekce udělila pokutu půl milionu korun za nekvalitní benzin a o dva roky později pokuta nabyla právní moci. Jak k tomu došlo?

Tenkrát za nás pokutu zaplatila firma, která pro nás dělá stojany. V konkurzu jsme koupili pumpu v Břestu, pracovníci té firmy vyčistili nádrže, ale nevyčistili potrubí. Teď s kvalitou nemáme problémy, přitom k nám zhruba dvakrát měsíčně chodí kontroly.

Ceny benzinu a nafty se loni na jaře propadly a od té doby rostou. Zatím dochází k podobnému vývoji jako při krizi po roce 2009, kdy se ceny benzinu vyhouply až přes 38 korun. Jaký očekáváte další vývoj?

Ceny ještě půjdou nahoru, ale ne tak vysoko. Podle mě se zvýší přibližně o dvě až tři koruny. Do budoucna ale bude záležet na tom, jak se ke spalovacím motorům budou dál stavět vlády států. Pokud je budou chtít opravdu úplně zastavit, budou zvedat daně a klást další a další překážky. Alternativní paliva mají dnes šanci jenom z toho důvodu, že benzin a nafta jsou hodně zdaněné. Kdyby tomu tak nebylo, CNG, vodík nebo elektromobily by vůbec neměly šanci. Je otázka, jak budou potom fungovat státy, které jsou zvyklé na příjmy z prodeje pohonných hmot. Nemyslím tím jenom země, které těží ropu. U nás stát dostává z prodeje každého litru benzinu nebo nafty minimálně 10 korun. A to nemluvím o DPH, ale jen o spotřební dani. Časem bude stát muset takto zdanit i prodej elektřiny pro nabíjení aut.

Co vás na podnikání v Česku nejvíc trápí?

Nebaví mě dělat neustálá hlášení, administrativa je hodně komplikovaná a pořád se rozšiřuje. Další velký problém je nedostatek lidí. Státním zaměstnancům se stále zvyšují peníze, čímž se zvyšuje státní dluh, my jako podnikatelé si ale na platy pro zaměstnance musíme vydělat. Nemůžeme dávat tak vysoké platy, protože musíme šetřit náklady. Ale chápu, že všichni potřebují slušné peníze, aby uživili rodiny. Je složité udržet rovnováhu.

Vystudoval jste chemicko‑technologickou fakultu, pak jste šel pracovat do chemičky. Jak jste se potom dostal k založení své firmy?

Po revoluci se všechno měnilo, přišel útlum, ve fabrice mě to přestalo bavit. Když se nám v roce 1992 narodil syn, šel jsem na několik konkurzů a nakonec mě vzali v Benzině. Dělal jsem tam vedoucího provozu čerpacích stanic. Tenkrát za námi přišel člověk s tím, že vydražil prodejnu, chtěl ji předělat na pumpu, ale teď ji chce prodat. Říkal jsem si, že by nebylo špatné, kdybych to koupil sám. Šel jsem za bratrem a přemluvil jsem ho, že to zkusíme spolu. Tak jsme získali úvěr a založili společně firmu. Sám jsem s tím byznysem ale neměl velké zkušenosti, protože jsem tenkrát v Benzině pracoval jen asi rok a půl. Měl jsem tam ale známé, kteří mi radili, jak čerpačku postavit. Když jsme pak začali podnikat, udělal jsem si ekonomický kurz.

Byla velká chyba, že stát prodal rafinerie cizím vlastníkům. Jsou věci, které by se neměly prodávat, protože jsou strategicky důležité.

Firmu jste rozjel s mladším bratrem a stále ji vlastníte půl na půl. Měli jste mezi tím nějaké zásadní rozkoly?

Jsme oba jiní, ale na základní věci máme stejný pohled. Drobné rozkoly máme každou chvíli, ale ne zásadní. Jdeme za stejnou věcí a také nejsme ekonomicky hamižní. Když si jeden koupí lepší auto, druhý mu to nezávidí. Příliš neřešíme, kdo má co lepší. Hlavně si nekupujeme nesmysly, třeba letadla a podobně. Přátelství je víc než firma, takže spolu vycházíme dobře. Rodiče nás tak vychovali. Řekli nám, že je dobré být pohromadě. V práci se vidíme každý den, ale mimo ni spolu moc nejsme, protože když jede jeden z nás na dovolenou, ten druhý tady musí být.

Říkáte, že si nekupujete zbytečnosti. Co děláte s penězi, které vyděláte? Čím jste si udělal naposledy radost?

Většinu peněz dáváme zpátky do firmy. Jinak třeba jezdíme na dovolenou, kam chceme. Teď si také budeme stavět dům, protože žijeme pořád ve starém domě, kde se musí stále něco opravovat. Když jsem byl mladší, samozřejmě jsem chtěl dobré auto, pořádné bydlení a tak dále. Dneska mi ale už dělá radost třeba to, že dcera šla studovat do Nizozemska a zvládá to tam. Nebo mám radost, že syn chce jít bydlet k nám do Plzně. Také mi dělá radost, že dělám to, co mě baví. Bez téhle práce by mě život netěšil.