Mohu se pochlubit docela obsáhlou sbírkou elektrických spotřebičů, jejichž průměrný věk se pohybuje okolo půl století, ale u mnohých je to i víc: mixér, elektrická vrtačka, elektrická pila, zahradní sekačka, ruční šlehač, elektrická bruska… Ne, nejsem sběratel historické techniky ani nemám v úmyslu tunelovat evropské dotace pod záminkou zakládání muzea − jen jsem se stal obětí jakési technické obdoby přírodního výběru.

Tyhle staré věci totiž dokonale fungují a vydrží úplně všechno, zatímco většina těch novějších už dlouho sní své sny v elektromotorovém nebi. Samozřejmě mám i spoustu spotřebičů úplně nových − většinou takových, kterým ještě nevypršela dvouletá záruční lhůta −, ale při jejich používání se neubráním výčitkám svědomí: "Chlapče, ty už tady dlouho nebudeš a já po tobě ještě chci práci…" Vím, že poslední slova, která uslyší, budou mít do oslavného nekrologu dost daleko: "Pane, tohle vyhoďte, dyť je to tři roky starý. To už vám nikdo neopraví."

Zdá se, že jsme si zvykli, přestože z uživatelského hlediska je to finančně poněkud náročné. Hlavně si ale myslím, že je to jedna z odpovědí na otázku, proč se nás nepokoušejí kontaktovat mimozemšťané. Nebo byste snad považovali za inteligentní tvory, kteří skuhrají, že jim docházejí zdroje, a životní prostředí zaplavují odpadky, zatímco si vybudovali ekonomický systém, jehož úspěšnost je založená na tom, že vyhazují skoro nové věci?

Související