Chaos kolem brexitu vzal vítr z plachet euroskeptikům. Evropské instituce jsou pevnější a posiluje i euro

Brexit, který si Britové před třemi lety vybrali v referendu, vyvolal obavy, že se podobná hlasování přeženou i dalšími zeměmi. A že z Evropské unie nezůstane kámen na kameni. Jenomže černý scénář se nenaplnil: žádné další referendum se nekonalo a unie je pevnější než dříve.

Nekončící ostrovní chaos kolem brexitu totiž představuje vážnou výstrahu i pro ty, kdo na kontinentu sympatizovali s britskými euroskeptiky. A bere tak vítr z plachet všem, kdo snili o rozpadu unie a jejím nahrazení volnějším svazkem založeným jen na obchodní spolupráci.

Solidnější, než si mysleli

Patrné je to rovněž v Česku. V něm někdejší sociálnědemokratický premiér Bohuslav Sobotka, ale třeba i odborník na Evropskou unii profesor Christian Lequesne z francouzského Sciences Po očekávali bouřlivou debatu o setrvání v EU. Spokojená s členstvím v unii totiž byla v roce 2016 jen čtvrtina populace. Očekávaná debata se však nekonala a podle letošního průzkumu CVVM je proti vyhlášení referenda o odchodu z EU 55 procent dotázaných. Dvakrát více než těch, kteří by ho uvítali. Pokud by k takovému hlasování přece jen došlo − příslušný zákon v parlamentu prosazuje jen Okamurova SPD −, hlasovalo by pro setrvání Česka v EU 51 procent respondentů. Zatímco pro czexit 20 procent, většinou těch, kteří už dosáhli penzijního věku. Nejde ovšem jen o negativní příklad brexitu. Podle sociologa CVVM Jana Červenky je podstatné, že odezněla dluhová a migrační krize, a lidé proto mají k unii větší důvěru.

Podle ratingové agentury Standard & Poor's brexit už Velkou Británii připravil o 66 miliard liber.

K utlumení euroskepticismu došlo také v dalších zemích. "Potíže s brexitem mají nečekaný vliv na tvrdé euroskeptiky. Například německá AfD už o vystoupení z unie nemluví, Marine Le Penová ve Francii neusiluje ani o vystoupení z eurozóny a Hnutí pěti hvězd v Itálii také ne," řekl Ekonomu Jan Kovář z pražského Ústavu mezinárodních vztahů. Dokonce Matteo Salvini, šéf ultrapravicové Ligy, se nyní omezuje na vyjednávání s Bruselem o italské hospodářské politice.

"Evropské instituce jsou solidnější a pevnější, než si mnozí mysleli či přáli. A to prostě proto, že si jednotlivé členské státy další existenci unie jednoduše přejí," míní specialistka na Evropu z Carnegieho nadace Caroline de Gruyterová. Brexit dokonce posílil euro. Podle průzkumu agentury Bloomberg si na základě britské reality ekonomové vyhodnotili situaci tak, že by odchod z evropských struktur byl zejména pro členy eurozóny zničující. Podstatně dražší než pro Británii, která se své libry nikdy nevzdala. Proto 80 procent z agenturou oslovených ekonomů dává euru minimálně na následující dvě dekády slušné šance.

Podle propočtu ratingové agentury Standard & Poor's do dubna 2019 připravil brexit kvůli oslabení měny, omezení investic a nižšímu HDP Británii o 66 miliard liber. Přičemž britská centrální banka hrozí do budoucna inflací a nezaměstnaností.

Bez ohledu na brexit čelí zpomalení ekonomiky i Evropa a pro mnoho unijních politiků vyjednávání s Londýnem přestává být prioritou. "Máme v Evropě řadu jiných věcí na práci než se zabývat rozvodem," míní francouzská ministryně pro evropské záležitosti Nathalie Loiseauová. Podobně uvažuje jeden z kandidátů na příštího šéfa Evropské komise, Němec Manfred Weber. Podle něj britský odchod spotřebovává příliš politické energie a brzdí přípravu evropské "pozitivní agendy".

Stop reformám

Na druhou stranu se nenaplnila očekávání, respektive varování, že reakcí na brexit bude zásadní reforma Evropské unie a její daleko silnější institucionální ukotvení. Včetně rozšíření a posílení eurozóny. Tyto snahy už narazily na rozdílné představy obou hlavních zastánců integrace, Francie a Německa. Francouzský prezident Emmanuel Macron prosazuje větší unifikaci − například i v podobě postu evropského ministra financí. Ale Berlín, zejména po odchodu kancléřky Angely Merkelové z vedení CDU, dává přednost větší volnosti, což je výhodné pro obhajobu německých hospodářských zájmů.

Prohloubení integrace navíc naráží na nesouhlas menších a zejména nově přistoupivších členů unie − v prvé řadě zemí Visegrádu − citlivých na svoji suverenitu. "Brexit nutí menší země, které se dosud často ukrývaly za britská záda, aby byly více slyšet a byly asertivnější," vysvětluje politoložka Agata Gostyńska-Jakubowska z bruselské pobočky Střediska pro evropskou reformu.

Pokud jde o Česko, nenaplnily se předpoklady, že se vyprofiluje jako důležitý středoevropský spojenec Německa a liberální člen Visegrádské skupiny. A že se tak posune blíže k integračnímu jádru a posílí svoji pozici uvnitř Evropské unie. Tak, jak to v analýze pro Friedrich Ebert Stif­tung v roce 2017 napsal Zdeněk Sychra z Masarykovy univerzity.

Hlavní slovo při formulaci evropské politiky doma totiž má premiér Andrej Babiš. Ten vychází z toho, že pokud EU bude příliš tlačit na pilu, tak se může rozpadnout. A tvrdí, že by se měla vrátit ke své někdejší podstatě a odstranit zbývající překážky jednotného vnitřního trhu, což by pomohlo firmám. Navíc, podobně jako další vrcholoví politici zemí Visegrádské skupiny, tvrdí, že Evropská komise produkující mnoho zbytečných nařízení se musí odpolitizovat. A že místo ní mají hrát hlavní roli národní státy, tedy jejich představitelé.

Může být hůř

I když Evropská unie v souvislosti s brexitem obstála a svým způsobem se konsolidovala, v budoucnu může čelit větším výzvám než dosud. Už proto, že se zatím o vystoupení Británie jen mluví a skutečný odchod by bylo něco úplně jiného. Ten by přece jen mohl znovu povzbudit euroskeptiky a nacionalisty. Radikalizovat by se mohly dokonce dosud umírněné politické strany. V sázce by pak nebyl jen rozpad EU, ale i jejích členských států. Po brexitu si lze představit odštěpení Skotska a Severního Irska od ostrovního království, přičemž současný průzkum společnosti YouGov ukazuje, že kolem 60 procent členů konzervativní strany je ochotno tuto cenu za odchod zaplatit. Pro zbytek Evropy je to však noční můra, protože separatismus se může přelít na kontinent. O odtržení od Španělska sní část Katalánců, velké potíže s jednotou mají v Belgii rozdělené na Vlámy a Valony a v Itálii, která se dělí na vyspělý sever a daleko chudší jih.

Posílení sociálně-tržního charakteru unie nemusí být za globální konkurence správným krokem.

A šlo by také o ekonomiku. Odchod Británie by znamenal výrazné posílení sociálně-tržního charakteru unie a další regulace. Což s ohledem na globální konkurenci − jak tvrdí Lubor Lacina z Mendelovy univerzity v Brně − nemusí být správný směr.

Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu Maurice Obstfeld zase soudí, že brexit naruší tradiční obchodní vazby, a způsobí tak obrovské hospodářské škody v celém světě.

K tomu existují i obavy geopolitické. Protože zmenšení Evropské unie − územní, populační, ekonomické a i mocenské − povede k automatickému posílení jejích soupeřů. Ať jde o Rusko, Čínu, nebo o trumpovské Spojené státy s jejich politikou America First. V případě unijního rozvalu by to platilo dvojnásob.