Digitální daň nakonec bude překvapivě vysoká − sedmiprocentní. To se může vymstít. Česko by mělo začít trochu níže a podpořit celounijní řešení.
Rok 2019 pravděpodobně bude rokem schvalování národních digitálních daní, které v jednotlivých státech postihnou Google, Facebook, Apple či Amazon. Česko není výjimkou. Vláda se dohodla na sedmiprocentní dani na umísťování cílené reklamy pro giganty s globálním obratem nad 750 milionů eur.
Samotná daň je jistě v pořádku, protože obři různě přemísťují své daňové povinnosti. V Česku je to ještě pregnantnější kvůli srovnání s velkým tuzemským hráčem Seznamem, který do státní kasy platí třicetkrát více než Google, i když obě firmy jsou z tržního podílu srovnatelné, jen Google většinu tržeb z Česka přiznává v Irsku.
Když ministryně financí Alena Schillerová v nedávném rozhovoru pro Ekonom novou daň označila ne za sektorovou, ale vyrovnávací, měla určitě pravdu. Pro samotnou radost z ucpání jedné daňové díry však nezapomeňme na to, že každá berně by měla být chytře vymyšlená. A to tahle příliš není. Rozhovor s ministryní vyšel pět dnů před finálním oznámením designu daně, ale její stanovisko k sazbám ještě tehdy znělo: "Moje úvahy byly mezi třemi a pěti procenty, asi to bude spíše pět procent." Jenže nakonec je to sedm. Proč? Velmi pravděpodobně proto, že ANO a ČSSD se na jiných daních − jako je třeba bankovní − neshodnou, tak je potřeba přitlačit tam, kde shoda je. A tak by výsledkem mělo být při vyšší sazbě digi daně hned pět miliard do hladového státního rozpočtu. Krátkodobě jistě efektivní, ale také trochu krátkozraké.
Původně se debatovalo o celounijním řešení se sazbou tři procenta. Některé státy jdou nyní výše, ale sedm procent je opravdu dost. Ministryně o digi obrech řekla, že "jejich zisky jsou natolik obrovské, že je to nepoloží". Asi ano. Ale také není vůbec rozumné být v EU v této dani zbytečně nahoře. Vysoké zdanění technologických gigantů může omezit rozvoj jejich služeb v Česku. Ideálním řešením by bylo začít níže, vrátit se k jednacímu stolu v Bruselu a přesvědčit rebelující Irsko a severské státy, že je třeba najít kompromis. A jako důkaz, že takové řešení je lepší, než aby se jednotlivé státy ve stanovování daně utrhly ze řetězu, je bohužel možné předložit Česko.