Prodloužením životnosti Dukovan jen na chvíli utečeme z medvědí náruče Rusů

Ve hře o rozšíření Jaderné elektrárny Dukovany jsou konečně jasně rozdány karty. ČEZ chce stavět, ale jedině se státní garancí. Pražský hrad chce stavět, ale nejraději s Ruskem. A zbýval tak už jen třetí do mariáše − premiér Andrej Babiš. Ten dlouho blafoval, že stavba jaderných bloků je vlastně primitivní záležitost, ale když pochopil všechna geopolitická, energetická a finanční nebezpečenství této více než 200miliardové superakce, z vysoké hry vycouval. Nyní hraje betla na prodloužení životnosti Du­kovan o deset let, což by stálo zhruba 20 miliard.

To samozřejmě vše mění. Ministryně průmyslu Marta Nováková ještě v červenci pro týdeník Ekonom rozhodně tvrdila, že se musí rozhodnout o způsobu výstavby Dukovan do konce roku, a ona se tedy vůbec nebojí tendr vypsat. "Kdybych se bála, tak tady nesedím," rezolutně prohlašovala. Jenže nyní už je vše po Babišově otočce jiné a favoritem je najednou prodlužování životnosti.

Politicky je to samozřejmě pro vládu úlevné rozhodnutí. Týdeník Ekonom v srpnu detailně zmapoval, že i v případném otevřeném tendru by Rusové stejně měli obrovské šance, teprve pak následují Korejci a až za nimi někdejší lídři atomového exportu Američané či Francouzi. Tohoto geopolitického aspektu se Babiš zjevně nakonec lekl, a chce tedy jen prodlužovat.

Jenže to je pouze úzký politický pohled, nikoliv energetický. V jiném rozhovoru Ekonomu o Dukovanech v dubnu šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová detailně popisovala, jak je prodlužování životnosti finančně i regulačně ošemetná věc. "Jsem ráda, že s touto variantou energetická koncepce nepracuje," říkala tehdy.

Jenže to byl duben, nyní je listopad − a Babiš prodlužovat chce, a Dukovany by tedy poslal do důchodu až kolem roku 2045.

Za těch 20 miliard si tedy koupíme jen úlevný politický oddech, ale finančně a energeticky je to špatný kauf. Před jasným rozhodnutím o budoucnosti jádra v Česku prostě neutečeme. Tak si to už přiznejme.