Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jakub HoráčekNa několika policích leží úhledně vyskládané desítky dřevěných polotovarů. Brzo se z nich stanou motýlci. Ovšem ti módní. Bude možné si je uvázat ke krku a zpestřit si oblek do večerní společnosti. Pětadvacetiletý podnikatel Ctirad Sára, který spoluvlastní firmu na jejich výrobu, bere jeden kus dřeva do ruky a popisuje, co vše se s ním stane, než se dostane k novému majiteli. "Nejdříve se na něj bude gravírovat textura. Potom jej ručně zbrousíme, aby z něj netrčely žádné třísky," prozrazuje. Nakonec motýlka ještě švadleny "obalí" látkou a pak může putovat k zákazníkům.
Sára firmu BeWooden spolu se svými podnikatelskými partnery Patrikem Babincem a Jakubem Najdkem řídí z malé dílny ve vesničce Hukvaldy nedaleko Ostravy. Během tří let vybudovali firmu s desetimilionovým obratem a zákazníky v několika evropských zemích. Na jejich rukodělné výrobě ovšem překvapí, že ani Sára, ani jeho společníci se nikdy nevyučili žádnému řemeslu. Podobných mladých podnikatelů "fušujících" do řemesla přitom v Česku najdeme víc. Zdaleka tak neplatí, že by dvacátníci až třicátníci podnikali pouze v technologiích. Ale podobně jako "startupisté" i podnikatelé řemeslníci se zaklínají tím, že inovují.
Netradiční řemeslné výrobky rezonují hlavně u zákazníků, kteří chtějí vyslat signál o své vlastní osobnosti.
S dřevěnými motýlky do Evropy
Ctirad Sára se sice narodil do rodiny, která vlastní pilu, vystudoval ale střední chemickou školu a po maturitě se živil fotografováním. Připadalo mu to však "málo hmotné", a tak hledal práci, která by měla hmatatelné výsledky. Když v roce 2013 narazil na firmu ze Spojených států, která prodávala právě dřevěné motýlky, řekl si, že něco podobného přece zvládne vyrobit také.
S nápadem oslovil zmíněné kamarády Patrika Babince a Jakuba Najdka. Oba pracovali v zaměstnání, které je nebavilo, takže nad rozjezdem vlastního podnikání dlouho neváhali. Babinec si jako student práv přivydělával v bance a advokátní kanceláři. Když srovnává zkušenosti z velké firmy a současného podnikaní, pochvaluje si, že teď může budovat vlastní značku. "V korporátu musíte něco dělat, aniž byste viděli, že to má smysl," vysvětluje. Z obdobných důvodů se do projektu zapojil také vystudovaný strojní inženýr Jakub Najdek. Po škole pracoval v open spacu, což jej od práce ve velké firmě odradilo.
Ačkoliv pro trojici byla výroba dřevěných motýlků jasná volba, jejich rodiče na záměr zprvu pohlíželi s nedůvěrou. "Je celkem demotivující, když doma řeknete, co chcete dělat, a rodiče se vám vysmějí," svěřuje se Najdek. Nejlepší obranou proti takovému podceňování je podle něj ukázat, že koncept u zákazníků funguje. Což se podařilo, jenom to chvíli trvalo a vyžádalo si to několik omylů. "Hledali jsme vhodný způsob opracování dřeva a šití. Udělali jsme spoustu prototypů a během toho nalézali cesty ze slepých uliček," popisuje Sára.
Internetový obchod, který patří k hlavním prodejním kanálům, trojice podnikatelů spustila v září 2013. První zákazník si ale dřevěného motýlka objednal až po měsíci. "Tehdy jsme museli mít velkou trpělivost," přiznává Sára. Do konce téhož roku si však motýlka, jehož cena se může vyšplhat až k tisícovce, koupilo zhruba dvě stě lidí a v roce následujícím už počet zákazníků stoupal rychlým tempem. Obrat firmy od té doby roste každým rokem zhruba o 300 procent.
Trojice si z utržených peněz a svých úspor pořídila vlastní dílnu a vedle motýlků začala firma prodávat také dřevěné peněženky, pouzdra na vizitky, opasky nebo manžetové knoflíčky. Rovněž nabrala nové zaměstnance a expandovala do zahraniční. V současnosti tak export tvoří kolem 40 procent jejích tržeb. Společnost se dokonce spojila s německým obchodním partnerem: Henrik Roth do společnosti vložil půl milionu korun, za což v ní získal 10procentní podíl.
Patrik Babinec na něj narazil na startupové konferenci ve Švýcarsku; podobně jako oni i Roth chtěl budovat vlastní firmu. "Nadchl se pro ně a do měsíce nám v Německu fungoval e-shop," vypráví Babinec. Podobně starého Rotha trojice zakladatelů považuje za pevnou součást týmu.
Hodinky začali vyrábět pro své známé, díky sociálním sítím ale zjistili, že jejich koníček má byznysový potenciál.
Proč však dřevění motýlci, kteří na první pohled mohou působit jako módní doplněk poněkud neprakticky, u zákazníků uspěli? Sára a spol. se trefili do příhodné doby. Netradiční řemeslné výrobky rezonovaly s naladěním zákazníků kupovat si alternativní produkty, za nimiž nestojí žádná větší značka, nepocházejí ze sériové výroby a jejichž nákupem vyšlou signál o vlastní osobnosti.
"Tehdy v Praze bujela hipsterská móda, na které jsme se ze začátku svezli," popisuje Sára. Dnes už se spektrum jejich zákazníků více rozšířilo a dřevěné motýlky si lidé objednávají třeba jako doplněk ke svatebnímu obleku. Jejich motivace se však podle Sáry příliš nemění. "Chtějí něco designového," vysvětluje.
Hodinky podle svého
Důraz na design přitom představuje jeden z důvodů, proč se mladá generace na podnikání v ruční výrobě vrhá. Vedle zmíněné potřeby budovat něco vlastního a hmotného je rovněž žene chuť vytvářet produkty, které tradiční řemeslo posunou trochu jiným směrem.
Tak tomu je i u sedmadvacetiletého Richarda Koubka, vystudovaného ekonoma, který založil firmu na výrobu dřevěných hodinek. Vše začalo, když si z Číny jedny objednal, ale domů mu dorazily zničené. Zvládl si je ale sám opravit. Jakmile je začal nosit, zalíbily se jeho kamarádům, a tak jej napadlo, že by sám mohl podobné vyrábět a prodávat. "Když jsem ty čínské opravil doma v kuchyni s použitím ruční frézky a nože, tak to zvládnu i ve větším," myslel si tehdy. Jeho ambice se vhodně prolnula s potřebou změnit zaměstnání. Živil se jako IT manažer, což jej ale nijak nenaplňovalo. "Jenom jsem instaloval programy. Nevznikala tím žádná hodnota," vysvětluje.
S výrobou dřevěných hodinek začal se stejně starým kamarádem Jakubem Šrejmou v roce 2013. Dnes už mají společnou firmu Wooden Tech. Oproti předcházející práci si Koubek na řemeslném podnikání cení hlavně kreativity a toho, že dělá vždy něco nového. "Mohu si udělat hodinky podle sebe, jaké bych si nikde jinde nekoupil," podotýká.
Tutéž možnost ale dvojice nabízí i zákazníkům. "Mohou si vybrat barvu ručiček nebo třeba vlastní obrázek do ciferníku," přibližuje Koubek. V dílně zrovna pracují na kapesních hodinkách na řetízku, které vznikají podle návrhů jedné zákaznice. "Jeden náš klient dokonce kolegům ani nechtěl říct, kde si hodinky koupil, aby neztratily jedinečnost," uvádí Koubek.
První kusy hodinek vyrobili u sebe v bytě pro své kamarády a kolegy z práce. Když ale díky sociálním sítím vstoupili do povědomí, zjistili, že potenciálních zákazníků je celkem dost. Došlo jim, že z koníčku může být zároveň i byznys. Pronajali si dílnu a do týmu přibrali dva zaměstnance.
Od roku 2015 doposud vyrobili zhruba 400 hodinek a v současnosti pracují na zakázce pro jednu velkou firmu, pro niž jich připravují přes sto.
Přestože Koubek nechce prozrazovat přesná čísla, podnik prý vynáší tolik, aby se oba uživili, platili zaměstnance a investovali do jeho dalšího rozvoje.
Neznalost truhlářského a hodinářského řemesla doháněli až za běhu. Učili se třeba základy zpracování dřeva nebo vektorovou grafiku pro CNC obrábění, na němž hodinky tvarují. Pro radu, jaké šroubky a jaké strojky do hodinek použít, zašli k libereckému hodináři.
"I dneska se nás truhláři ptají, jestli třeba chceme diagonální nebo svislé řezy dřeva, ale my úplně nevíme. Tak jim to polopaticky vysvětlujeme a kreslíme obrázky. Asi z nás mají trochu srandu," říká Koubek.
Učit se řemeslu za běhu
Neznalost základů řemesla potrápila i dvojici Antonín Smělý a Matěj Prokop. Ti pod značkou Zew vyrábějí dřevěné brýlové obroučky. Smělý vystudoval obchodní management, Prokop nedostudoval strojařinu. Zaujala je jak samotná představa brýlí ze dřeva, tak to, že si mohou "vyhrát" s celým technologickým postupem výroby.
Na začátku plánovali, že se díky dřevu odliší od výrobců klasických obrouček. Cílili na zákazníky, kteří si potrpí na původní design. Vypracovali postup, který jim umožní pružnost v navrhování jejich tvarů. Jenže kvůli neznalosti výroby brýlí se vývoj prvních funkčních modelů protáhl na dva roky, během nichž to vypadalo, že z celého nápadu nakonec sejde. "Několikrát jsme si říkali, že se na to vykašleme. Neměli jsme už peníze, ale zato jsme toho měli plné zuby," popisuje Smělý.
Nejvíce je potrápilo samo dřevo, paradoxně materiál, který měl být jejich největší výhodou. První vyrobené kusy šlo totiž snadno zlomit. Časem však vyvinuli technologii spočívající ve vrstvení slabých dýh, které obroučkám dodávají potřebnou tuhost. Díky tomuto zpracování podle Smělého mohou prodávat lehké brýle, které lidem lépe padnou.
Obroučky totiž tvarují každému zákazníkovi na míru. "Většina unifikovaných brýlí nesedí, když má člověk třeba křivý nos," tvrdí Smělý. Všechny obroučky tak dvojice vyrábí na zakázku a v běžných optikách se neprodávají. Zákazníkům změří obličej a zda jim pak obroučky sedí, zkouší v průběhu výroby, která může trvat většinou tři týdny.
S prodejem začali v roce 2015, kdy se představili na Desingbloku. V témže roce byli rovněž nominováni na cenu Czech Grand Design, ve stejné kategorii jako například Jozef Kabaň za Škodu Superb. Od té doby mají výrobní linku plnou. Prozatím prodali zhruba stovku obrouček. Číslo je to však nízké pouze zdánlivě. "Všechny závazky splácíme a investujeme do dalšího vývoje," uvádí Smělý.
Dokonce platí učně jako brigádníky. Sehnat ty nejšikovnější a se zájmem podle Smělého nebylo snadné. Za uplynulých deset let totiž podíl dětí v učňovských oborech klesl a ruční práce se u nich netěší přívětivé pověsti. Řemeslná výroba přitom může − podobně jako v případě zmíněných podnikatelů − uspokojit tolik skloňovanou potřebu mladých lidí dělat na něčem jedinečném a vlastním.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
