Karel Poborský & rehabilitační lehátka: Peníze po sobě ve firmě neházíme, říká bývalý fotbalista

S fotbalem začínal v Třeboni a oklikou přes evropské velkokluby Manchester United, Benfiku Lisabon nebo Lazio Řím se zase do jižních Čech vrátil. Jen už tu nekope do míče. V centru lázeňského města vyrábí už více než 15 let se svými dvěma společníky rehabilitační lehátka.

To první z firmy Resi putovalo k matce jednoho ze spolumajitelů, která celá léta masírovala pacienty v třeboňských lázních. Do provozu se tak dostalo poměrně nenucenou cestou a ostatní masérky se po polohovacím lehátku s motorem začaly brzy ptát. "Jsme tři kamarádi, vyrůstali jsme spolu. Kluci firmu rozjeli v roce 1993, a když se jim začalo dařit, měli odbyt, zvažovali rozšíření, tak se zeptali, zda bych se k nim nechtěl přidat," vzpomíná na začátky svého podnikání Karel Poborský. To bylo v roce 1998 a bývalý reprezentant vložil do podniku osm milionů korun.

Z původních garáží, kde do té doby společnost Resi fungovala, se přestěhovala do nově vybudovaných prostor po bývalých skladových sýpkách. Výroba se rozšířila a bez zásadních výkyvů funguje. "Svoji investici už mám zpátky," potvrzuje bývalý reprezentant a v současné době také stále minoritní podílník českobudějovického fotbalového Dynama.

V současné době je Resi jedním ze dvou největších výrobců lehátek na trhu. Doma prodá zhruba 20 procent výrobků, zbytek míří do ciziny. Dlouhodobě se jim daří v Rakousku, Švýcarsku i Německu. "Kliniku, na které ležel po nehodě Michael Schumacher, jsme vybavili celou," uvádí jednu ze svých referencí Poborský.

Zároveň přiznává, že v Česku se jim spousta výběrových řízení nedaří, možná i kvůli největšímu konkurentovi, kterým je Linet Zbyňka Frolíka. Pro něj jsou rehabilitační lehátka sice jen okrajovým produktem, nicméně jeho výhodou je, že při tendrech dokáže nabídnout nemocnicím i dalším subjektům, že je vybaví kompletně - včetně lůžek, matrací, stolků a dalších výrobků. Jednou dokonce došlo k jednání, zda by Resi pro Linet nevyráběla právě lehátka. Nakonec ale z projektu sešlo, protože se ukázalo, že by to potlačilo vlastní práci Resi a nabouralo zakázky, které směřují ven.

Skvělý kšeft do Ruska

Resi ročně vyrobí zhruba tisícovku lehátek, za 20 let jich z Třeboně odjelo do světa více než 19 tisíc. Základní lehátko je přitom možné pořídit za tři tisíce korun, nejdražší s nejrůznějšími "vychytávkami" i za 30 až 50 tisíc. Vždy jde o zakázkovou výrobu, jen potahovacích koženek mají v nabídce přes 60 odstínů, barev pětadvacet. Kvůli krizi, která pro firmu znamenala propad o zhruba 20 procent, zkoušeli chvilku vyrábět i na sklad, aby lidé měli práci. Nakonec ale museli na lůžka dělat nejrůznější akce, aby se vůbec prodala. Nebylo to jednoduché, ale společnost se poměrně rychle vzpamatovala. 

Podle Karla Poborského je firma dlouhodobě soběstačná a i když to není na žádné velké rozhazování, vydělá si na sebe. Živí 16 zaměstnanců a nikdy neměla platební neschopnost. Nějaké překlenovací úvěry měla, ale spíše jako zadní vrátka, kdyby se "semlelo" něco neočekávaného. "Jsme rádi za každý kšeft, ale naše zdravotnictví má platební morálku se splatností půl roku a dál, což je pro člověka, který žije v reálném životě, strašné a plánování cash flow je trochu obtížné," přiznává Poborský s tím, že někdy bývá podnikání trochu krkolomné.  

 Platby ze zahraničí bývají občas ještě problémovější. "Venku nám neustále lítají ve fakturách čtyři miliony, platební morálka je hodně individuální záležitost," konstatuje Poborský. Některé spory dokonce řešili soudně, ale do ciziny je to hodně složité.

Dobré výsledky podniku momentálně trojici spolumajitelů nutí k přemýšlení o dalším možném rozšiřování a nových cílech. To, co vydělají, znovu vrací zpátky, snaží se zlepšovat provoz, kupují automatizované stroje. V plánu je přístavba dalšího křídla - části haly. "Zvažujeme nový lepicí stroj, protože v cizině už top firmy koženky nešijí, ale nalepují. Není tam vidět svar, nic za to nezateče a zahraniční zákazníci už se na to ptají. Nechceme, aby nám konkurence úplně ujela," vysvětluje zvažování dalšího posunu firmy Poborský. Půjčovat v bance si ale nechtějí, investice si vyžádá tak milion korun.

- Jak se daří v podnikání Ondřeji Bankovi, Kateřině Janků, Jiřímu Zídkovi, Ivu Ulichovi a dalším?

Příběhy dalších devíti bývalých sportovních šampionů, kteří začali podnikat, najdete v aktuálním letním dvojčísle týdeníku Ekonom. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu, iPhonu a tabletu Samsung.