Vzdělání:
V roce 1986 vystudoval elektronické počítače na ČVUT v Praze. Později absolvoval exekutivní programy na Wharton, LSE a Harvardově univerzitě.
Kariéra:
V letech 1987 až 1991 pracoval ve veřejném sektoru, na ministerstvu vnitra měl na starost informační systémy. Poté až do roku 1993 byl marketingovým a obchodním ředitelem ve společnosti Software602.
Od roku 1993 působí ve společnosti Microsoft v různých pozicích.
Vedl českou pobočku (1998-2000), poté východní Evropu (2000-2005) a od roku 2007 působí jako Chairman Europe (viceprezident pro Evropu).
Soukromí:
Je ženatý, má dceru.
Mezi jeho koníčky patří golf, tenis, cestování a rodina.
Podle Mühlfeita však nejsou evropští politici v řešení klíčových problémů dostatečně odhodlaní. "Někdo by do toho měl konečně říznout," nabádá představitele vlád a institucí unie "Jack", jak mu přezdívají i v české pobočce mezinárodní korporace.
Česko by se podle jednoho z nejvýše postavených českých manažerů v zahraniční firmě mělo silněji angažovat také v zemích jihovýchodní Asie.
V současné době působíte jako viceprezident Microsoftu pro Evropu. Máte na starost také komunikaci s vládami a zástupci institucí EU. Byznys se tedy nedá úspěšně dělat bez kontaktu s politiky?
Já si myslím, že je to spíše naopak, že vládnutí se nedá dělat bez spolupráce s byznysem, ale je zapotřebí odhlédnout od korupce.
Mám velké zkušenosti ze severských zemí, když jsem v roce 2006 působil v poradních orgánech finské vlády. Ve Finsku je nulová korupce, lidi z byznysu jdou normálně dělat do vlády, lidi z vlády jdou dělat do byznysu. To bohužel v České republice, kde je korupce větší než v některých afrických zemích, není možné. Byznys a vlády spolu musejí úzce spolupracovat a konzultovat věci. Nyní jsem třeba v poradním sboru eurokomisařky pro vzdělávání nebo poradcem předsedy litevské vlády. Rozumné vlády si takové poradní sbory ustanoví, protože se současně dozvědí, co se děje po světě.
Jako jeden z cílů při nástupu do současné funkce jste si dal obnovit konkurenceschopnost Evropy. Čímž přiznáváte, že tuto vlastnost ztratila?
Ona ji ztrácí. Když se podíváte na seznam deseti zemí s největší konkurenceschopností, tak tam najdete jenom menší země, zpravidla skandinávské státy a Švýcarsko nebo Lucembursko. Pouze Německo je jedinou z větších zemí, která šla z hlediska konkurenceschopnosti dopředu. Oni vzali své tradičně silné stránky jako třeba automobilový průmysl a aplikovali na něj hi-tech. Vezměte si třeba mercedes, v tom autě je 16 počítačů a 60 procent nákladů na něj spolkne software, takže mercedes je softwarový výrobek.
Německo udělalo reindustrializaci. Nikdy nezahodili učňovské školství a mají také dostatek inženýrů, proto tamní ekonomika stále jede. Německo je malá Čína v Evropě. Jedině díky němu se Evropa ještě drží na nohách.
Když se stýkáte s globálními byznysmeny a politiky Evropské unie, jaká je na evropské úrovni image Česka?
Myslím si, že náš obraz je poměrně slušný, i přesto, že předsednictví EU dopadlo tak, jak dopadlo (uprostřed něho padla vláda - pozn. red.). Česko by o sobě mělo dávat víc vědět, na mezinárodní scéně jsme málo viditelní. Hospodářsky se nám daří také relativně dobře, ale především kvůli Německu. A jim zase hlavně díky Číně, kam směřuje velká část jejich vývozu. Jsem zastáncem členství v EU, ale 70 až 80 procent hospodářského růstu bude v budoucnu přicházet z emerging markets z Asie. Naše zahraniční, ale ani hospodářská politika tyto dynamické trhy zatím příliš nesleduje. Přitom v zemích ASEAN, jako je Vietnam, Indonésie nebo Malajsie, máme tradičně dobré jméno. Je třeba si uvědomit, že tam žije 520 milionů lidí, to je další Evropská unie.
Proč je české školství jako továrna?
Jaké jsou tři nejvážnější problémy Evropy?
Jaké jsou benefity globální výuky přes internet?
ROZHOVOR S JANEM MÜHLFEITEM NAJDETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 25. ŘÍJNA.