Soudný den pro eurozónu

Evropský stabilizační mechanismus (ESM) je navrhovaný trvalý nástupce současného nouzového nástroje pro poskytování půjček s názvem Evropský mechanismus finanční stability. Německý ústavní soud musí rozhodnout o podnětu německých navrhovatelů, podle nichž by legislativa zavádějící ESM byla v rozporu s německou ústavou. Rozhodne-li soud ve prospěch navrhovatelů, požádá zároveň německého prezidenta, aby smlouvu o ESM nepodepisoval, přestože už ji ratifikoval německý Bundestag.

Na všech stranách panují z blížícího se rozhodnutí vážné obavy. Investoři mají strach, že by se soud mohl postavit proti ESM a oni by pak museli nést ztráty ze svých špatných investic. Daňoví poplatníci a důchodci v evropských zemích, jejichž ekonomika je stále solidní, se obávají, že by soud mohl vydláždit cestu k socializaci dluhů eurozóny a naložit jim na bedra zátěž v podobě ztrát zmíněných investorů. Navrhovatelé reprezentují celé politické spektrum, patří mezi ně i skupina bývalých profesorů ekonomie a práva nebo další skupina "obyčejných občanů".

Navrhovatelé vznesli proti ESM několik námitek. Za prvé tvrdí, že mechanismus porušuje klauzuli o neposkytování pomoci (článek 125) zakotvenou v Maastrichtské smlouvě. Německo souhlasilo s tím, že se zřekne německé marky, pokud vznik nové měnové oblasti nepovede k přímé či nepřímé socializaci dluhů jejích členů, čímž se zamezí tomu, aby z fondů EU putovala jakákoli finanční pomoc do států, jimž hrozí bankrot. Nová měna byla koncipována spíše jako účetní jednotka pro ekonomickou směnu, která nebude mít vůbec žádný dopad na rozdělení bohatství. Navrhovatelé tvrdí, že v případě Řecka bylo porušení článku 125 podmíněno předložením důkazů, že nesolventnost této země by představovala větší nebezpečí, než jaké se předpokládalo v době sepisování Maastrichtské smlouvy. Žádný takový důkaz však nebyl předložen.

Za druhé německý zákon o zavedení ESM zavazuje zástupce Německa v Radě guvernérů ESM, aby hlasoval teprve poté, co o rozhodnutí požádá Bundestag. Podle navrhovatelů je to podle všech mezinárodních zákonů nepřípustné. Pokud si Německo přálo tímto způsobem omezit pravomoc svého guvernéra, mělo o tom předem informovat ostatní signatářské státy.

Navrhovatelé navíc tvrdí, že smlouva o ESM sice omezuje poskytování prostředků jednotlivým státům tím, že k tomu vyžaduje kvalifikovanou většinu hlasů, avšak nespecifikuje podmínky, za nichž jsou ztráty přijatelné. Ztráty prý mohou být i výsledkem přemrštěných platů, které členové Rady guvernérů ESM vyplácejí sami sobě, nedostatečně energického úsilí při výběru splátek od zemí, které získaly úvěr, nebo jiných forem špatného řízení. A protože členové Rady guvernérů a Výkonné rady mají imunitu před trestním stíháním, nelze jejich přehmaty potrestat. Pokud vzniknou ztráty, musejí se uhradit z počátečního hotovostního příspěvku ve výši 80 miliard eur, který by pak všechny účastnické země navýšily podle svých kapitálových podílů. Nejsou-li poté jednotlivé státy schopné uhradit nezbytný příspěvek, musejí to za ně udělat státy jiné. V zásadě by se tedy mohlo stát, že by celou zátěž ze ztrát musela převzít jediná země. Taková společná a zvláštní zodpovědnost je podle navrhovatelů v rozporu s předchozími výroky soudu, podle nichž by Německo nemělo akceptovat jakékoli finanční závazky vyplývající z chování jiných států. Ještě horší je podle navrhovatelů skutečnost, že ačkoli jsou závazky jakékoli země vůči vnějším partnerům omezené podílem kapitálu dané země, toto omezení se nevztahuje na jiné signatářské státy. Teoreticky je tedy možné, že by jediná země mohla nakonec nést zodpovědnost za celý závazek ESM ve výši 700 miliard eur.

Nikdo neví, jak Ústavní soud o těchto námitkách rozhodne. Většina pozorovatelů se domnívá, že se soud pravděpodobně proti smlouvě o ESM nepostaví, ačkoli mnozí lidé očekávají, že soudci budou žádat určité úpravy nebo požádají německého prezidenta, aby svůj podpis podmínil nápravou určitých výhrad.

Je dobré, že rozhodnutí Ústavního soudu nelze předpovědět, a ještě lepší je, že u soudu nelze lobbovat nebo mu adresovat petice. Kdyby měli mocní možnost porušovat její pravidla podle aktuální situace, EU by se nikdy nerozvinula ve stabilní konstrukt, který je nezbytnou podmínkou míru a prosperity.

Hans-Werner Sinn
profesor ekonomie a veřejných financí na Mnichovské univerzitě

Je dobré, že u soudu nelze lobbovat nebo mu adresovat petice.

Investoři mají strach, že se soud postaví proti ESM a oni pak budou muset nést ztráty ze svých špatných investic.