Aktuální číslo časopisu Ekonom
4 minuty čtení
KOMENTÁŘ: Evropa a svět dychtivě čekají na 12. září, kdy má německý Ústavní soud rozhodnout o Evropském stabilizačním mechanismu.
ESM
Evropský stabilizační mechanismus (ESM) je stálá záchranná finanční instituce pro eurozónu. Jeho spuštění se očekává letos v létě, kdy jej ratifikuje dostatečný počet zemí eurozóny. Rok poběží souběžně s dočasnými záchrannými mechanismy Evropským fondem finanční stability a Evropským mechanismem finanční stability. Ty přestanou fungovat v červnu 2013 a ESM je plně nahradí.
Záchrana za 500 miliard
ESM bude moci poskytnout zemím eurozóny ve finančních problémech půjčku až pět set miliard eur. Pomoc bude možné poskytnout, pokud bude třeba zajistit finanční stabilitu eurozóny jako celku. Na prostředcích se budou podílet poměrově jednotlivé státy eurozóny, dobrovolně se mohou připojit i zbylé státy EU.
Nový stabilizační mechanismus by měl poskytovat úvěry za výhodnějších podmínek než dosavadní záchranný fond EFSF. V případě úvěrů se splatností tři roky by úroková sazba měla být o zhruba třetinu nižší než dosud. U úvěrů s delší splatností by měla být levnější zhruba o čtvrtinu.
ESM bude pro jednorázovou finanční pomoc otevřen i zemím EU mimo eurozónu.
ESM bude sídlit v Lucemburku stejně jako současný záchranný fond eurozóny (EFSF), který funguje jako společnost s ručením omezeným. ESM bude mezivládní institucí podléhající mezinárodníu právu veřejnému. V jeho čele bude rada guvernérů složená z ministrů financí eurozóny. Hlasovací právo budou mít i eurokomisař pro hospodářské a měnové záležitosti a šéf Evropské centrální banky, kteří budou v ESM jako pozorovatelé.
ESM vznikl mezivládní dohodou
ESM vznikl proto, že záchranné fondy EFSF a EFSM byly - kvůli nedostatečné legislativní opoře ve smlouvách EU - od počátku plánovány jako dočasné řešení.
Německá vláda chtěla prosadit dodatek k základním unijním smlouvám, který by situaci vyřešil. Proti dodatku se postavila Velká Británie a výhrady v průběhu projednávání projevily i další státy včetně Česka. Výsledkem je mezivládní dohoda platná pro země eurozóny, kterou podepsalo 25 zemí EU kromě Velké Británie a Česka.