Aktuální číslo časopisu Ekonom
Přijdeme domů, sedneme k počítači a přes internet zvolíme nového prezidenta. Nebo snad někdy v budoucnu o nové hlavě státu, podobně jako kdysi ve středověku, rozhodnou jen ti nejbohatší a nechají prodejné politiky a média zařídit, aby to dál vypadalo jako rozhodnutí většiny. Takové jsou dva základní směry, jakými se může vyvíjet západní politický systém.
Budoucnost ale může mít i katastrofální scénáře. Například geolog a filozof Václav Cílek se při pohledu na současnou společnost netají skepsí a rovnou na svých přednáškách posluchačům radí, aby si opatřili nějaká políčka a zahrady. Ne k relaxaci, ale aby se jednou, po krachu civilizace, který je na dohled, vůbec uživili.
Ekonomická krize v každém případě otevřela otázku, jakým směrem se bude vyvíjet liberální demokracie, v níž žijeme. Časy se mění: americký filozof Francis Fukuyama před 20 lety prohlásil, že jde o konečné stadium uspořádání společnosti. Dnes tomu věří málokdo. Jde o to, že euroamerický svět čelí tlaku zemí s odlišnými modely politického uspořádání.
Ani Česká republika se proměně demokracie nevyhne. Nepůjde jen o kosmetické změny ústavy a volebních zákonů, které bývají prodloužením zápasu jednotlivých stran o hlasy. Nově se může diskutovat o zachování vlivu či samotné existence politických stran. Opět se také otevře debata, kdo má chodit k volbám.
Podle sociologa Martina Potůčka z Univerzity Karlovy, který se po léta zabývá prognózováním budoucích desetiletí, podobu domácí politiky ovlivní tři věci: vývoj v Evropské unii, zda nevypukne zničující globální konflikt, a především, jestli se neobjeví nějaká zcela nová technologie. „Něco, co by podobně jako internet v posledních deseti letech změnilo celou společnost,“ upřesňuje.
Co ovlivní vývoj Česka v příštím desetiletí? Jak bude vypadat naše země a Evropa v roce 2020? Kdo bude hybatelem největších změn?
Ptali jste se Martina Potůčka, prognostika z Centra pro sociální a ekonomické strategie. Na dotazy čtenářů serveru Ekonom.cz odpovídal v úterý 7. srpna.
Online rozhovor
Jak vidíte budoucnost západní civilizace? Myslíte si, že třeba dojde k novému stěhování tentokrát ideových národů? Že lidé, kteří budou chtít žít dle ctností západní civilizace se z celého světa seberou a pokusí se budovat staronový svět třeba někde na území USA? A stihnou to? A pokud ano, dokážou se ubránit případné zvrácené části západní civilizace, která by začala experimentovat s genetickými úpravami a případnou evolucí lidské rasy v kybernetické organismy?
A podaří se vůbec vyřešit finanční a dluhovou krizi? Jak? Za cenu globální zeleně-socialistické totality?
A kam uprchnou křesťané z Egypta a dalších islámských zemí? Nezasáhne USA další proud masové imigrace právě těchto skupin?
Vážený pane Návrate, ťukáte hřebík na hlavičku: lidstvo si skutečně neumí vládnout. Názorně to bylo vyloženo v jedné z posledních zpráv Římského klubu prof. Yehezkela Drora “The Capacity to Govern“, která vyšla v Londýně už v roce 2001. Pokud se lidstvo nevzpamatuje, čekají ho v budoucnu velké a bolestné krize. Těžiště možného řešení se přesouvá z národní úrovně na úroveň celosvětovou, dosavadní pokusy o řešení globální krize na této úrovni však nedávají do budoucna mnoho naděje na úspěch…
Dobrý den pane profesore,
dovolil bych si Vám položit dvě otázky, které spolu svým způsobem souvisí, neboť se týkají budoucnosti Česka,
ČR je proexportně orientovanou ekonomikou v drtivé většině směřované na vnitřní trh. V poslední době se stále více opakuje volání po diverzifikovat náš export směrem k zemím BRIC´s -lze si všimnout změny politiky českých agentur Czech Trade a Czech Invest, které svoje priority
začínají přeorientovávat právě na rychle rostoucí trhy.
Myslíte, že jsou BRIC´s opravdu tou odpovědí pro naši konkurenceschopnost, na kterou bychom měli soustředit své kapacity, nebo jde o příliš riskantní změnu (silná konkurence, kvalita produkce, znalost regionu)a měli bychom se v budoucnosti více soustředit na evropský trh?
Druhá otázka by v tomto ohledu zněla,jakým směrem by se podle Vás měla česká ekonomika vyvíjet, chce-li zůstat nadále konkurenceschopnou a případně jaká rizika vnímáte, pokud by se chtělo Česko spoléhat na dnešní stav, kdy jeji struktura poměrně jednostranná a nepříliš inovativní.
Velice děkuji.
Vážený pane Nejedlý,
myslím, že problémy české ekonomiky vnímáte podobně jako já. Bez účinnější podpory podniků exportujících na trh BRIC ze strany státu se však diverzifikovanějšího exportu těžko dočkáme.
Dalším aspektem, který je dnes u nás bohužel ignorován, je možnost expanze služeb, zvláště pak služeb vedoucích k lepší kvalitě života lidí (především zdravotních a sociálních). To ovšem předpokládá klást v budoucnu mnohem větší důraz na obnovu a podporu veřejného sektoru a veřejných služeb.
Dobrý den pane profesore, kandidujete do senátu za ČSSD, prý chcete podpořit vytváření nových pracovních míst? Ale jak to hodláte udělat, není to jen další politický (čti planý) slib?
Milý Jarku,
možná nevíte, že Zelená kniha k zaměstnanosti, vzešlá z dílny odborného zázemí ČSSD, je právě nabídnuta k veřejné diskusi a najdete ji na webových stránkách ČSSD. Navrhujeme tam kromě efektivní hospodářské politiky také oživení aktivní politiky zaměstnanosti, kterou současná vláda v zásadě destruovala, rozvinutí širokého sociálního dialogu o podpoře zaměstnanosti i na úrovni krajů a větších obcí, a vybudování systému, který by zajišťoval nikoli pevné pracovní místo, ale jistotu, že člověk bude zaměstnán (jako obdobu dánského systému tzv. flexijistoty). Zapojit se do diskuse o budoucí politice zaměstnanosti máte možnost i Vy!
Dobrý den, je mi 55 a chtěla bych vědět, jak hodláte řešit nezaměstnanost u starších ročníků, které mají do důchodu daleko, pracovat chtějí ale nikdo nás nezaměstná. Stejná situace je řekla bych i u lidí čerstvě po škole. Děkuji.
Vážená paní Lamarová,
v mnoha evropských zemích existují speciální programy podpory zaměstnanosti právě pro ty sociální skupiny, které jsou ve zvýšené míře ohroženy nezaměstnaností. Patří do nich i mladí lidé končící školní docházku a lidé nad padesát let. U nás bohužel takové specializované programy téměř neexistují - a když, tak jen někde a v omezeném rozsahu, financované dočasně z Evropského sociálního fondu. To je třeba změnit. Bude ale třeba výrazně zvýšit prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti, které jsou u nás bohužel hluboko pod evropským průměrem, a vrátit se k decentralizovanému systému řízení a fungování Úřadů práce, které pan ministr Drábek oproti všem liberálním poučkám nefunkčně centralizoval.
Pořád to samé, banky jsou v krizi tak to zaplať občane, EU je v krizi občane zaplať. Ostrava v krizi ticho. Problémy tady v Moravskoslezském kraji nikoho nezajímají, natož aby tu někdo poslal peníze. Je tu vysoka nezaměstnanost a určitě i v jiných městech a krajích, kdo o tom ví a kdo a jak konkrétně pomůže? To jsou mé otázka pane prognostiku.
Milý Viktore,
hospodářská a sociální politika ku prospěchu lidí se může a má rozvíjet i na úrovni krajů a větších obcí. Musely by k tomu ovšem mít dostatek zdrojů, kompetencí a politické vůle. PDalším předpokladem je také kompetentní politika vlády. Ne všechno, ale ledacos mohou řešit i občané a jejich sdružení, pokud vyvinou tlak na svoje politické reprezentanty v místech!
Zdrvím. Jako prognostik musíte vědět, jaké jsou skutečné statistiky nezaměstnanosti a jak si stojíme v mezinárodním srovnání? To je docela zajímavé. Můžete dát nějaké skutečné a férové srovnání? Díky L. Nestol
Vážený pane Nestole,
v evropském srovnání jsme v míře nezaměstnanosti stále v lepší části pomyslného žebříčku, v EU tuším se šestou nejnižší mírou nezaměstnanosti. Nicméně i tak je dnes u nás téměř půl miliónu registrovaných a dalších asi sto padesát tisíc neregistrovaných nezaměstnaných. Na jedno volné místo dnes připadá 14 zájemců o práci. Máme také jeden z nejvyšších podílů - přes 40 % - dlouhodobé nezaměstnanosti v Evropě, to je nezaměstnanosti delší než jeden rok, kdy už se nová práce hledá skutečně jen velmi obtížně…
Péťa Nečasů s Mirkem Kalousků to tady krouhají halva nehlava. Důchodci, invalidi, všechno jedno. Mrzáky naučí skákat, slepci najednou vidí a důchodci se můžou třeba napást, když na to přijde. Ví v téhle republice vůbec někdo, jak se tyhle úspory podepisují na životních podmínkách lidí, kteří nejsou v produktivní skupině? Kolik penzistů nemá po celoživotním placení daní ani na ten pitomý chleba. Možná si dnes říkají, proč jsem raději nežil v Německu nebo Rakousku, to bych si možná mohl koupit jen kolečko salámu, když už letím na tu dovolenou.
Pane Helmute X,
Vaše skrytá identita mi poněkud připomíná Malcolma X. Ale to jen tak na okraj. Z Vašeho podnětu bych si vybral jeho racionální jádro. Ano, penzisté v Rakousku a v Německu se mají rozhodně lépe než průměrný český penzista, a to nejen proto, že jde o celkově bohatší země, ale také proto, že jejich penze jsou ve srovnání s platy ekonomicky aktivních výrazně vyšší. V západní Evropě se poměr průměrné penze pohybuje něco mezi 50 až 70 procenty průměrné mzdy, kdežto u nás už seshora „líže“ minimální hranici 40 %.
Dobrý den pane profesore,
z mého úhlu pohledu bylo období do r. 2008 celkem dobré období co se týká uplatnění na trhu práce atd. Pak nastala světová krize, Česká republika se pomalu ale jistě dostávala do recese, a teďkons jsou podmínky takové všelijaké. Rád bych se zeptal jaké jsou vyhlídky ČR se z recese dostat, a co by se mělo stát, aby to tak bylo. Rád bych věděl i nějaké časové odhady. Děkuji. K.
Vážený pane Kostroune,
musím začít kritikou současné hospodářské politiky vlády. Ta se omezuje na škrcení veřejných výdajů a potlačování koupěschopné domácí poptávky zvyšováním DPH a nucením lidí, aby si stále více sami dopláceli na dříve zdarma dostupné veřejné služby. To vede k začarovanému kruhu: lidé méně nakupují, ekonomika stagnuje, veřejné rozpočty se plní méně než vláda předpokládala, a následují další tupé škrty... Myslím, že i proto jsou sousední země (Polsko, Slovensko, Německo, Rakousko) nyní hospodářsky v plusu, zatímco my směřujeme do vážné recese. Budoucnost bude záviset na tom, jak brzy se vlády v této zemi ujme kompetentnější politická garnitura. Bude-li to až po řádných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2014, může začít slunko hospodářské prosperity začít svítit tak za čtyři roky. A taky tomu musí být samozřejmě nakloněna situace v Evropě a ve světě, na které jsme dnes jako malá expertující ekonomika velmi závislí.
Dobrý den, každý mluví o krizi, ale o šťastně prožitém životě málokdo. Každý (hlavně pravicová média) straší Řeckem, ale my tam byli už 2x a tak pohodoví lidé se dají srovnat snad jen s Australany či Skandinávci. Nikdo se nikam nehoní a nepachtí jako tady, lidi se na sebe usmívají. Když to srovnám s ČR - tam v restauracích nebo v supermarketech pohodoví číšníci a prodavači, tady uhonění a frustrovaní lidé pracující navíc kolikrát za peníze, které nepokryjí ani nájem. Tam jsme neviděli žádného bezdomovce, tady na každém rohu někdo žebrá. Co po volbách, které doufám, vyhrajete (snad už lidi nebudou slepě volit pravici po téhle zkušenosti) podpořit více neziskové organizace, kde se budou moci angažovat i lidé bez práce a sníží se tak nezaměstnanost? Pravice to osekala jak mohla, přitom na západě je úplně běžné, že se lidé baví a vzdělávají v těchto centrech a stát na to přispívá.
Milá Ivo,
odpověděl bych s Vaším dovolením na dvakrát. Příčiny blbé nálady u nás ve srovnání s Řeckem jsou dvojí. Jednak jsme takový brblavý a s ničím nespokojený národ jaksi "od přírody". Já bych řekl, že za to může hlavně nesvéprávná politická minulost našeho národa.
Ale mnozí z nás mají i vážný důvod žehrat, poněvadž naše vláda je vhání do kouta bezvýchodnosti, kdy horko těžko skládají peníze na holé přežití bez dluhů...
Řekové si navíc kvůli levnějším úvěrům, než by odpovídalo reálné kondici jejich veřejných rozpočtů, žili skutečně trochu nad reálné možnosti své ekonomiky a neměli tedy důvod si stýskat.
Moc s Vámi souhlasím v tom, že občanský sektor, ale i družstevní a sociální podniky, mohou udělat mnohem více než dosud pro tvorbu nových pracovních příležitostí. Ale to by je musela více podporovat i vláda... A jsme zase u onoho začarovaného kruhu.
Hezký den,
v blogu píšete, že zavedení 20 hodin veřejných prací znamená popření principu sociálního pojištění. Znamená to tedy podle Vás, že by se sociální pojištění mělo zcela zrušit, a umožnit tak každému, aby se svobodně rozhodl, jak bude utrácet své prostředky a jak se zajití proti problémům?
Také upozorňujete, že "na jedno volné místo na českém trhu práce dnes připadá 15 registrovaných a 8 neregistrovaných nezaměstnaných!". Podle Vás, i jako ideologa ČSSD, jak se má, může a měl by se nějak zachovat stát?
Díky,
Jiří Sochor
Vážený pane Sochore,
rozhodně si nemyslím, že by se mělo povinné sociální pojištění zrušit. Naopak, jeho princip by měl být plně uplatněn ve státní politice zaměstnanosti, jejíž součástí by měla být i odpovědnost státu za pomoc při nalezení nového pracovního uplatnění všem, kteří práci ztratili a aktivně ji hledají. Toho ale stát nedocílí tím, že bude nezaměstnané nuti v nově zavedeném institutu veřejné služby pracovat 20 hodin týdně jen za to, že dostane almužnu v podobě chudinské dávky, místo toho, aby si hledal novou práci nebo se na ni systematicky připravoval a byl podpořen z peněz, kterými léta příspíval do fondu sociálního pojištění...
Na druhou část Vaší otázky jsem už vlastně odpověděl Jarkovi výše.
Zdravím zřece! :-)
Počítáte ve svých úvahách o pozítřku s tím, že křesťané v Evropě skončí v koncentračních táborech?
Vážený pane Berane,
upřímně řečeno, nepočítám. Ne že by hrozba střetu civilizací, tak jak ji ve své stejnojmenné populární knize popsal už před lety Samuel Huntington, byla nemyslitelná. Nicméně navazující odborné debaty prokázaly, že Huntigtonova hypotéza byla postavena na vratkých předpokladech, neboť nebrala do úvahy mnohé další důležité faktory, které nesporně ovlivní budoucí vývoj naší civilizace.
Nicméně riziko, že i přes kataklyzma druhé světové války se v budoucnu koncentrační tábory (někde a pro někoho) znovu objeví, není skutečně zanedbatelné.
Jak bude podle Vás vypadat vývoj inflace v roce 2013. Jak proti tomuto vývoji bojovat? Dokážete předpovědět vývoj české ekomiky ve vztahu k té evropské? Děkuji
Vážený pane magistře,
V okamžiku, kdy je na globálních trzích taková spousta nekrytých finančních prostředků a zadlužení vlád, obcí, podniků i rodin dosahuje takové výše, jaké dosahuje, je inflační vývoj měn vlastně jediným způsobem, jak vzniklé napětí postupně alespoň zmírňovat, když už ne řešit. Bojuje proti tomu dnes ze známých historických důvodů v Evropě především Německo. V rámci eurozóny má sice velké, ale nikoli vždy rozhodující slovo. Takže budeme v Evropě vystaveni volky nevolky rozhodně vyšší inflaci, než na jakou jsme byli v posledních více než deseti letech zvyklí.
Odpověď na druhou část Vaší otázky najdete v mé odpovědi panu Kostrounovi.
V čem je rozdíl mezi prognostikem a věštcem?
Milý Michale,
věštec věští z křišťálové koule, co se v budoucnu stane.
Prognostik na základě odpovědného shromáždění všech poznatků a s uplatněním všech teorií, které jsou relevatní s ohledem na položenou otázku sděluje, co by se v budoucnu mohlo stát, kdyby... Formuluje tedy podmíněné výroky o možných budoucnostech, které mohou pomoci politikům se lépe rozhodnout už v přítomnosti.
Věštec i prognostik mají společné to, že svoji činnost vykonávají s maximálním nasazením, ale přitom nemohou mít nikdy jistotu, že jejich úsilí bude nakonec korunováno úspěchem. :-)
Zabýváte se nějak úvahami o budoucnosti náboženství na světě nebo v Evropě? Podle mě je totiž křesťastnství stejně jako západní kultura pod velkým tlakem z Východu a časem se mu bude muset podvolit.. Když má Amerika černého prezidenta, kdy bude i papež podle vás třeba z Brazílie, která má mnohem větší křesťanskou komunitu než EU?
Milá TV,
bohužel, tohle je terén, který pro mne zůstává zahalen tajemstvím. Nestudoval jsem, nevím.
DObrý den, nemáte k dispozici nějakou studii o možném demokratickém uspořádání politického systému bez politických stran? Rád bych si o tomto tématu přečetl více. Co si o tom myslíte vy? Je to reálné? Děkuji.
Vážený pane Křížku,
politické strany jsou nedílnou součástí reprezentativní demokracie, která je přes všechny slabiny stále páteří demokratické správy země. Musí být ale doplňována instituty demokracie participativní, přímé, deliberativní, bez nichž zůstává často bezradná při řešení problémů země. Takže politické strany jsou a budou ve hře, ale musí být doplňovány dalšími demokratickými instituty.
Všem diskutujícím moc děkuji za podnětnou diskusi!
Váš Martin Potůček
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každou středu vám představíme nejzajímavější texty aktuálního vydání, které si můžete přečíst na webu ekonom.cz. Týdeník Ekonom vám už 33 let přináší zajímavý obsah, bez kterého nemůžete být, který vás rozvíjí a baví!
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
