Rok 3000: Lidé konečně ve vesmíru, nebo civilizace skončí

Hledání nové formy demokracie navazuje na úvahy o ideálním politickém uspořádání, které má prastarou tradici. Demokracie, tedy vláda lidu, vznikla pět století před Kristem v Aténách a v dávné politologii byla popelkou. Antický myslitel Platon o ni vůbec nestál a propagoval místo ní vládu filozofů, což je teze, která v různých obměnách prolíná teoriemi o významu elit až dodnes. V pozdním středověku si zase získaly oblibu utopie, ve kterých bylo vše podřízeno zájmům celku a myšlence pokroku. Mezi nejznámější autory tehdy patřil kancléř anglického krále Jindřicha VIII. Thomas More.

O demokracii se začalo více mluvit až s Velkou francouzskou revolucí a vznikem Spojených států. Ne náhodou právě do Severní Ameriky často umisťoval své hrdiny v 19. století francouzský spisovatel a vizionář Jules Verne. Americké politické uspořádání, ač sám byl socialistou, pokládal za nejprogresivnější.

Od antiutopií po globalizaci

O budoucí společnosti přemýšleli i další autoři sci-fi. Švédka Karin Boyeová, autorka románu Kallocain, představila vizi totalitního státu, jak ji viděla v nacistickém Německu a tušila v budoucí Číně. Hned po vydání svého díla, na jaře 1941, spáchala sebevraždu, protože v takovém světě žít nechtěla. Britský socialista George Orwell naopak pro svoji antiutopii "1984" našel inspiraci ve stalinském Sovětském svazu, který po 2. světové válce šířil svoji moc.

V 60. a 70. letech minulého století, kdy byla mezi ekonomy i politology populární teorie konvergence, propojení mezi kapitalismem a socialismem, psali Brit Arthur C. Clarke i Stanislaw Lem z Polska o rozumně řízené a technicky vyspělé společnosti, jejíž politické kontury zůstávaly rozmlženy. Podobnou neurčitou budoucnost konstruuje i "levicový" filmový Star Trek.

Pokud jde o vize budoucnosti, v kinematografii se jich chopili tvůrci, kteří věřili v refeudalizaci společnosti. Odtud princezny a galaktičtí vládci. Takový je například snímek Duna, natočený podle námětu knih Franka Herberta, i slavné Hvězdné války. Nástup globalizace vedl k tomu, že vesmír stejně jako Zemi ovládly obří firmy provázané s armádou. Vyplňují i svět Vetřelců a Prométhea nebo Avatara Jamese Camerona, který ještě přimíchal následky ekologické katastrofy.

Odvázaní futurologové

Se svojí troškou do mlýna přispěl před 10 lety český filozof Jiří Stehlík v obsáhlé publikaci "Budoucnost lidského společenství". Do konce 21. století má vzniknout nová společensko-ekonomická soustava, v níž výroba, spotřeba i počet obyvatel neporoste. V důsledku omezenosti obyvatelné plochy i zdrojů to nebude možné. Veškeré potřeby pak budou zajištěny na dostatečné, avšak stabilizované úrovni. Stehlík také tvrdí, že životní úroveň v nejvyspělejších zemích je už dostatečně vysoká a přechází v plýtvání. Podle něho lidé z ostatních regionů západní standard dotáhnou. Tolik svérázná kombinace neomarxismu, křesťanství a ekologismu.

Vzdálenou a z dnešního pohledu za vlasy přitaženou budoucností se zabývají renomovaní vědci po celém světě. Například američtí futurologové Jerome C. Glenn a Theodore J. Gordon zpracovali před pěti lety na základě výsledků odborných seminářů při projektu Milénium představy, jak bude vypadat svět za tisíc let. Na projektu pracovalo na 200 odborníků z celého světa a na jeho financování se podílelo OSN. Vycházelo se z úvah o dalším vývoji vědy a techniky, zejména pak kybernetiky, genetiky a nanotechnologií. Experti si pohrávali s myšlenkou trvale udržitelného rozvoje a velký význam přikládali ekologii, boji proti chudobě a terorismu.

Výsledkem jejich práce je celkem šest následujících scénářů, jak by mohl vypadat svět v roce 3000. Společné je jim jedno: klíčovou úlohu přiznávají vědě. Nicméně uspořádáním lidských vztahů na politické úrovni se na rozdíl od dávných utopií kupodivu příliš nezabývají.

Scénáře roku 3000

1. Stále naživu

Lidé se rozšíří do vesmíru, kde jich nakonec žije pětkrát více než na planetě Zemi. To by nebylo možné bez termonukleární energie, kosmických solárních elektráren a nanobotů vyrábějících jídlo i další životní potřeby nebo stavějících domy.

Dávno je proto vymýcena chudoba, genetické šlechtitelství umožnilo růst inteligence a spolu s pokroky v medicíně také funkční nesmrtelnost. Lidé umírají jen při nehodách či na základě jejich dobrovolného rozhodnutí. Běžné je přímé propojení mozku s počítačem. Samotná vesmírná migrace už není výsledkem boje o přežití či ekonomické nutnosti, ale zvědavosti. Vede jak k osídlení planety Mars, tak i k přesídlení lidí na kosmické stanice plující vesmírem. Kdo chce, může odletět kolonizovat jiné sluneční soustavy. Vývoj dospěl k symbióze lidí a umělých, tedy robotických životních forem.

2. Konec lidstva a povstání Fénixe

Nastává hluboký úpadek civilizace, a to v důsledku jaderných úderů teroristů, nezvládnuté migrace a globálního oteplování. Většinu populace vyhubí geneticky cílené umělé viry, které měly podle plánů politiků a vojáků bránit migraci. To vše ještě zvýrazní rozpad rodinných a společenských hodnot a zničující vliv nadnárodního organizovaného zločinu.

Zbylé lidstvo intelektuálně rezignuje a obrátí se ke kybernetickému sexu a psychotropním drogám. Umělé formy života - počítače, roboti a inteligentní sítě - nakonec usoudí, že člověk představuje pro své okolí nezvladatelnou hrozbu a ve 24. století zbytek lidí zlikvidují. Pak začnou sami expandovat do vesmíru.

3. My máme čas

Lidé, kteří dosáhnou vysoké technologické úrovně včetně přímého propojení s počítačem, stále více fascinuje minulost. Ta se jim zdá zajímavější než současnost. Dospějí také k názoru, že už chybějí nové horizonty, které by ještě stálo za to překonávat. Průzkum vesmíru se totiž zastaví na hranicích Sluneční soustavy.

Na Zemi na mnoha místech existují chráněné enklávy, kde zájemci o historii mohou po uzavření příslušné smlouvy dlouhodobě žít jako v minulosti. Třeba jako ve starých Aténách, Evropě středověkých rytířů či za dob osidlování Ameriky.

Hlavním cílem vědy se stává snaha sestavit stroj času, díky němuž by se otevřela cesta k návštěvám skutečné minulosti. Ať třeba do starého Egypta nebo k druhohorním ještěrům.

4. Cesty se rozcházejí

Populace je v roce 3000 rozdělena do tří forem. První zůstává na Zemi a odmítá většinu pokročilé techniky, zatímco druhá s pokročilou technologií a umělou inteligencí doslova splývá. Třetí skupinu představují umělé životní formy, nad nimiž lidstvo ztratilo kontrolu.

K počátkům rozrůznění dochází těsně po roce 2100, kdy standardní část populace začíná odmítat genetické inženýrství a propojení mozku s počítačem. Obrátí se proto k náboženství, duchovním cvičením, vegetariánství a komunikaci se zvířaty. Progresivisté se ale technice nebrání, ani pokud jde o jejich těla. Promění se v technobytosti, které dokážou využívat také psychické energie. S běžnými lidmi nicméně žijí v přátelských vztazích, které usnadní to, že se vzdají biologických těl, a proto nebude důvod si konkurovat.

V symbióze s těmito dvěma formami existuje umělá inteligence vzniklá na základě nanotechnologií. Ta se zcela osamostatní. Jejím životním prostorem je především vesmír, kde se skříží s jinými mimozemskými civilizacemi.

5. Vzestup a pád robotí říše

V souvislosti s rozvojem nanotechnologií a umělé inteligence kopírující činnost lidského mozku vznikne nová generace samostatně myslících robotů. Ti od lidí nejprve přebírají stereotypní práci, pak se z nich začínají stávat i vojáci a policisté. Postupně získávají schopnost sebereplikace, začínají se chovat emotivně. Odstartuje tak jejich evoluce. Od 23. století vytlačují lidi ze všech oborů a přebírají moc.

Člověk se stává tolerovanou, avšak méněcennou rasou závislou na virtuální realitě. Přesto dochází k obrození lidstva, je založeno na pokrocích v genetice a neurovědě. Kolem roku 2500 po střetnutí obou ras lidé zatlačí roboty do podřízeného postavení. Avšak lidé se výrazně změnili, jde již o kyborgy, jejichž těla i mozky vylepšují umělé součástky. Pokrok vedoucí k rozmanitosti lidské podoby odmítají jen náboženští fanatici.

6. Marné hledání jiné inteligence

S růstem technické zdatnosti a nových pozorovacích metod sílí snaha najít ve vesmíru inteligentní život. Ten se sice nepodaří objevit, ale lidé i tak začínají systematicky pronikat do vesmíru. K rozsáhlejší migraci mimo Zemi zprvu nedojde, protože náklady na cesty do kosmu zůstávají vysoké. Pokusy o vytvoření pro člověka vhodných podmínek na okolních planetách zastavují ekologové požadující, aby se původní prostředí na Marsu i na Venuši neměnilo.

Na Zemi se prosazuje strategie dlouhodobě udržitelného rozvoje. Nakonec je při výpravách k sousedním hvězdám objeven cizí život, ale jen na primitivní úrovni. Převládá představa, že lidská inteligence a pozemská civilizace jsou jedinečné a pocit osamocenosti vyvolává vlnu obnoveného náboženského cítění. Současně se rozbíhá projekt Noe zajišťující přežití pozemské formy života v případě kosmické katastrofy. Jednou ze strategií přežití je kolonizace vesmíru.

Josef Pravec