Dluhová krize obrací ekonomické poučky naruby: Půjč mi a ještě za to zaplať

Investoři jsou ochotni půjčovat peníze za záporný úrok. Banky si místo úvěrování firem samy vypůjčují od nejbohatších společností, které nahromadily vysoké objemy hotovosti, a dávají jim za to do zástavy cenné papíry. A když finanční instituce získají "levné peníze" u Evropské centrální banky, raději u ní většinu z nich opět uloží s minimálním výnosem, než aby riskovaly ztráty z rizikovějších, ale potenciálně výnosnějších investic.

Všechny tyto "úkazy" se vymykají běžným ekonomickým poučkám a dokazují jedno: současná situace v eurozóně je velmi nejistá a finanční trhy nevěří v její brzké zlepšení.

Na klidu znejistělým finančním trhům nepřidávají ani ratingové agentury. Naposledy, minulý pátek, společnost Standard & Poor's převedla do praxe hrozby z posledních týdnů a snížila rating celkem devíti evropským zemím včetně ekonomik dosud považovaných za relativně spolehlivé, tedy například Francie nebo Rakouska. V pondělí následovalo odebrání špičkového ratingu AAA také záchrannému "eurovalu" EFSF. Další na řadě jsou banky, nejčastěji se v souvislosti se zhoršováním hodnocení hovoří o francouzských a italských. Zklidnění situace je tak nejspíše v nedohlednu.

Půjč mi a zaplať

Banky i euro mohou zkrachovat, ale Německo je přístavem jistoty. Tak by se dalo přetlumočit uvažování finančních institucí z počátku letošního roku. Investoři totiž při aukci půlročních pokladničních poukázek Německa svou vysokou poptávkou srazili výnosy těchto cenných papírů do záporných hodnot. Úrok činil -0,0122 procenta a držitelé dluhopisů tak Německu zaplatí za to, že mu půjčili. "Investorům už nejde tolik o to, aby vydělali, mnozí spíše usilují, aby o své bohatství úplně nepřišli. Dávají přednost malé, ale jisté ztrátě před nejistou a potenciálně brutální ztrátou," konstatuje hlavní ekonom společnosti Next Finance Vladimír Pikora.

Proč ale banky peníze místo ztrátové půjčky raději neuložily na bankovní účty či nenechaly ležet v hotovosti v trezorech? "Investoři se obávají krachů bank. V případě bankrotu banky by své peníze nedostali zpět všechny. Krach německého státu považují za méně pravděpodobný," vysvětluje ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach.

Odpovědi na druhou otázku, tedy proč raději nenechat likviditu v trezorech, nabízí Petr Mach hned dvě. "Možná své trezory už mají plné a než investovat do nových trezorů, je lepší přijmout nízký negativní úrok," říká ekonom. Druhou, daleko pravděpodobnější možností, se ovšem podle něho zdají být obavy z rozpadu eurozóny. Pokud by došlo ke krachu eura, u většiny zemí především na jihu Evropy se při přechodu zpět k vlastním měnám dá očekávat výrazná devalvace. Ta by uložené peníze znehodnotila.

V případě Německa, nejsilnější evropské ekonomiky, by ale návrat k marce znamenal naopak zhodnocení. "A samozřejmě je lepší mít mírný negativní úrok na německá eura než si nechat peníze třeba v řecké bance, která i když nezkrachuje, po odluce vyplatí peníze v nové měně, která investici znehodnotí," dodává Petr Mach. Poslední varianta by tak naznačovala, že někteří investoři se obávají krachu eura už do půl roku. Právě tak dlouhou splatnost totiž německé cenné papíry vydané 9. ledna mají.

Ať už je motivace k nákupu německých dluhopisů jakákoli, nejsilnější evropská ekonomika si kvůli tomu podle časopisu Der Spiegel už loni půjčovala nejlevněji za posledních dvacet let. Pozice bezpečného přístavu zájem o dluhopisy srazila jejich výnosy na historická minima.

Nedůvěra finančních institucí v evropskou ekonomiku i bankovní systém starého kontinentu se projevuje i na vztahu bank a nefinančních společností. Ty běžně v bankách ukládají přebytečnou hotovost a banka jim za to platí úrok. Minulý týden ale došlo k dosud prakticky nevídané věci. Některým firmám disponujícím vysokým objemem "nevyužívané" hotovosti už nestačil pouze příslib úroku. Od bank požadovaly za poskytnuté peníze zástavu v podobě dluhopisů. Tyto takzvané repo operace přitom dosud mezi sebou provozovaly téměř výhradně banky při vzájemných půjčkách či finanční domy při úvěrech od centrálních bank.

Firmy už se poučily

Podle zdrojů agentury Reuters například farmaceutická společnost Pfizer či automobilka Peugeot Citroën odmítly bankám poskytnout likviditu bez záruk. "Následkem krize a obratu v pozici toho, kdo má hotovost a kdo ji potřebuje, vidíme firmy v pozici věřitelů zajištěných jinými aktivy banky," řekl agentuře Frank Reiss, který zajišťuje oblast repo obchodů v rámci bruselského vypořádacího centra Euroclear.

Na rozdíl od mnoha bank, které trpí nedostatkem likvidity, evropské firmy v nejistých dobách předchozí recese z let 2008 a 2009 kvůli opatrnosti nashromáždily obrovské sumy hotovosti. Podle Reuters největší evropské firmy jako automobilka Volkswagen nebo energetická BP "sedí" každá na hotovosti v objemu více než 20 miliard eur. Ratingová agentura Moody's pak spočítala, že celkem velké firmy ze starého kontinentu držely v polovině loňského roku zhruba 870 miliard eur. Protože si banky navzájem nevěří a nepůjčují, využívají některé společnosti podle Reuters tyto peníze právě k půjčkám podloženým zástavou cenných papírů.

Nedostatek likvidity v evropském bankovním systému a podlomenou vzájemnou důvěru se rozhodla už loni v prosinci řešit Evropská centrální banka. "ECB zjednodušila bankám přístup k hotovosti prostřednictvím mimořádných tříletých tendrů," uvádí hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny Jan Bureš. Finančním ústavům tak poskytla zhruba půl bilionu eur.

Efekt tohoto opatření byl ovšem jen částečný - nedůvěra totiž zůstává příliš vysoká. Banky místo využití získané hotovosti k poskytování úvěrů či k vzájemným půjčkám raději vsadily na jistotu a velkou část těchto peněz uložily zpět u ECB, a to i navzdory minimálním úrokům ve výši 0,25 procenta. Například 13. ledna dosáhly jednodenní vklady komerčních bank u ECB rekordní výše téměř 490 miliard eur.

Není důvod k optimismu

Přesto krok centrální banky alespoň mírně pomohl. Projevilo se to například na posledních aukcích státních dluhopisů Itálie či Španělska z minulého týdne. V obou případech byl zájem investorů poměrně vysoký, což způsobilo pokles požadovaných výnosů z těchto cenných papírů na nejnižší úroveň za poslední dobu. "V prosinci minulého roku vystresované trhy půjčovaly italské vládě roční peníze za úrok blížící se šesti procentům, teď to byla méně než polovina, tedy 2,7 procenta," konstatuje Jan Bureš. Španělsko si pak u investorů půjčilo na čtyři a pět let za 3,4, respektive 3,7 procenta. Také to je téměř o polovinu nižší výnos než u aukcí na konci minulého roku.

Podle ekonomů ani tento fakt zatím není důvodem k přehnanému optimismu. Výnosy totiž klesaly pouze u dluhopisů splatných v krátké době. U dluhopisů s delší splatností může být všechno jinak. "Vzhledem k tomu, že banky mají peníze od ECB maximálně na tři roky, může být poptávka u aukcí nad deset let výrazně nižší," varuje Bureš.

Současná situace na finančních trzích má daleko do normálu. Změnit by to mohlo jedině jasné politické řešení dluhové krize Evropy či další zásah ECB. Pokud by se cedulová banka například rozhodla dostát volání politiků i některých ekonomů a souhlasila s rolí věřitele poslední instance, obavy investorů by to mohlo zmírnit. Podle dosavadních výsledků politických summitů i vyjádření šéfa ECB Maria Draghiho, který skupování rizikových dluhopisů předlužených zemí od investorů stále odmítá, to ale není příliš pravděpodobné. Abnormality na trhu tak budou zřejmě pokračovat.

Jan Němec

Foto: iStock