Firmy dostávají šanci vyhnout se trestnímu stíhání díky dohodě se státem. O četnosti jejího využívání rozhodne i lidský faktor, říká advokát Sokol

Záznam v trestním rejstříku může být pro firmy likvidační. Peněžitý či jiný trest a špatnou pověst jim přitom přinášejí protiprávní činy jednotlivců – společníků, manažerů i zaměstnanců. Podle novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se budou moci odsuzujícímu rozsudku vyhnout. Dostávají možnost uzavřít dohodu se státním zastupitelstvím či soudem o alternativním řešení. Přesnou podobu dohody však novela neobsahuje. „Tam, kde je systém compliance opatření relativně dokonalý, ale přesto došlo k selhání, se dohoda zaměří na odstranění té zjištěné díry. A tam, kde systém těch programů buď vůbec neexistoval, nebo byl viditelně děravý, bude muset dohoda pokrýt všechna nedokonalá místa,“ míní Tomáš Sokol, společník v advokátní kanceláři Sokol Novák tdpA.

Jaký je největší přínos lednové novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob?

Domnívám se, že je to možnost odložení věci před zahájením trestního stíhání a zastavení trestního stí­hání. Je to výraz snahy hledat jiné prostředky než kriminalizaci protiprávního jednání. Na jedné straně je zde zájem adekvátním způsobem chránit zájmy společnosti, na straně druhé pak snaha zmírnit určitou tvrdost postihů. Už před přijetím zákona v roce 2011 se mluvilo o tom, že to v mnoha případech zakládá kolektivní odpovědnost vlastníků společnosti, kteří protiprávní jednání ne­mohou nijak ovlivnit. Praxe nyní ukazuje, že s některými právnickými osobami by se mělo zacházet trochu jinak. Současná novela je projevem obecného trendu dekriminalizace, který se objevuje i v trestním zákoníku ve vztahu k pachatelům z řad fyzických osob.

Je nová úprava vedena i snahou omezit neefektivní trestní řízení proti vyprázdněným „skořápkovým“ právnickým osobám?

Ze statistik vyplývá, že orgány činné v trestním řízení se nejméně mazlí s právnickými osobami, které jsou pouhé skořápky, nebo jsou dokonce založeny za účelem páchání trestné činnosti. Což spolu souvisí. Pokud je společnost prázdná a opravdu nedělá nic, nikdo o ní nic neví. Často se ale zjistí, že třeba byla založena kvůli karuselovým nebo jiným daňovým podvodům nebo později po založení přešla na jejich mechanismus. Neřekl bych, že zmíněná část novely s nimi souvisí, protože jde o společnosti škodlivé a parazitické, u kterých je veřejný zájem na jejich zničení. Mechanismus odložení věci a zastavení trestního stíhání cílí spíše na společnosti, u nichž je vždy trochu problém rozhodnout, jestli postih, který by měl být vůči nim uplatněn, není nepřiměřený z hlediska jejich významu a fungování ve společnosti. Žádný stát nezruší společnost, která provozuje atomovou elektrárnu, ač by udělala cokoliv. V zákoně je napsáno, že se musí přihlížet k funkci dané společnosti. O využití nových možností řešení by se mělo uvažovat zejména v těch případech, kdy by udělení sankce postihlo větší počet nevinných osob, jako jsou zaměstnanci, akcionáři a podobně. Společnost třeba vykazuje dlouhou slušnou historii a její protiprávní jednání působí jako náhlý a ojedinělý exces.

Dá se očekávat, že možnost dohody výrazně ovlivní praktické fungování trestních řízení?

To je zatím účet bez hostinského. Bude záležet na lidském faktoru. To znamená, do jaké míry bude konkrétní státní zástupce nakloněn myšlence dohodu využít. Zasedal jsem zhruba patnáct let v rekodifikační komisi, která měla na starosti tvorbu nového trestního řádu. A mimo jiné se tam projednávala míra oprávnění státního zástupce rozhodovat o tom, jestli má v konkrétním případě smysl trestní stíhání vést, jestli je to opravdu tak závažná věc, či nikoliv. Padaly argumenty, že státní zástupci by měli mít větší prostor pro vlastní úvahu. Teď se to díky novele bude projevovat jiným způsobem. Je otázka, kolik státních zástupců si řekne, že nemá cenu, lidově řečeno, dusit právnickou osobu, a uvidí větší smysl v tom, dohodnout se s ní tak, aby se do budoucna garantovaně chovala nějakým jiným způsobem.

Co vše by dohoda mezi státním zastupitelstvím a právnickou osobou měla podle představ zákonodárce obsahovat?

Myslím, že zákonodárce konkrétní představu neměl. Ostatně žádné podmínky nejsou zmíněny ani v důvodové zprávě. Můžeme pouze odhadovat, co by v dohodě mělo být. Vyšel bych z metodické příručky Nejvyššího státního zastupitelství, která hovoří o tom, jak by měly vypadat firemní compliance systémy. V podstatě říká, že i když se právnická osoba mohla prostřednictvím toho, kdo za ni jednal, dopustit protiprávního jednání, tak pokud tyto systémy vytvořila, je možné jí toto jednání nepřičíst. Ta opatření by dle definice měla působit prevenčně. A pokud již k protiprávnímu jednání došlo, tak aby to bylo možné to represivně řešit interně, v rámci té společnosti. Vzhledem k tomu, že státní zástupce je pánem řízení, řekl bych, že požadavky obsažené v té příručce budou velmi podstatné.

Vypadá to, že jednotlivé dohody se budou lišit.

Podoba dohody by se měla odvíjet od toho, jak měla daná společnost nastavená pravidla. To znamená, že tam, kde je systém compliance opatření relativně dokonalý, ale přesto došlo k selhání, se dohoda zaměří na odstranění té zjištěné díry. A tam, kde systém buď vůbec neexistoval, nebo byl viditelně děravý, bude muset dohoda pokrýt všechna nedokonalá místa. Vždy se bude primárně vycházet z toho, k čemu došlo, a sekundárně z toho, co tomu mělo zabránit, ale nezabránilo. Současně se bude sledovat i to, jestli společnost nějakým způsobem doloží, že je připravená a schopná opatření obsažená v dohodě realizovat. Jiná věc je, že splnění bude muset někdo posuzovat. To je ale další krok. V první fázi bude společnost muset přesvědčit soud nebo státního zástupce.

Kdo a jak bude plnění dohody posuzovat?

To je poněkud nejasná část novely. I proto účinnost ustanovení o podmíněném upuštění od potrestání nastane až v červenci. Pravděpodobně bude nutné vytvořit nějakou metodiku. V původním návrhu bylo, že toto posuzování by měli provádět pouze auditoři. Advokacie se vůči tomu oficiálně vymezila a prosadila, aby posuzovat splnění podmínek mohli i advokáti. Obecně to musí být osoba nezávislá. Zároveň musí mít schopnost předvídat důsledky, tedy zhodnotit, zda opatření, která společnost přijala, směřují ke sledovanému cíli. Jak bude cíl v dohodě definován a následně realizován, si v současnosti neumím přesně představit, zřejmě se to bude rodit za pochodu.

Jednou z podmínek pro podmíněné upuštění od potrestání je i odškodnit oběti trestné činnosti. Jak se bude výše této částky určovat? 

Pokud se někomu podaří to, co se stalo v Bečvě, a vyvraždí na úseku řeky dlouhém několik kilometrů všechny ryby, bude to samozřejmě posuzováno jinak, než když ten delikt bude mít relativně nižší stupeň společenské škodlivosti. Zohledňován ale bude i charakter společnosti. Něco jiného je, když má roční obrat v miliardách, a něco jiného střední společnost s obratem v řádu desítek milionů. Zároveň lze říct, že tento instrument zjevně nebude dopadat na ševcovství se dvěma zaměstnanci.

Mají tedy české společnosti dobře nastavené complian­ce systémy?

Na to nedokážu přesně odpovědět. Vím pouze, jak se k tomu staví ti, o nichž mám nějaké informace. Ale obecně bych řekl, že zájem o prevenci se zvyšuje. Společnosti od určité úrovně velikosti si uvědomují, že pro ně může mít význam. V řadě z nich to již pevně patří k firemní kultuře. Na druhou stranu ale vím i o společnostech, kde vedení mávlo rukou a řeklo: nás to nezajímá, naši zaměstnanci, jednatelé či členové představenstva stejně nic neprovedou. To je trochu dvousečné. Pokud se společnost dostane do situace, kdy by jí takovýto program mohl pomoci, ale nemá ho, je otázka, do jaké míry je potom zodpovědné třeba představenstvo nebo jednatel. Dá se totiž říct, že v takovém případě nejednali s péčí řádného hospodáře. Je to věc vkusu a posouzení, ale já kdybych seděl v nějakém představenstvu, rozhodně bych se staral, aby tam ta opatření byla a aby obsahovala všechny náležitosti, které lze vyvodit ze zmiňovaného metodického pokynu Nejvyššího státního zastupitelství. Minimálně kvůli tomu, abych byl sám krytý pro případ, že by k něčemu došlo.