Zemědělce straší návrh nového rozpočtu Evropské unie

Způsob, jakým by jejich obor měl být v Evropské unii financován po dobu blížícího se sedmiletého období, vyvolal mezi zemědělci velké pobouření. Na návrhu rozpočtu na roky 2028 až 2034, který byl zveřejněn v červenci, jim vadí, že na společnou zemědělskou politiku má být vyčleněno 300 miliard eur, bezmála o 90 miliard méně než v současném sedmiletém období. Část peněz doposud určených jen pro zemědělce se navíc přesune pod jinou rozpočtovou položku, nikoli výhradně agrární. Evropští farmáři tak mají jistých daleko méně peněz. Jaký by to mělo vliv na české i evropské zemědělství, se diskutovalo na setkání agrárních expertů, které uspořádal týdeník Ekonom.

Kdyby rozpočet EU nedoznal změn, dopady budou podle Martina Pýchy, předsedy Zemědělského svazu ČR, veskrze negativní. „Dotace, jakkoliv se nám to může nelíbit, tvoří významnou část příjmu zemědělců. Když se podíváte na průměrná evropská čísla, pohybují se někde okolo 30 procent,“ připomněl.

Navíc upozornil, že suma určená na společnou zemědělskou politiku se v reálu sníží ještě mnohem víc. Ono seškrtání ze současných 387 na 300 miliard eur znamená propad o více než 22 procent jen v nominální hodnotě. Když se započte inflace, jde v případě Česka, kde je inflace vyšší, o 55 procent, v případě zbytku EU o 45 procent. „Část zemědělců se dostane určitě do ekonomických problémů a část bude tlačit na zvýšení cen,“ předpověděl Pýcha.

Ekonom z České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze Tomáš Maier nicméně odmítl označit následky za fatální. „Nepoužíval bych rozhodně žádná silná slova, třeba že zkolabuje české či evropské zemědělství. Celý evropský agropotravinářský komplex je ve vynikající kondici. Nemyslím ani, že by extrémním způsobem měly narůst ceny, ale samozřejmě zemědělci budou muset výrazně restrukturalizovat,“ nabídl svůj náhled.

Diskutující se shodli, že pro Česko je v navrhovaném systému krácení dotací zásadní změnou, že se tu ubírá nejen největším zemědělským podnikům, ale i (na naše poměry) středním a menším. Dotace by se totiž měly krátit podle výše ročního příjmu zemědělských podpor, a to již od 20 tisíc eur na podnik. V praxi to při současných sazbách podpor znamená omezení dotací pro podniky obhospodařující něco kolem 100 hektarů. Z pohledu EU jsou to sice podniky velké, ale z hlediska Česka spíše menší a spadá do nich i nemalé množství rodinných farem.

Jak podotkl Maier, dá se očekávat, že výsledná podoba rozpočtu se ještě promění během následujících dvou let, kdy bude o tomto dokumentu probíhat vyjednávání s členskými státy a Evropským parlamentem.

Málo zpeněžujeme produkci

Podle Pýchy je zásadním problémem českého zemědělství jeho nízká přidaná hodnota a nízká produkce na jeden hektar. „Máme produkci zhruba na úrovni 60 procent průměru Evropské unie, čistá přidaná hodnota je zhruba na úrovni 39 až 40 procent průměru EU,“ říká. Neznamená to, že by se v zemi vyprodukovalo méně pšenice na hektar než ve zbytku Evropy. Spíš jde o to, že produkce je hůř zpeněžována.

„Vyvážíme obiloviny, olejniny, syrové mléko, živá zvířata, místo abychom vyváželi potravinářské výrobky s vyšší přidanou hodnotou. V ten okamžik pak bude vliv dotací na naše zemědělce mnohem menší,“ dal tuto situaci do souvislosti s navrhovanou legislativní změnou.

Příčinu nízké produkce českých zemědělců Pýcha vidí i v nastavení dotační politiky, která motivuje k extenzivnějšímu hospodaření. „To všechno v konečném komplexu znamená, že zemědělec je méně živ z toho, co vyprodukuje, a více je závislý na dotacích,“ vysvětlil.

Průměrný evropský zemědělec má podle něj 33 procent svých příjmů pokrytých dotacemi a 23 procent přímými platbami. Tedy těmi, které by se nově měly krátit a zastropovat. U běžného českého zemědělce jsou čísla vyšší. Zhruba 49 procent příjmů mu kryjí dotace a průměrně 34 procent přímé platby.

„My říkáme zemědělcům: produkujte méně a my vám to budeme kompenzovat dotacemi. No ale pokud ty dotace docházejí nebo nám je někdo pokrátí, najednou ten systém naráží do zdi,“ popsal situaci Pýcha. Místo toho navrhuje zemědělce co nejvíce motivovat, aby se víc uživili svojí vlastní prací, aby více zpeněžovali, více vyprodukovali a vytvářeli přidanou hodnotu.

Těžká nálož byrokracie

Všichni diskutující se shodli, že zemědělcům výrazně přitěžuje i obrovská nálož byrokracie. Jak řekl viceprezident Společnosti mladých agrárníků České republiky David Jeřábek, již před osmi lety, kdy začal z titulu své funkce jezdit do Bruselu, tam slýchal, že je potřeba množství úředních úkonů a vyřizování snížit a zjednodušit je.

„Dopadlo to samozřejmě přesně naopak a byrokracie přibylo,“ poukázal. Regulaci označil za natolik svazující, že by bylo lepší nikoliv pravidla ořezávat, ale veškerou byrokracii zrušit a začít ji budovat znovu. „Je potřeba začít od úplného začátku, protože dneska už se v té změti pravidel nikdo nevyzná,“ přisadil si.

Maier z ČZU jeho názoru přitakal: „Učím agrární politiku na univerzitě. A vždycky, když se připravuji každý rok na přednášku, děsím se, co v tom roce přibude za nová pravidla, která se budu muset naučit. A opravdu lituji zemědělce, protože oni si už dneska jdou do těch traktorů a kombajnů opravdu odpočinout od papírování.“

Pýcha vypočítal, že jen v posledních pěti letech bylo na evropské úrovni přijato 158 legislativních aktů pro zemědělce. „Kdyby je měli všechny přečíst, celých pět let budou každý den číst 15 stran textu. Včetně sobot a nedělí,“ vypočítal. A to je jen evropská úroveň, k tomu je podle něj zapotřebí připočíst ještě tu národní. A samozřejmě i veškerou další novou legislativu dotýkající se obecně samotného podnikání.

„Ta zátěž je brutální. Mimochodem, když si Evropská komise nechala dělat studii podnikatelských nákladů na byrokracii, Česko vyšlo jako šestá nejhorší země v celé Evropské unii,“ přidal Pýcha.