Babiš vs. Pavel. Česko čeká přetlačovaná o směřování země

S blížícím se novým rokem nastává v Česku citelná změna – do čela vlády se po jednoznačném volebním vítězství vrátil Andrej Babiš a jeho hnutí ANO 2011. Koaliční partnery tentokrát ale nemá na levici jako před osmi lety. Našel je v řadách protiunijně naladěné SPD a pravicových Motoristů, stran, které dosud stály na okraji scény. Nové politické uspořádání je důsledkem sociálního i hodnotového rozpolcení společnosti.

Babišovým soupeřem nejsou ani tak v říjnových volbách poražení liberálové, ale prezident Petr Pavel. Ten se při výkladu svých pravomocí moc neliší od svého předchůdce Miloše Zemana. Jeho sebevědomí je opřeno o fakt, že jej na Pražský hrad vynesly hlasy téměř 3,3 milionu občanů, zatímco „Babišova koalice“ je opřena o necelých 2,8 milionu hlasů.

Ekonomika to zařídí

Babišův kabinet, respektive koalice ANO 2011, SPD a Motoristů, se ve dvousetčlenné Poslanecké sněmovně těší pohodlné většině 108 hlasů. Tmelem jejich jednoty je kromě vůle společně vládnout skutečnost, že takové spojenectví brání případnému trestnímu stíhání jak Babiše v kauze Čapí hnízdo, tak lídra SPD Tomia Okamury kvůli kontroverzním volebním plakátům.

S ohledem na dominanci ve sněmovně je zřejmé, že o fungování kabinetu a směřování země bude rozhodovat ANO 2011. Ministři nominovaní formálně SPD patří do Babišova tábora a Motoristé jsou zase zaskočení odporem vůči jejich předákům.

Rovněž opozice není příliš akceschopná. I když si zatím udržuje převahu v Senátu, Babišovy kroky, pokud nepůjde o ústavu či volební zákonodárství, blokovat nedokáže.

Co to pro Česko znamená? S jistým zjednodušením jakousi trumpovskou cestu. Odpor k migraci a zelené politice, orientaci na velký byznys a důraz na těsnější spolupráci s USA a evropskou národní pravicí. A ochladnutí vůči Ukrajině i snahu o vstřícnější postoj k Rusku. Právě zahraničněpolitické zaměření se v příštím roce i v dalších letech může stát předmětem konfliktů s prezidentem. Pavel totiž zastává jednoznačné prounijní (a proukrajinské postoje) a hájí pevné začlenění Česka do euroatlantických bezpečnostních struktur.

Doma ANO 2011 spoléhá na hospodářský růst. Ten například ČNB pro příští rok odhaduje na 2,4 procenta, a pro rok 2027 dokonce na 2,7 procenta. Což by i při štědré rozpočtové politice mělo usnadnit, aby zadlužení státu vzhledem k velikosti ekonomiky nerostlo. Podobně jako za první Babišovy vlády před covidovou epidemií. To by na jedné straně umožnilo vstřícnost kabinetu vůči penzistům a sociálně slabším vrstvám obyvatelstva a udržení si přízně voličů. Na druhé nezvyšování daní a uchování si dobrých vztahů s byznysem.

Bonusem může být mezinárodní vývoj, ukončení války na Ukrajině a odklon od striktní zelené politiky v Evropské unii. Trochu by oslabil tlak na vojenské výdaje a částečným ústupem od Green Dealu by se mohly zlepšit podmínky pro oživení hospodářské dynamiky Česka a celého starého kontinentu, jehož konkurenceschopnost snižují regulace a vysoké ceny energií.

Infografika

Zvětšit přes celé okno

Babišovy možnosti

Jak stabilní nová vláda bude? Dominance ANO 2011 je mimo diskusi, pevnost koalice je však nejistá, protože mezi ANO 2011 a jeho dnešními partnery mohou narůstat rozpory. SPD zanedlouho nemusí být spokojena s Babišovou zahraniční politikou, protože ten na rozdíl od Okamury odmítá vystoupení Česka z EU a NATO i příslušná referenda. Motoristé mohou kvůli zachování své tváře více tlačit na rozpočtové úspory, do nichž se ANO 2011 s ohledem na sliby jeho voličům nechce. Koaliční spolupráci navíc může rychle rozbít, pokud SPD i Motoristé začnou v průzkumech ztrácet podporu sympatizantů a ti začnou přecházet k ANO 2011. Nešlo by o nic nového: Babiš takto v minulosti „vysál“ partnerskou sociální demokracii a v říjnových volbách odloudil hlasy SPD.

V případě, že by tento rozkol opravdu nastal, může se ANO 2011 obrátit na Starosty a lidovce, pro něž další spoléhání na ODS už nemusí být zajímavé. Takto inovovaný kabinet by zřejmě našel pochopení i na Pražském hradě.

Vyloučit nelze ani přeformátování vlády na základě faktu, že jihočeský hejtman Martin Kuba odešel z ODS a chystá novou politickou sestavu. Ta se může stát pro ANO 2011 vítaným spojencem, zejména pokud by se Kubovi k sobě podařilo přetáhnout část poslanců současné opozice.

Další variantou je prezidentský gambit. Když Babiš ještě před vypršením premiérského mandátu funkci předá a počátkem roku 2028 se pokusí o reparát v prezidentských volbách. Ať už by jeho protivníkem byl Petr Pavel, nebo někdo jiný.

Kompas ukazuje jinak

O kabinetu Andreje Babiše se mluví jako o nástupu populistické pravice. Pro to svědčí, že se ANO 2011 v Evropském parlamentu zapojilo do frakce Patrioté pro Evropu. Stejně jako maďarský konzervativec Viktor Orbán či francouzské Národní sdružení Marine Le Penové. Tak jednoduché to ale není. Část Babišových přívrženců v minulosti volila ČSSD a podle průzkumů sociologů, takzvaných volebních kompasů, stojí ANO 2011 bez ohledu na to, že má v čele miliardáře, nalevo od politického středu.

Ke klasické pravici má daleko i SPD. Stojí za ní většinou lidé, kteří mají k tržnímu kapitalismu výhrady a konzervativní hodnoty zastávají jen v souvislosti s odporem k migraci, Green Dealu a genderovým novotám. Pravicovou stranou jsou z těch vládních jen Motoristé, jejichž špička se kromě lásky ke spalovacím motorům hlásí k odkazu Václava Klause, k trhu a svobodě. Jenomže jejich mladí voliči z menších měst, kteří stojí teprve na počátku své kariéry, mohou mít s požadavkem, že se každý má o sebe postarat sám, problém.

Důraz na osobní iniciativu je krédem stran klasické pravice. Ta se však nachází na počátku nové etapy a výsledná podoba této proměny se prozatím ztrácí v mlze spekulací. ODS je oslabena volební porážkou natolik, že se štěpí. Převahu v ní stále mají přívrženci Petra Fialy, respektive jeho pravděpodobného nástupce Martina Kupky. Vůbec ovšem není jasné, zda občanští demokraté zůstanou u Fialova konceptu těsné spolupráce s TOP 09 a lidovci v rámci koalice Spolu, nebo zda se opět osamostatní.

Na samostatnou dráhu se vydává zmíněný hejtman Kuba. Ten na jedné straně hovoří o obnově pravicové tradice, na druhé zdůrazňuje pragmatismus, který by pomohl sblížit rozpolcenou politiku. Jinou věcí je, zda jeho dosud regionální projekt osloví širokou veřejnost a zejména dosavadní voliče ODS. To prokážou až komunální a krajské volby.

Budoucnost TOP 09 a konzervativnějších lidovců jako samostatných stran zůstává nejistá, v průzkumech se pohybují kolem limitních pěti procent. Naopak liberální Starostové se na pravici postupně mohou stát nejvlivnějším uskupením, a to tím spíše, že se jejich podporou netají prezident Pavel.

Transformovat se bude i česká levice. Nejsilnější nyní je její moderní liberální odnož, Piráti, kteří v domácích poměrech nahrazují Zelené. Jejich výhodou je, že v Praze umí oslovit mladou ge­neraci. Zato levice konzervativní, ko­munisté i sociální demokracie, se pohybuje na hranici zániku. Po přeběhnutí voličů k Babišovi v nich zůstalo jen přestárlé jádro, které se utápí v diskusích o minulosti a marně hledá, čím oslovit veřejnost.