Technologie právníkům ulehčují práci, ale ohrožují jejich instinkt

Na zavedení pravidel GDPR si firmy vymezily dva roky. Digitální předpisy je potřeba zapojit do praxe rychle a všechny naráz. „Nové technologie vytvářejí nový set dovedností, ale zároveň je i vyžadují,“ rozvíjí Patrik Walas popis nové situace, do jaké se právníci ve firmách dostávají. Expert na datové právo ve společnosti Vodafone Czech Republic a čerstvý laureát ocenění Podnikový právník 2025 uděleného Unií podnikových právníků ČR představuje nové výzvy, které do jeho profese přinášejí nové technologie i rostoucí míra regulace.

Co je náplní vaší práce na pozici experta na digitální právo?

Odpovím trochu s nadsázkou: lepší je se ptát, co náplní práce není. Když se snažím na přednáškách jednoduše popsat digitální právo, tak říkám, že se jedná o právní vztahy související s daty, s novými technologiemi a online prostorem. Už z tohoto vyplývá, že jde o extrémně širokou kategorii. Je to nejdynamičtěji rozvíjející se část práva. V digitální vlně posledních let související předpisy vyrostly jako houby po dešti. Netýká se to jen nově vzniklých předpisů, ale i těch tradičních, do kterých digitální vrstva začíná pronikat. Zmínit lze třeba zákoník práce, tedy oblast digitalizace pracovních vztahů či občanský zákoník se smluvní úpravou digitálních služeb. Před­náším na členských akcích Unie podnikových právníků ČR a často ukazuji obrázek předpisů s digitálním přesahem, který vypadá jako Mendělejevova tabulka prvků. V souvislosti s digitálním prvkem nám vlastně nevzniká nová agenda, ale nová dimenze, která se prolíná všemi právními agendami.

Jakým způsobem s digitální dimenzí práva pracujete?

Řešíme jednak regulatorní část, kde neustále vznikají nové předpisy, jak na úrovni České republiky, tak na úrovni Evropské unie. Obrovský úkol máme též v implementační části. Některé předpisy přinášejí úplně nové výzvy. Třeba zákon o kybernetické bezpečnosti, unijní Data Act a AI Act. Zavádění povinností vyplývajících z každého z nich by v minulosti bylo předmětem velkého interního projektu. Například GDPR byla norma, pro kterou si firmy vymezily dva roky na implementaci. V digitální dekádě je podobných předpisů hned několik a firmy je musí implementovat naráz. Poslední část je praktické využití v běžném byznysu. Musí se nastavit procesy a hledat výkladové cesty.

Využíváte ve své praxi nové technologie?

Pro právníka jsou použitelné i základní nástroje, jako je například Copilot, ChatGPT či Gemini. Je ale třeba rozlišovat, jestli jejich využívání souvisí s odbornou prací právníka, nebo spíše s rutinní administrativní prací. Z hlediska odborné práce je u těchto nástrojů stále obrovský prostor pro zdokonalení. Přesto ale již umí podstatně pomoci. Nejde jen o prohledávání judikatury či smluv, ale i o odstranění repetitivní práce. Například jsme schopni definovat nejčastější interní právní dotazy. V těchto případech se nabízí vytvořit pro zaměstnance interního chatbota, který má na tyto otázky předdefinované odpovědi a zároveň se učí. Na druhou stranu vy­užívání AI nástrojů našimi zákazníky a dalšími osobami, které se na nás obracejí, umí naši práci zkomplikovat. Vhodným zadáním lze vytvořit klidně dvousetstránkový dokument v angličtině, který nemusí obsahovat žádný skutečný nárok a ani nemusí dávat smysl. Z pozice firmy se však i takovým podáním musíme zabývat, což může být značně zahlcující.

Mění se osobnostní a dovednostní předpoklady, které by podnikový právník měl mít?

Nové technologie vytvářejí nový set dovedností, ale zároveň je i vyžadují. Některé tradiční tak mohou být upozaděny. Obecně platí, že legislativa se neustále vyvíjí a zároveň bobtná. Jako lidé máme omezenou kapacitu. Pro podnikového právníka luxus neomezených zdrojů, kdy vyjde nové nařízení a najme se kvůli němu nový člověk, fakticky neexistuje. Proto je nesmírně důležité si vypěstovat selský právnický rozum, který umožní navigaci v nové právní úpravě, když už se ekosystém práva mění. Jde vlastně o instinkt. Otázkou je, zda o něj nepřijdeme, když budeme mít k dispozici nástroje, které nám analýzu příliš usnadní. Když řešíte nějakou právní otázku, musíte projít určitým myšlenkovým postupem. Od vyhledání zdrojů přes pochopení problému po praktickou aplikaci. Pokud díky nástrojům tyto části přeskočíte, zhoršuje se vaše schopnost revize výsledků. A bez ní jste do značné míry vydán tomu nástroji na milost.

Je komplexní unijní regulace technologií spíše konkurenční výhodou, či nevýhodou ve srovnání se zahraničními trhy?

Zužovat právo čistě na otázku ekonomického prospěchu není ideální. Myslím si, že Evropská unie je nositelem hodnot a v geopoliticky rychle se vyvíjejícím světě se nelze na právní úpravu dívat jen pohledem ekonomické konkurenceschopnosti. Zároveň ale platí, že společnost, která se upíná pouze k dogmatické ochraně ideálů, se v současnosti vystavuje obrovskému riziku. Pokud budeme lpět na něčem, co nereflektuje společenské dění, snadno se může stát, že budeme mít hodnotovou přeregulovanost, která chrání pouze na papíře. Osobně se domnívám, že v současnosti přeregulováno je, řešením ale podle mě není smazat všechny předpisy. Měli bychom mít přístup, který stávající úpravu výrazně zreviduje a zjednoduší a zároveň zajistí její vymahatelnost.