Léto je časem brigád. Víme, jak maximalizovat výdělek a omezit daňovou zátěž

Letní brigády představují vítanou možnost přivýdělku, přičemž již dávno neplatí, že by byly určeny jen pro studenty středních a vysokých škol. Stále častěji je vyhledávají senioři, rodiče samoživitelé, ale i osoby, které pracují v jiných provozech na hlavní pracovní poměr. Počet potenciálních brigádníků navíc letos nově rozšířily čtrnáctileté děti. Některé legislativní změny však brigády, většinou vykonávané formou dohod o provedení práce a o pracovní činnosti, komplikují. Zmínit lze například novou a poměrně překvapivou povinnost absolvovat lékařskou prohlídku, která se dotkne takřka všech brigádníků bez ohledu na povahu a dobu vykonávané činnosti.

Klíčovou otázkou pro většinu brigádníků však zůstává celková čistá výše výdělku. Ta se přitom může značně lišit i u osob na srovnatelných pozicích, a to v závislosti na tom, jak optimalizované mají své odvodové povinnosti. „Zdanění příjmu z brigády se může významně lišit. V některých případech mohou celkové odvody představovat téměř polovinu výdělku, ale za určitých podmínek může být daňové zatížení nulové,“ vysvětluje Jan Bonaventura, daňový poradce a zakladatel společnosti Bredford Consulting.

Jedna dohoda, různé příjmy

Prvním faktorem, který ovlivňuje výši čisté mzdy, je to, zda v souvislosti s pracovním poměrem vzniká povinnost odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Jde o situaci, kdy měsíční mzda u jednoho zaměstnavatele dosáhne určité úrovně. Ta je pro rok 2025 nastavena na 11 500 korun v případě DPP a 4500 korun v případě DPČ. V případě více dohod u jednoho zaměstnavatele se měsíční příjmy sčítají, zatímco v případě různých dohod u více zaměstnavatelů se každá z nich z hlediska odvodů posuzuje samostatně.

Rozdíl mezi čistou mzdou brigádníka s povinností odvodů a bez ní přitom není zcela zanedbatelný. V případě dvou brigádníků zaměstnaných na DPP, z nichž by jeden pobíral mzdu ve výši 11 499 korun a druhý 11 501 korun, by se jejich výsledná čistá mzda kvůli odvodům lišila zhruba o 1300 korun v neprospěch toho s nominálně vyšší mzdou.

Výši měsíční čisté mzdy pak ovlivňuje i to, zda zaměstnanec brigádník podepsal u daného zaměstnavatele prohlášení poplatníka, známé též jako růžový papír. V případě, že ano, odvádí daný brigádník bez ohledu na výši příjmu zálohu na daň z příjmů, od níž se odečítají sleva na poplatníka a případná další daňová zvýhodnění, jako je například sleva na dítě či sleva na studenta.

Díky těmto slevám může být výsledná zálohová daň nulová, a v případech, kdy je uplatňována sleva na dítě, může dojít dokonce k přiznání daňového bonusu. „Podmínkou je, že brigádník podepsal u zaměstnavatele prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, ve kterém uvedl údaje pro uplatnění daňového zvýhodnění a prokázal nárok,“ konstatuje Bonaventura a dodává, že daňový bonus zaměstnavatel vyplatí v případě, že úhrn jím zúčtovaných zdanitelných příjmů za příslušný kalendářní měsíc dosahuje alespoň poloviny minimální mzdy k 1. lednu, která v roce 2025 odpovídá částce 10 400 korun.

V případě, že zaměstnanec prohlášení poplatníka nepodepíše, podléhá jeho příjem srážkové dani ve výši 15 procent v případě, kdy jeho mzda nepřesáhne stanovenou úroveň, tedy 11 500 korun u DPP a 4500 korun u DPČ. V opačném případě vzniká povinnost platit daň zálohovou. V některých případech může být pro brigádníka výhodné podat daňové přiznání i tehdy, pokud k tomu nevznikla povinnost. Zejména to platí v případech, kdy zaměstnanec působí v předmětném období u více zaměstnavatelů, případně zapomněl uplatnit prohlášení poplatníka. V konečném důsledku tak daňové přiznání může být spojeno s žádostí o vrácení přeplatku na dani.

Současná legislativa zároveň zvýhodňuje některé pracovníky, včetně těch, jejichž pracovní poměr je založen DPP či DPČ. Jde například o starobní důchodce, kteří se od letošního ledna těší slevě na sociálním pojištění. 

Teoretické výhody bez praktického dopadu

Brigádníci mohou od zaměstnavatele obdržet vedle mzdy i jiné pracovní benefity, jejichž poskytování může být v praxi výhodné pro obě strany. Na straně zaměstnance může být osvobozen od daně a pro zaměstnavatele může jít o daňově uznatelný náklad. Podoba těchto benefitů může být pestrá. „Do režimu daňově uznatelných nákladů spadají příspěvky na stravování, příspěvky na daňově podporované produkty spoření na stáří, tedy penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, soukromé životní pojištění, dlouhodobý investiční produkt, a daňově podporované pojištění dlouhodobé péče. Za benefit by mohl být považován i home office a s ním spojená náhrada nákladů, která je pro zaměstnavatele daňovým nákladem a u zaměstnance nepodléhá zdanění,“ představuje některé druhy Bonaventura. I přes zjevné výhody se dle oslovených odborníků poskytování těchto benefitů brigádníkům příliš nerozšiřuje.

Navzdory dynamickému legislativnímu rozvoji v oblasti dohod o pracovní činnosti a provedení práce tak praxe zůstává poměrně rigidní a nové možnosti zůstávají často jen na papíře. Na vině může být i poměrně nesrozumitelný a nepřístupný zákonný text plný různých výjimek.