Příteli i nepříteli. Samuel Colt prodával zbraně skoro všem, hlavní pro něj byl zisk

Bubínkový revolver je jedním ze symbolů Ameriky. Alespoň té dřívější – dravé a často nemilosrdné. Takové, kde se lidé dokážou postarat sami o sebe. Jeho vynálezce Samuel Colt (1814–1862) se současně stal nadmíru úspěšným podnikatelem a obchodníkem. Za svého krátkého života se zasloužil o proměnu amerického průmyslu, který až do té doby stál ve stínu britských továren. Jeho kariéru představí další díl seriálu o vynálezcích a byznysmenech, kteří stáli u zrodu moderní západní civilizace.

Nebezpečný spolužák

Samuel Colt se narodil v roce 1814 v Hartfordu v Connecticutu v rodině farmáře a pozdějšího textilního podnikatele. Jeho oblíbenou hračkou se stala křesadlová pistole dědečka, který za války za nezávislost bojoval pro Britům. Oblíbenou četbou mu později nebyla bible, ale vědecké encyklopedie, kde jej zaujaly články o střelném prachu. Už jako chlapec udivoval technickými sklony a fascinací mechanikou.

Rád také naslouchal vojákům, kteří mluvili o výhodách dvouhlavňové pušky a litovali, že neexistuje zbraň, která by bez nabíjení dokázala vystřelit vícekrát. Už tehdy se rozhodl, že takovou „nemožnou“ zbraň sestrojí.

Učil se na soukromých školách a krátce studoval i na uznávané Amherst Academy. Z ní byl ovšem vyloučen kvůli experimentům s explozemi, které ohrozily spolužáky. Při jednom takovém dokonce ve školní budově propukl požár. Protože měl sklon k dobrodružnému životu a otec potřeboval problémového syna po školní aféře uklidit z očí veřejnosti, nastoupil Samuel v 16 letech jako námořník na plachetnici Corvo a plavil se z Bostonu do indické Kalkaty.

Na její palubě podle vlastního vyprávění přišla inspirace pro slavný revolver. Sledoval, jak se otáčejí lodní kormidla, a napadl ho princip otočného bubnu. Takového, který by umožňoval vícenásobné vystřelení bez nutnosti přebíjení po každé ráně. Aby to vše nezapomněl – na moři nakonec strávil šest let –, vyrobil si hned dřevěný model. Po návratu do USA v roce 1832 se pustil do konstrukce skutečné zbraně podle svého nápadu. Nebylo to bez problémů – první revolver mu vybuchl a navíc mu chyběly peníze.

Ani jeho nápad nebyl zcela originální, bubínkovou zbraň se tehdy pokoušeli sestrojit na obou březích Atlantiku mnozí, jeho princip byl však nejpokročilejší. Bubínek se neotáčel ručně, ale natažením kohoutku a náboj byl vždy v zákrytu s hlavní.

Bubínkové revolvery Samuela Colta uměly vystřelit bez nabíjení šest ran. V boji zblízka zajišťovaly americkým vojákům a hraničářům výhodu nad indiány nebo Mexičany a zájem o ně byl i v Evropě.

Foto: Library of Congress

V roce 1836 mu byl na 20 let udělen americký patent na „vícečinný revolver s otočným bubnem“. Colt nic neponechal náhodě, podobný patent přihlásil také v Londýně. Což v praxi znamenalo, že na výrobu rychlopalné zbraně získal světový monopol. V době, kdy standardem zůstávaly předem nabíjené zbraně, šlo o revoluční změnu. 

Zabít jednou ranou

Colt nechtěl jen vynalézat, chtěl také podnikat a vydělávat. Vypůjčil si peníze od bratrance bankéře a s pomocí dalších investorů založil v Patersonu v New Jersey společnost na výrobu střelných zbraní, Arms Company. Továrna sice vyrobila tisíc revolverů, dlouho však žádný neprodala. Až později se část z nich dostala k vojákům, kteří zrovna vyháněli indiány z Floridy. I tak podnik v roce 1843 zkrachoval.

Zlom nastal teprve v roce 1847, kdy se kapitán Samuel Walker z texaských rangerů, tedy strážců hranic, přesvědčil o výhodách dříve vyrobených revolverů. To když jeho nevelká jednotka díky nim porazila skupinu 70 Komančů. Začínala totiž válka s Mexikem, a tak Walker navázal spojení s Coltem, aby získal pro své lidi účinné zbraně. Požadoval přitom řadu zdokonalení: revolvery musely vypálit šest, a ne jen pět ran a jedním výstřelem musely zabít člověka či koně. Což znamenalo větší ráži a dostřel. Také je mělo být možné rychle nabíjet.

Zakázka na tisíc revolverů zachránila Coltovu podnikatelskou dráhu a přinesla mu prestiž. Opět nakoupil stroje a nový podnik tentokrát otevřel v rodném Hartfordu. K tomu si vymínil, že z každé vyrobené pistole bude mít zisk deset dolarů.

Nové a podle požadavků drsných válečníků zdokonalené revolvery typů Walker a Draggon šly na dračku a značka Colt se v Americe stala synonymem pro revolver. Komu ale jeho zbraně sloužily? Kromě toho, že pomohly Američanům porazit Mexiko (a odtrhnout od něj polovinu území včetně Texasu a Kalifornie), staly se klíčovým nástrojem rychlé expanze na Divoký západ.

Když se v roce 1850 u prezidenta Jamese K. Polka lobbovalo za další nákupy Coltových revolverů pro armádu, generál Thomas Rusk vypověděl, že „Coltovy opakovací zbraně jsou nejúčinnější na světě a jedinou zbraní, která umožnila hraničářům ​​porazit indiány na koních při jejich zvláštním způsobu boje“. Poručík Bedley McDonald dodal, že 30 rangerů také díky nim udrželo na uzdě více než 300 Mexičanů. Další model Coltova revolveru se pak stal standardní zbraní amerických důstojníků. Podnikatel ovšem neváhal dodávat zbraně ani do právě poraženého Mexika.

Ve stejné době se pustil do ochrany patentových práv, protože obdobné pistole začaly nabízet také jiné zbrojovky. Jeho právníci v těchto sporech většinou uspěli, a i díky tomu firma dál rychle rostla. Coltovy revolvery se prosadily i v Evropě, už v roce 1853 začala fungovat pobočka jeho firmy v Londýně, o čemž tehdy s nadšením psal spisovatel Charles Dickens. Zájem o účinnou zbraň na starém kontinentě zvyšovaly napjaté mezinárodní vztahy, šlo o dobu krymské války, v níž západní mocnosti bojovaly proti Rusku. Colt navíc tím, že v každé zemi okamžitě informoval o uzavřených obchodech, nutil k nákupům i ostatní vlády, které dostaly strach, že ve zbrojních závodech zaostávají. Patenty nově uplatnil jak ve Francii, tak v Rusku, tedy ve znepřátelených mocnostech.

Coltova obchodní politika byla promyšlená i jinak: revolvery vyráběl dostupné, protože věděl, že zkázou mnoha vynálezů byla vysoká maloobchodní cena. Takže stanovil ceny nižší než konkurence, aby maximalizoval objem prodeje. Ze svých zkušeností se smlouváním s vládními úředníky také věděl, jak velké série zbraní bude muset dodat, aby dosáhl dostatečného zisku na investice do vylepšení výrobního parku. Přičemž omezené využití techniky omezovalo schopnost napodobitelů vyrábět srovnatelné zbraně za nižší cenu.

U zrodu montážní linky

Coltova továrna se stala vzorovým příkladem moderního průmyslového podniku. Zavedení výroby s vyměnitelnými díly, specializovanými stroji a pracovními postupy na montážní lince se stalo inspirací i pro pozdější automobilky.

Coltova zbrojovka v Hartfordu se stala v polovině 19. století příkladem moderní továrny. Lidskou práci v ní stále více nahrazovaly stroje, protože už šlo o sériovou průmyslovou výrobu.

Foto: Library of Congress

Myšlenka montážní linky nebyla nová, do té doby se však v průmyslu neujala. Vše změnilo masové nasazení strojů, ty najednou zajišťovaly až 80 procent práce. Zásluhu na tom měl mechanik Elisha Root, který vyvinul například techniku na vyřezávání drážek v hlavních a na soustružení pažeb. Mechanickou sílu rozváděnou transmisemi po celé továrně dodávala šestice parních strojů o celkovém výkonu 450 koňských sil. Nebýt Rootova inženýrského génia, Coltův sen o masové výrobě by se asi nikdy neuskutečnil.

Ačkoliv se revolvery vyráběly strojově, podnikatel trval na finální ruční úpravě zbraní, aby získaly punc ruční práce. Najal k tomu dokonce řemeslníky z Bavorska a ve snaze přilákat do svého závodu také další kvalifikované evropské pracovníky postavil poblíž továrny vesnici. Součástí podniku byla i škola pro výchovu mechaniků, strojníků a úředníků.

I když obvykle drtil konkurenci, utrpěl dílčí nezdary. Patrony dlouhou dobu vyráběl z papíru, s daleko lepšími kovovými přišel konkurent Smith & Wesson a Colt na ně přestoupil až s odstupem dvaceti let.

Na úspěších firmy se podíleli rovněž řadoví zaměstnanci. Dostávali stabilní mzdu, bydleli v podnikem postavených bytech a k dispozici jim bylo firemní zdravotní zařízení. Pracovní doba byla desetihodinová s hodinovou přestávkou na oběd. Colt totiž chápal, že spokojený dělník podává lepší výkon. Na druhou stranu byl přísný šéf – vyžadoval vojenskou disciplínu, propouštěl dělníky za zpoždění a někdy i za nevyžádané návrhy na vylepšení jeho vlastních návrhů.

Mnoho peněz vynakládal na propagaci firmy a výrobků. Vrcholem těchto snah byl 29stránkový a bohatě ilustrovaný oslavný článek v časopise United States Magazine ukazující fungování a moderní podobu jeho továrny. V rámci reklamy také osobně předával bohatě vyzdobené revolvery celebritám. V Evropě i revolucionářům, třeba italskému Giuseppe Garibaldimu nebo maďarskému Lajosi Kossuthovi.

Na obě strany

Během americké občanské války v letech 1861–1865 dodával Colt zbraně zejména armádě Unie, ačkoliv v první fázi je prodával také na Jih. Takže jej unijní tisk nařkl ze sympatií s otrokáři a označil za vlastizrádce. Aby obnovil svoji reputaci, vyzbrojil pak pro Sever speciální regiment výhradně svými zbraněmi. Zbrojovka pracovala na plný výkon a Colt ještě v roce 1862, těsně před svou smrtí, rozšiřoval její produkční kapacity.

Když počátkem roku 1862, v pouhých 47 letech, podnikatel zemřel, odkázal dědicům jmění ve výši 15 milionů dolarů, ekvivalent více než 470 milionů dolarů dnešních. V USA je dodnes považován za ikonu tamního průmyslu a z jeho revolveru se stal mytický symbol amerického Západu a vlastně i tradičního individualismu.

Společnost Colt vyráběla rovněž pušky a kulomety a prosperovala za obou světových konfliktů. V době první světové války zaměstnávala na deset tisíc lidí. Dařilo se jí také za války ve Vietnamu. Později už ale čelila poklesu poptávky a dlouhotrvajícím hospodářským problémům.

Nakonec v roce 2021 její jádro koupila skupina Česká zbrojovka, která se v roce 2022 přejmenovala na Colt CZ Group. Tato firma nyní patří k předním světovým výrobcům ručních palných zbraní a munice.

Na původní Coltův podnik v USA také navazuje řada civilních firem s širokým záběrem od výroby měřicích přístrojů až po dodávky komponentů pro letadla.