Slunce, hudba a méně stresu. Plážový sport je dosud neobjeveným klenotem

Jedna z nejpřirozenějších cest ke sportování a vůbec k pohybu vede přes pláž. Nějaký druh pinkání s míčem u vody může stmelit rodinu na dovolené nebo přátele, kteří si v písku zpestří výlet s paddleboardy. Plážové sporty jsou povětšinou sezonní záležitostí, ale i jim je možné věnovat se soustavně. A také ve městech, mimo rekreační areály a vodní plochy. V Česku jsou některé zavedené, jiné na vzestupu, další na případné objevení teprve čekají. K pravidelnému provozování plážové aktivity je přes rekreační jednorázovou ochutnávku docela blízko i proto, že většinou není zapotřebí specializovaná výbava nebo nestojí tolik. Plážové sporty patří mezi levnější, aspoň na začátku.

Centrální podpora plážových sportů neexistuje, přestože představují jednu z cest, jak vést tloustnoucí a stále nemocnější populaci k pohybu ve chvíli, kdy má člověk relativně mnoho času – na pláž se přece chodí v době volna. Povědomí o tom, co a kde lze provozovat, také není příliš velké, ačkoli zejména v době prázdnin jsou plážové aktivity na očích.

To, že jde o dosud neobjevený klenot v cestě ke zdravějšímu životu, ilustruje statistika z diplomové práce Tomáše Sedláčka z katedry společenských věd a managementu sportu Masarykovy univerzity z roku 2016 – autor dotazníkovým šetřením například zjistil, že 61 procent respondentů si nedokázalo žádný plážový sport vybavit.

Centrální řízení plážových sportů nemají ani jinde, ale některé vyspělé země s tradičně výraznou podporou pohybových aktivit mají síť neziskových organizací poskytujících pomoc v začátcích sportování na písku, například USA, Kanada nebo Austrálie. V posledně jmenované zemi mají tradici různé festivaly známé pod obecným názvem beach games a některé zahrnují až patnáct odlišných odvětví sportu (některé kombinují souš s vodou).

I v tenisu může být uvolněná atmosféra

Mezi všemi dominuje plážový volejbal, což platí pro Austrálii i Česko. Jakožto olympijský sport, v němž má republika úspěšné medailisty a medailistky ze špičkových soutěží, se hraje na všech úrovních, od pohodové a společenské (místo dvojice proti sobě stojí vícečlenné týmy) až po reprezentační. Je tu zhruba 180 oddílů, kde se beachvolejbal trénuje, se 17 tisíci registrovaných členů. Některé odhady hovoří až o třech stovkách hřišť.

„Je tu základna v klasickém šestkovém volejbalu. U nás má bohatou historii a není výjimkou, že když se mu dospělý věnuje, jeho děti hrají nejprve beach. Je jednodušší na naučení, údery nemusí být tak čisté, technika vytříbená. Je při něm menší riziko zranění, míč je větší a lehčí, takže i malé děti mají šanci, že ho odpinknou daleko,“ říká z vlastní zkušenosti Jan Šritter, provozovatel webových stránek Beachvolejbal.cz. Když dítě trénuje v Praze jednou týdně, za pololetí to rodiče vyjde na 6000 korun, když dvakrát, pak na 8000, a třikrát na 10 tisíc. „Může to být různě dotované, pak se náklady na rodinu budou snižovat. V těchto penězích má mládežník téměř všechno, co potřebuje – hřiště, trenéra, míč, případně posilovací nářadí. Jediné, co zbývá, je kousek oblečení a sluneční brýle.“

V Česku se koná množství turnajů v plážovém volejbalu různých kategorií i výkonnostních úrovní, včetně pětihvězdičkového mezinárodního v Ostravě, a většina má sponzora nebo sponzory. Peníze na velké akce a reprezentaci jdou i z Národní sportovní agentury, mládež a další aktivity podporuje Český volejbalový svaz, kde, jak říká Šritter, už beach není přívažkem jako kdysi. „U oddílů záleží na tom, jak si zajistí soběstačnost pronájmem kurtů.“ Ty mohou stát od 200 korun třeba až 700 korun na hodinu, podle toho, kde se areál nachází a jaké služby má. „Výrazně se to ale liší v zimě. Provoz nafukovací haly je drahý a v zimním období se kryté kurty těžko shánějí,“ dodává expert. Pronájem více kurtů na den pro oficiální turnaj neb třeba teambuildingovou akci může pak stát 10 tisíc korun i víc.

Mít kde hrát je základ a lidé z jiných plážových sportů to moc dobře vědí. Některé areály zaměřené primárně na beachvolejbal nabídku rozšiřují a nabízejí například zapůjčení výbavy na air badminton – hraje se venku s těžšími míči, jimž tolik nevadí vítr. Nebo na plážový tenis. Výhoda obou jmenovaných disciplín spočívá v tom, že nevyžadují speciální akci – jediná úprava beachvolejbalového hřiště spočívá ve spuštění sítě k úpatí kůlů.

V Česku je však podle Tomáše Mergla z rodinného sportovního areálu Beach Tenis Kapitol v pražské Michli plážová odnož populárního „bílého sportu“ momentálně v útlumu. „Před 15 lety jsme byli nadšenci, jezdili jsme po Evropě, měli jsme asociaci, dělali jsme mistrovství republiky. Teď občas uspořádáme turnaj, oficiální liga ale nefunguje,“ říká.

Michelský klub nabízí možnost si zahrát i na zkoušku, vybavení půjčuje. „Pořídit si originální pálku není úplně nejlevnější, dáte za ni minimálně 1500 korun,“ dodává Mergl. „V zahraničí je to profi sport. Spousta značek nabízí beachtenisové oblečení, stovky lidí jezdí po turnajích s prize money. Atmosféra je spíš plážová než tenisová, je uvolněnější, hraje tam hudba.“

Plážový fotbal má na pražské Radlické ulici první stálé hřiště v Česku, dokonce s osvětlením a tribunou.

Foto: Petr Špírek

Klíčové je podchytit mládež – vědí to ve fotbalu i házené

Totéž platí o plážovém fotbalu, jemuž se v Česku daří o poznání víc. Ačkoli mezi šestnácti účastníky aktuálně hraného světového šampionátu na Seychelách mužská reprezentace chybí. V evropské kvalifikaci nestačila na týmy Itálie a Dánska, v základní skupině skončila bez bodu. Beach soccer (pro tuto odnož fotbalu se v angličtině víc používá americký termín pro tuto hru) má ale podporu Fotbalové asociace České republiky, která národní týmy mužů i žen financuje, aby se mohly zapojit do mezinárodní scény. Spadá pod ni i liga sponzorovaná sázkovou kanceláří Fortuna. „Pak jsou tu menší partneři jako Staropramen, Penny, nově Coca‑Cola a několik místních. Pokud jde o turnaje, nebavíme se o milionových částkách, ale o statisících,“ popisuje situaci předseda komise plážového fotbalu FAČR Jan Dámec. Angažuje se také ve Svazu plážových sportů, a když hovoří o financích, má už převážně na mysli provoz Beach Areny na Radlické ulici mezi stanicemi metra Jinonice a Nové Butovice. Nachází se tam jediné stálé hřiště na plážový fotbal v Česku.

„Kdybychom chtěli přes tento areál vydělávat, fotbalové hřiště zrušíme a dáme tam jen volejbalové kurty. Ale k nám chodí školy i mládež na veškeré beach aktivity. Náklady na provoz pokryjeme platbami klientů a z nich se snažíme areál vylepšovat. Máme umělé osvětlení a nově tribunu pro 600 diváků, takže už můžeme pořádat mezinárodní turnaje,“ pokračuje Dámec. Byl by rád, kdyby měl beach soccer takové zázemí i na jiných místech v zemi. Jinak je příprava plochy ve volejbalových areálech na fotbalový zápas poměrně náročná – kůly a sítě musí pryč, čáry se vytyčí jinak a nutností jsou praporky a pochopitelně branky – ty je ještě nutné někde skladovat. Běžným komerčním sportovištím se to zatím nevyplatí. Proto se k neoficiálním akcím používají i branky nafukovací nebo skládací.

„U nás stojí pronájem kurtu 750 korun na hodinu, při ročním členství 600 korun. Jsme v databázi FAČR, kde mají hráči a hráčky členský poplatek 400 korun. Pro kluby je zajímavé mít registrované členy FAČR, protože mohou žádat o dotace Národní sportovní agenturu,“ líčí Dámec. Nicméně ani parta amatérských zájemců o plážový fotbal nemívá problém se podělit o pronájem. Je mezi nimi mnoho fotbalistů nebo futsalistů a o prázdninách zájem stoupá, protože jejich sezona má přestávku. „Když jsem začal budovat tuzemské soutěže, v celé republice byl jeden turnaj. Teď máme školní a univerzitní, soutěže pro mládež, rozšířili jsme se do všech kategorií. Jde to postupně.“

Dámec netrvá na tom, aby zůstalo u fotbalu, zve i ty, kdo by si chtěli zahrát další plážové sporty. Třeba speciální variantu hokeje či florbalu, ultimate frisbee nebo ragby. U posledně jmenovaných disciplín ovšem už tak fyzicky náročnou aktivitu pohyb v písku ještě ztěžuje. I proto nejsou tolik rozšířené. „V roce 2002 jsme s kamarádem založili turnaj, ale základna ragby je tak malá, že se nám nepovedlo ho udržet, naposledy se přihlásilo málo týmů. Teď se snad povede ho restarovat, když už v Beach Areně mají hřiště rozměrů, jaké bychom potřebovali,“ říká dlouholetý ragbista Antonín Brabec a ředitel Prague Beach Rugby.

Příklad přirozeného propojení plážových sportů dává i Hana Kaczkowská, předsedkyně komise pro alternativní druhy házené ve střešní organizaci Česká házená. Jako manažerka marketingu Beach klubu Ládví má na starosti i turnaje v plážovém volejbalu. Ale i házenkářských akcí na písku je dost. „Potřebujeme tři volejbalová hřiště, přestavba je finančně náročná. Naše turnaje jsou už velké, s účastí kolem 2000 lidí. Jsou mezinárodní a mají rozpočet skoro půl milionu korun. Bohužel z magistrátu nám letos dali na dva turnaje dohromady ani ne 140 tisíc, musíme to s kamarády zvládnout ze svých peněz,“ říká.

Kaczkowská budoucnosti plážové házené věří a připomíná populární Špunty na písku – mládežnický turnaj od minižactva po vyšší věkové kategorie. Házenkářský svaz pro něj zaplatí ceny, přestavbu hřiště a odměny těm, kdo na něm pracují. Plážová házená se hraje i v Hradci Králové, Bělé pod Bezdězem, v Mostě a Ostravě. „Děláme třikrát ročně výběrové kempy, talenty sdružujeme v týmech lvíčat nebo mladých lvic a po dvou třech letech tyto děti předáváme do reprezentací. Systém máme, ale papírově není ještě doladěný ani na evropské nebo světové úrovni,“ říká Kaczkowská. „I dospělí si mohou zkusit trénink a pak třeba na jeden dva zápasy doplnit nějaký zavedený tým.“