Stát, který chudým bere a bohatým dává

Česká společnost si i po třiceti letech stále nese dědictví kuponové privatizace, při níž se k obrovskému majetku dostala úzká skupina lidí. Rozdělení bohatství v Česku je kvůli tomu nerovnoměrnější, než je tomu na Západě. Lidé, jejichž finanční bohatství převyšuje 100 milionů dolarů, mají 28procentní podíl na celkovém finančním bohatství českých rodin. V zemích západní Evropy je tento podíl pouze šestnáctiprocentní.

Zatímco západní země po druhé světové válce i kvůli strachu z šíření komunistické ideologie charakterizovala po dlouhá léta vysoká míra přerozdělování, my jsme po pádu komunismu tenhle strach neměli a vydali jsme se jinou cestou. Rozdělení majetku je tak u nás značně nerovnoměrné, což navíc podporuje i politika posledních vlád.

Jak nedávno spočítali autoři studie společnosti PAQ Research, za posledních 15 let se po různých daňových změnách nejchudším zaměstnancům zvýšila průměrná daňová sazba, zahrnující daň z příjmu a zdravotní i sociální pojistné, o dva procentní body na 37 procent. Nejbohatším naopak o dva procentní body klesla na 43 procent. Zatímco průměrnou mzdu tak Česko daní podobnou průměrnou sazbou jako západní země, u nejbohatších zaměstnanců máme průměrnou sazbu o tři procentní body nižší. A naopak nejhůře vydělávající zaměstnanec má v Česku průměrnou daňovou sazbu až o 14 procentních bodů vyšší než v západních zemích.

To je nejenom nespravedlivé, ale také hodně neprozíravé. Nerovnosti ve společnosti vždy oslabují její soudržnost a tlačí ty méně šťastné či méně schopné do náruče extremistů na obou stranách politického spektra. A na to nakonec můžeme doplatit úplně všichni.

Přeji pěkné čtení.