Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr KainAfrika je perspektivní a v mnoha ohledech bohatý kontinent, na kterém by české firmy mohly dělat skvělý byznys. Jenže se toho bojí, případně nemají lidi s potřebnými jazykovými schopnostmi či ochotou pracovat delší dobu v zahraničí. A tak si podle šéfa poradenské společnosti Xenia Michala Jirkovského nechávají tuhle příležitost protéct mezi prsty. „Vezměte si, že menší česká firma o padesáti zaměstnancích má při prodeji třeba marži 20 až 30 procent, někdy i méně. Koupí to od nich Němci, kteří to pak s marží 200 až 300 procent prodávají v Africe nebo v Jižní Americe. Není divu, že pak nejsme schopni nikdy v průměrné mzdě dohnat Německo, neřkuli třeba takové Švýcarsko,“ říká Jirkovský, který pomáhá českým firmám s exportem už čtyři dekády.
Když jsme si povídali před 13 lety v rozhovoru pro Hospodářské noviny, říkal jste, že si české firmy nechávají v Africe protéct obrovskou příležitost mezi prsty. Platí to pořád?
Bohužel to platí stále. Česko má a mělo vždy skvělý výzkum, vývoj nebo inovace a špičkové výrobky a služby. Jenže firmy je pak zpravidla prodávají buď jen v tuzemsku, nebo maximálně v okolních zemích. Aby tyhle produkty mohly vyvážet i dál, mimo Evropu, tak to od nich vyžaduje jazykové znalosti, servis, marketing, čas a peníze na cestování a vystavování vzorků na veletrzích. Toho se ale české firmy bojí, obávají se, že v Africe nakonec stejně nic neprodají. Je to strašná škoda. Vezměte si, že menší firma o padesáti zaměstnancích má při prodeji třeba marži 20 až 30 procent, někdy i méně. Koupí to od nich Němci, kteří to pak s marží 200 až 300 procent prodávají v Africe nebo v Jižní Americe. Afrika není chudý ani malý trh, má 1,5 miliardy lidí, obrovské množství nerostných surovin, jako je zlato nebo diamanty, dřevo a také rozsáhlou turistiku. Proč to nezkusit? Když se podíváme, kolik tam je francouzských firem, tak to číslo přesahuje 300 tisíc. České firmy dělající přímý byznys v subsaharské Africe spočítáte skoro na prstech obou rukou.
Proč se české firmy Afriky bojí?
Mnohdy nemají nikoho, kdo by uměl potřebné cizí jazyky. Angličtina rozhodně nestačí. Vedle ní v Africe potřebujete francouzštinu a portugalštinu, kdo by chtěl kromě Afriky uspět i v perspektivní Latinské Americe, potřebuje navíc i španělštinu. Někteří majitelé firem mi také říkají, že jejich zaměstnanci prostě nechtějí cestovat. Dokonce to prý uvádějí rovnou u přijímacího řízení. Mnohdy se vedoucí pracovníci firem také bojí neúspěchu. Obávají se, že když neuzavřou obchod hned při první cestě do Afriky, že to bude majitel firmy považovat za jejich neúspěch a přijdou o místo. A v Česku se nakonec ty výrobky přece také nějak udají. Jasně, v Africe sice nikdy neprodáte nic po první návštěvě a musíte tam zajet vícekrát, než uzavřete obchod. Ale marže, které tam dosáhnete, bude často daleko větší, než když budete prodávat ten samý produkt v Česku nebo v blízkých zemích. Mnohdy se také firmy zaseknou na tom, že nevědí, jak do Afriky zboží dopravit, jak jej zabalit, aby dorazilo v pořádku, nevědí, s kým v afrických zemích vyjednávat. Přitom v Africe to je mnohdy snazší než v evropských zemích, protože je tam méně logistických a obchodních firem, u kterých je jistota, že jsou solventní. V rozvojových státech je běžné, že zajdete na ministerstvo a přijme vás často rovnou ministr, protože z Evropské unie tam skoro nikdo nejezdí. Problémem českých firem je také podceňování obchodu a marketingu. V typické české menší či střední firmě o 100 lidech je naprostá většina zaměstnanců ve výrobě a obchod dělá třeba jen majitel. Když to přeženu a zjednoduším, tak ve stejně velké americké firmě je ten samý poměr padesát na padesát. Půlka lidí vyrábí a půlka dělá obchod a marketing. A pak je tu samozřejmě ještě jeden důvod, proč české firmy tolik do Afriky nejdou. Spočívá v tom, že my tady vlastně nemáme žádnou velkou komerční banku v českých rukou. Těžko můžeme počítat s tím, že budou plánovaně podporovat český export do Afriky banky, jejichž matky jsou z Rakouska, Francie či Belgie, protože tyhle centrály tam mají často své vlastní zájmy vzhledem ke svým národním exportérům.
V rozvojových státech je běžné, že zajdete na ministerstvo a přijme vás rovnou ministr, protože z EU tam skoro nikdo nejezdí.
Není ale důvodem, proč české firmy do Afriky příliš nechtějí, i obava z mrzké platební morálky a nevymahatelnosti práva? A není zrovna tahle obava oprávněná?
Ano, i to někdy platí. Právě proto se musí v obchodních vztazích s Afrikou český obchodník více spoléhat na osobní vazby a osobní poznání partnerů. Že to ale není nepřekonatelný problém, dokládá i skutečnost, že tisíce francouzských, britských, portugalských a čínských firem si s tím dokážou poradit a v Africe podnikají.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
