Církev úspěšně podniká hlavně s nájemními byty a lesy. Po odluce od státu nezkrachuje

Zbývá posledních šest let, než vyschne první významný kanál penězovodu, jímž proudí peníze ze státního rozpočtu k církvím. Od roku 2030 erár přestane duchovním přispívat na provoz. Po dalších 12 letech bude odluka definitivní. Aby si zajistily dostatečné vlastní příjmy na platy, rekonstrukce budov a další výdaje, církve investují a podnikají.

Jednoznačně největší náboženskou institucí, která zároveň získala největší majetek v restituci a směřují k ní také čtyři pětiny finančních náhrad, je v Česku církev římskokatolická. Nemá národní centrální autority a každá z domácích osmi diecézí, řízených jednotlivými biskupstvími, si určuje svou investiční strategii a směry podnikání sama. Týdeník Ekonom zmapoval, jak se na odluku od církve připravují a kde hledají nové příjmy.

Aktuálně největší aktivitu vyvíjejí v oblasti nemovitostí. Skupují rezidenční nemovitosti, které jim mají do budoucna zajistit sice ne zrovna závratné, zato ale stabilní výnosy. Dále katolíci podnikají v mnoha dalších oblastech – od lesnictví přes zemědělství až po gastronomii.

Pro lepší představu, kolik budou muset biskupství celkem vydělat, aby byla soběstačná bez státu: například za opravy kostelů a dalších církevních staveb utratily jednotlivé diecéze celkem přes 1,3 miliardy korun (včetně dotací například z fondů Evropské unie). Druhou největší nákladovou položkou byly platy. Celkové osobní náklady katolické církve činily předloni bezmála 980 milionů.

V nájmu u duchovních

Podle ekonomky pražské arcidiecéze Lindy Dolečkové je důležitá jistota budoucnosti. „Hledali jsme něco, co přetrvá, a nájemní bydlení se jeví jako vhodná cesta,“ vysvětluje.

Pražské arcibiskupství se při budování portfolia nájemních bytů vydalo cestou, kterou často volí i investiční fondy: kupuje je přímo od developerů. Přesto se prý přístup k jejich správě bude od fondů lišit. „Standardní fondy počítají dopředu s tím, že budou spekulovat i na kapitálový výnos a budou každý rok portfolio přeceňovat. My chceme byty držet dlouhodobě,“ dodává ekonomka. Roční výnosnost by přitom podle ní měla být zhruba čtyřprocentní.

Do nájemního byznysu se pustila většina diecézí v Česku. Největší plány má pražské arcibiskupství, chce pronajímat tisíc bytů.

V minulosti si tak arcibiskupství pořídilo stovku bytů v projektech Central Group v pražském Zličíně a na Střížkově. Dalších více než sto jednotek přibylo v první polovině letošního roku. Tentokrát šlo o projekt Lihovar, který postavila Trigema na Smíchově. Následovaly bytové domy od firem Penta Real Estate a Finep letos na začátku roku; oba jsou ve výstavbě. V prvním případě jde o více než 50 prémiových bytů v projektu Waltrovka, v druhém pak o 57 jednotek v projektu U Šárky v šesté pražské městské části.

Největší příjmy zajišťují církvím lesy vrácené v restitucích. Po celém Česku jich obhospodařují diecéze desetitisíce hektarů.

Foto: Shutterstock

Ani těmito akvizicemi nákupní apetit společnosti XPlace, která nájemní bydlení arcibiskupství zaštiťuje, zdaleka nekončí. Společně se dvěma mimopražskými projekty – v Kolíně a Milovicích – by mělo na konci příštího roku arcibiskupství pronajímat přes 560 bytů. Jejich pořízení v souhrnu vyjde přibližně na čtyři miliardy korun. Do roku 2030 by už portfolio mělo představovat zhruba tisícovku jednotek. Půjde přitom o byty různých cenových kategorií, které mají jedno společné: budou se pronajímat za tržní ceny obvyklé v každé lokalitě.

Bydlení nejen pro studenty

Nájemní bydlení už dnes tvoří část výnosů také u dalších diecézí. Investují do něj třeba na západě Čech. „Biskupství plzeňské postupně rozšiřuje svou přítomnost v oblasti nemovitostí, přičemž preferujeme investice do nemovitostí s dlouhodobým stabilním výnosem. V současnosti již vlastníme a spravujeme několik bytových domů na území města,“ potvrzuje vedoucí oddělení Press & PR Pavel Říha. Prozatím poslední akvizici uskutečnilo biskupství na konci roku 2022, celkem mu nyní patří 340 bytů v různých částech města.

Církev nezavrhuje v podnikání ani alkohol. Církevním pivovarům se ale příliš nedařilo, oba skončily kvůli covidu v likvidaci.

I v Brně připravuje tamní biskupství bytový projekt. Stavbu má na starosti biskupská „dcera“ Urbanon a vzniknout má přes 150 malých jednotek v kolejních domech svatého Augustina. Budou se pronajímat studentům či hostujícím profesorům místní Masarykovy univerzity. Součástí má být také coworkingové centrum a další komerční prostory. V plánu jsou i další investice – celkem chce do nájemních projektů biskupství investovat řádově stovky milionů.

Do realitního byznysu se pustilo také Biskupství ostravsko‑opavské. Je vlastníkem několika bytových a polyfunkčních domů v centru Ostravy. „Při nákupu objektů pro nás byl rozhodující dlouhodobý horizont těchto investic. Díky vlastnictví pozemků se také můžeme čas od času věnovat menším developerským projektům, jako například zasíťování stavebních pozemků a jejich následnému prodeji,“ popisuje mluvčí Ondřej Elbel.

Hned dva nové bytové domy zkolaudovalo loni Arcibiskupství olomoucké. „Další jsou v jednání nebo přípravě pro realizaci. Roční výnos je u nemovitostí ve srovnání s jinými aktivy nízký. K církvi patří, ale jako jediné aktivum by nezajistilo financování církevní činnosti,“ popisuje strategii arcidiecéze mluvčí Jiří Gračka.

Brněnské biskupství koupilo v roce 2020 místní obchodní centrum Velký Špalíček. Investici si pochvaluje: loni církvi vydělala téměř 44 milionů korun.

Foto: ČTK / Zehl Igor

Biskupství královéhradecké se vedle bytů orientuje i na komerční nemovitosti, konkrétně administrativní budovy. „V minulosti jsme nakupovali zemědělské a lesní pozemky, v současné době nakupujeme více nemovitostí v oblasti kancelářských budov, případně bytů. Finanční investice směrujeme do investičního fondu, který byl založen církví,“ říká mluvčí Pavel Jakub Sršeň. Biskupství v minulosti investovalo například společně s developerem Karlin Group, a to v pražském Karlíně do multifunkčního projektu Dva domy.

Církevní chrám konzumu

Největší investici do komerční nemovitosti uskutečnilo v roce 2020 Biskupství brněnské. Od realitní skupiny Generali Immobilien koupilo tamní obchodní centrum Velký Špalíček za 30 milionů eur, tedy přes tři čtvrtě miliardy korun.

Kritici obchodu namítali, že investice do chrámu konzumu není zrovna v souladu s duchovními hodnotami církve, ale diecéze se obhajovala. „Biskupství vnímá nákupní centrum Velký Špalíček jako místo, které nabízí nejen možnost nákupu, ale svým charakterem je rovněž prostorem pro vzájemná setkávání a volnočasové aktivity,“ tvrdila tisková zpráva k jedné z největších realitních transakcí roku.

A s odstupem čtyř let si majitel provoz centra pochvaluje. Čistě pro něj založil společnost s ručením omezeným s profesionálními správci, jimž do byznysu nijak nemluví. Loni dosáhla čistého obratu bezmála 105 milionů korun, meziroční nárůst činil přibližně čtyři procenta. Zisk po zdanění, necelých 44 milionů, skoro o pětinu předstihl poslední „covidový“ rok.

Menší komerční nemovitost má ve svém realitním portfoliu i pražské arcibiskupství. Konkrétně jde o retailový park v Sedlčanech, kde arcidiecéze prostřednictvím dceřiné firmy XRetail Alfa pronajímá deset obchodních jednotek. „Přibyl nám kvůli tomu, že sousedil s farním pozemkem a viděli jsme tam určité synergie,“ vysvětluje ekonomka Dolečková. V loňském roce činil čistý zisk XRetail Alfa podle údajů z obchodního rejstříku zhruba 1,1 milionu korun.

Dřevo nad zlato

Zatímco realitní byznys je u církve relativně novým směrem podnikání, jeden z dosud největších příjmů je ryze tradiční. Lesní hospodářství provozovala i v dávné minulosti a lesy vrácené v restitucích obhospodařuje i dnes.

Třeba pražská arcidiecéze spravuje 14 tisíc vlastních a 13 tisíc propachtovaných hektarů lesů, olomoucká má v majetku dokonce 42 tisíc hektarů lesních porostů a je díky tomu největším vlastníkem lesů v Česku. Pro římskokatolickou církev tak nyní správa lesů představuje hlavní zdroj příjmů z podnikání, a to především díky komerčnímu prodeji dřeva.

Například Biskupství královéhradecké ale nechce zůstat jen u toho a plánuje působit i v další fázi zpracování suroviny. „Vhodné by bylo ještě doplnění podnikatelských aktivit v oblasti navazující dřevařské výroby,“ naznačuje budoucí rozkročení byznysu mluvčí Sršeň.

Víno, pivo i morální přesah

Církve restituovaly také zemědělské pozemky a na těch, které nepronajímají, mají vlastní podnikání. Například olomoucké arcibiskupství provozuje několik zemědělských firem – Statek Chropyně, Farmu Bílčice a Farmu Moravský Beroun. Arcibiskupství patří také 12 hektarů vinic. Z nich vyrábí ve vlastních sklepích Arcibiskupské zámecké víno. K dostání je i v arcibiskupské pizzerii U Kristýna.

Pokusů církve provozovat pivovar je několik, ne vždy zdařilých. První obnovili po restitucích premonstráti. Klášterní pivovar Želiv, založený v roce 2003, ovšem nebyl úspěšný a o šest let později zkrachoval. Kanonie premonstrátů se nevzdala a v roce 2010 po rekonstrukci a pořízení nové pivovarské technologie varny rozjela znovu, tentokrát pod názvem Želivský klášterní pivovar. Ani druhý pokus ale nevyšel a firma je v likvidaci.

Vaření piva se věnovala i dceřiná společnost Biskupství litoměřického. Firma Pancratius ale skončila také v likvidaci a od letošního roku se pivo v Biskupském pivovaru U sv. Štěpána vaří pod hlavičkou Restaurace U sv. Štěpána, vlastněné rovněž Biskupstvím litoměřickým.

Církevní byznys a investice kromě výnosů, které zajistí dostatek peněz po odluce od státu, musí podle vyjádření jednotlivých diecézí splňovat i další parametry. „Biskupství plzeňské hledá možnosti efektivního a zodpovědného investování v souladu s etickým kodexem a hodnotami katolické církve,“ vysvětluje Říha. Do této definice se podle něj vejdou „investice do fondů různého typu“.

Byznys církve má i méně tradiční podobu. Olomoucké arcibiskupství zprostředkovává plyn, elektřinu a mobilní tarify.

Některé diecéze doplňují hospodářskou aktivitu i méně tradičními formami. Například Arcibiskupství pražské se poohlíží po možnosti využít některé z pozemků, které nejsou vhodné pro zemědělství, k výstavbě solárních elektráren. Jednalo kvůli tomu i s polostátní společností ČEZ. „Nevyhýbáme se do budoucna ani nějakým start‑upům, protože máme tým lidí s otevřenými hlavami. Když přijde nějaký dobrý nápad, nebudeme se mu bránit,“ dodává Dolečková.

Do energetiky se pustili také v arcibiskupství v Olomouci, a to prostřednictvím firmy Kristýn služebník. Společnost nabízí plyn a elektřinu jak církevním domácnostem, tak firmám a veřejnosti. V jejím portfoliu jsou také IT služby, zprostředkování pojištění nebo nabídka telekomunikačních tarifů Kristýn Mobil, na níž spolupracuje s operátorem T‑Mobile.

Byznys zatím náklady nepokryje

Při navracení církevního majetku a vyplácení náhrad zlé jazyky varovaly, že církev nebude umět hospodařit a nechá se o miliardy připravit spekulanty. To se zatím nepotvrzuje a přípravy na finanční nezávislost běží.

„Výnosy z investic a zisky z podnikání již nyní tvoří podstatnou část našich příjmů. Jsme tedy na dobré cestě k tomu, aby naše činnost byla udržitelná bez závislosti na státní podpoře,“ tvrdí mluvčí plzeňského biskupství Říha. V ostatních sedmi nicméně přiznávají, že je před nimi ještě hodně práce. V případě, že si dostatek peněz na provoz nevydělají, mají prý v záloze ještě nouzové řešení. „Prozatím výnosy z nových investic a podnikání dostačují na pokrytí základních potřeb. Snažíme se připravit diecézi na roky bez státního příspěvku na provoz, v případě nutnosti uvažujeme i o větším zapojení věřících do financování církve,“ uzavírá Sršeň z královéhradeckého biskupství.

Poslední část náhrad za majetek, který nemohl vydat v restituci, vyplatí stát v roce 2042.