Aktuální číslo časopisu Ekonom
Vojtěch WolfČeské domácnosti zažívají historicky maniodepresivní stavy a chování. „Když je krize, začneme enormně šetřit a v dobrých letech zase enormně utrácíme,“ říká hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář. Nevýhodou tohoto stavu podle něj je, že se často tváříme, že situace v Česku je horší, než ve skutečnosti je, a proto si sami zhoršujeme ekonomický vývoj na delší dobu, než by jinak byl. „Pozitivní je to naopak z dlouhodobého hlediska, že se díky této opatrnosti vyhýbáme různým extrémům typu předlužení,“ dodává.
V průměru lidé měsíčně uspoří 18 procent příjmů. Čím si vysvětlujete poměrně vysokou míru úspor domácností?
Jednoznačně jde o naši historicko‑kulturní záležitost. České domácnosti, stejně jako německé – třeba ve Švábsku, Bavorsku – se v případě jakéhokoliv ohrožení nebo nepříjemného vývoje vždy stáhnou do sebe a začnou spořit. Takhle to máme od nepaměti. Ve skutečnosti je to poměrně racionální. Naplňuje to tezi ekonoma Miltona Friedmana a jeho teorii permanentního důchodu, kdy se lidé snaží mít vyrovnaný důchod jak v současnosti, tak v budoucnosti. Teď naposledy to byla reakce na inflační a energetický šok, který jsme zažili. Právě ten odhalil, jak každá z evropských zemí na základě svých historických zkušeností na tyto šoky reagovala jinak.
Co tedy stojí za českým přístupem?
Svou roli hraje, že my jako Češi jsme historicky nikdy neprošli nějakou periodou hyperinflace. Myslím tím konkrétně československé dějiny. Nebavím se o období monarchie. Například balkánské státy, které naopak teď utrácely, mají zkušenosti s hyperinflací poměrně čerstvou v 90. letech. Například ve Slovinsku v reakci na inflační šok začali lidé ihned utrácet.
Střídají se u nás maniodepresivní stavy. Například v roce 2015 a 2016 byly útraty tuzemských domácností enormní, teď zase hrozně šetříme.
Nám blízcí Slováci také ale výrazně méně spoří – necelých sedm procent disponibilních příjmů. Čím to podle vás je?
Bezpochyby jsou nám jazykově blízcí, ale finančním chováním mají Češi skutečně blíže k Němcům, a to dokonce více než třeba Rakušané. Tohle u slovenských či polských domácností neplatí. U nás a v Německu dosahovala míra úspor 20 procent. Já bych to dokonce nazval jako nadúspory. Před covidem měly všechny země nějakou míru úspor. Během covidu všem úspory narostly. Po covidu všechny státy začaly úspory rozpouštět. S příchodem války na Ukrajině se to ale rozdělilo. Země, které se zachovaly podobně jako my, byly třeba Švédsko, Dánsko, Nizozemsko a Německo. Naopak u států na jihu Evropy a kolem Středomoří míra úspor klesla pod dlouhodobý průměr.
Stojí za českou spořivostí i ta tak často skloňovaná blbá nálada, kdy stále přemýšlíme o horších časech?
Já bych neřekl, že jsme úplně skeptici, protože to by byl setrvalý stav. My máme spíše blíže k maniodepresivním stavům. Tedy když je krize, začneme enormně šetřit a v dobrých letech zase enormně utrácíme. Neříkám ale, jestli je to dobře, nebo špatně. Má to totiž svá pro a proti.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
