Britský epidemiolog Jeremy Noah Morris v roce 1949 zjistil fascinující věc: u řidičů londýnských autobusů je více než dvakrát vyšší pravděpodobnost vzniku ischemické choroby srdeční než u průvodčích v těch samých autobusech. Z demografického hlediska, tedy pokud jde například o věk, pohlaví či rozsah příjmů, byly přitom obě skupiny pracovníků stejné. Proč byla tedy srdce řidičů o tolik nemocnější?

Podle Morrise byla odpověď na tuhle otázku prostá. Zásadní rozdíl mezi oběma profesemi byl v množství pohybu, který pracovníci měli. Zatímco průvodčí museli být celý pracovní den na nohou a pravidelně stoupat po schodech ikonických londýnských dvoupatrových autobusů, když prodávali cestujícím jízdenky, řidiči zůstávali dlouhou dobu sedět. K podobným zjištěním Morris dospěl, když studoval i další povolání. Menší náchylnost k chorobám srdce tak měli třeba i londýnští pošťáci, kteří trávili své dny chůzí při doručování dopisů, ve srovnání s úředníky a telefonisty, sedícími za stolem na poštovním úřadě.

Morrisova přelomová studie, publikovaná v roce 1953 v časopisu Lancet, položila základy výzkumu souvislostí mezi fyzickou aktivitou a zdravím. A ačkoli profese průvodčího v londýnských autobusech již dávno zanikla, výsledky Morrisova bádání jsou dnes aktuálnější než kdykoli předtím. Životní styl lidí minimálně ve vyspělejší části světa se rychle mění. Daleko méně se hýbeme a stále více sedíme.

Ukazuje to například americký průzkum, který se snažil zjistit, kolik hodin denně v posledním měsíci strávili  respondenti sledováním televize nebo videa a kolik hodin strávili používáním počítače mimo práci nebo školu. Jak se ukázalo, celkově strávili dospívající a dospělí v roce 2016 každý den vsedě v průměru o hodinu více než v roce 2007. Tento trend se navíc zřejmě ještě zhoršil od pandemie covidu‑19. Velká část lidí od té doby alespoň část týdne pracuje z domova, což velmi pravděpodobně opět prodlužuje dobu, kterou během dne tráví vsedě. A s tím se zvyšuje i riziko, že předčasně zemřou.

Chcete zhubnout? Místo sezení stůjte…

Jsou to čtyři roky, co Světová zdravotnická organizace navrhla opatření ke snížení sedavého chování. Měla k tomu řadu pádných důvodů: sedavé chování je dle výzkumu spojeno nejen s vyšším rizikem kardiovaskulárních onemocnění, ale i cukrovky druhého typu a obecně zvyšuje riziko předčasného úmrtí. Například podle brazilského výzkumu z roku 2016, který zveřejnil American Journal of Preventive Medicine, zvyšuje delší než tříhodinové sezení denně riziko úmrtí o 3,8 procenta a zkracuje délku života zhruba o tři měsíce.

Sedavé chování je spojeno s vyšším rizikem cukrovky 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění a obecně zvyšuje riziko předčasného úmrtí.

Proč tomu tak je? Hlavní hypotézou je zvýšená dysfunkce cév, zejména v oblasti nohou. Cévní systém je zodpovědný za to, že se krev a lymfa pohybují cévami. Když člověk sedí, snižuje se jeho svalová aktivita, což v kombinaci s nižšími metabolickými nároky a gravitací snižuje průtok krve do svalů nohou. K menšímu průtoku krve přispívá i skutečnost, že když sedíme, máme obvykle pokrčené nohy. To vše pak může vést k hromadění krve v lýtkách – v jedné studii s 21 mladými zdravými dobrovolníky se během dvou hodin sezení zvětšil obvod jejich lýtek téměř o jeden centimetr.

Snížený průtok krve může být přitom pro člověka velmi nebezpečný. Normální průtok krve způsobuje tření o endo­telové buňky, které vystýlají stěny cév. Endotel na tuto sílu reaguje a vylučuje vazodilatátory, chemické látky, jako je adenosin, prostacyklin a oxid dusnatý, které udržují cévy dostatečně rozšířené a udržují schopnost cévního systému regulovat se – takzvanou homeostázu. Když se ale průtok krve sníží, endotel začne produkovat vazokonstrikční látky, které způsobují zúžení cév. V začarovaném kruhu se dále snižuje průtok krve a krevní tlak se zvyšuje, aby se krev udržovala v pohybu. Právě vysoký krevní tlak je přitom jedním z dominantních rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění.

Dlouhodobé sezení přispívá rovněž ke snížení hustoty kostí a zvýšení celkového a viscerálního tuku v tukové tkáni. Podle některých výzkumů by tak stačilo místo sezení stát a rázem zhubneme. Jak například doložila studie profesora Franciska Lópeze‑Jiméneze z Kliniky Mayo v americkém Rochesteru, průměrný Evropan prosedí denně nejméně sedm hodin. Kdyby se tento čas snížil na hodinu, každý z nás by denně spotřeboval o 54 kilokalorií více, to je například deset dekagramů jablka nebo tři dekagramy špaget. Může se to zdát málo, ale za rok to znamená váhový úbytek o dva a půl kilogramu, a to bez diety a bez cvičení.

Vedle všech již zmíněných negativních dopadů je dlouhodobé sezení navíc spojeno i s fyzickým nepohodlím, stresem v práci a vyšší mírou deprese, a může dokonce vést ke vzniku proleženin. Během sezení mají navíc břišní svaly tendenci se deaktivovat, což vede k přetížení páteře v bederní oblasti, záda se nepřirozeně zakulacují a ochabují svaly mezi lopatkami.

… nebo alespoň vrťte nohama

Podle vědců je proto podstatné, aby se lidé se sedavým zaměstnáním snažili i během pracovní doby trochu hýbat. Studie, na které pracovali vědci z Velké Británie, Spojených států i Austrálie, například doporučuje, aby lidé ze svých židlí alespoň jednou za hodinu na pět minut vstali nebo si během obědové či večerní pauzy zacvičili. Hodina rychlé chůze nebo jízda na kole pak může podle nich zcela zvrátit škodlivé účinky osmihodinového sezení v zaměstnání.

Pomoci může dokonce i to, když se občas na židli zavrtíte či si podupete nohou. Jedna malá studie, která měřila energetický výdej u 24 osob, zjistila, že při vrtění tělem vsedě se může zvýšit množství spálených kalorií o 29 procent ve srovnání s tím, když člověk sedí bez pohybu.

Související