Kanceláře místo komnat. Zachráněný zámek v Mirošovicích hledá nájemce

Oranžová tašková střecha barokního zámečku má za sebou první rok po rekonstrukci a pořád září novotou; mezi ostatními, tak trochu omšelými krovy sousedních domů, je vidět už zdálky, když sjíždíte do obce Mirošovice na okraji Českého středohoří.

I při pohledu zblízka jsou na budově jasně patrné desítky milionů, které na opravy šly – zčásti z dotací a zčásti z obecního rozpočtu. Ještě víc jejich vliv vynikne, když si návštěvník uvnitř budovy prohlédne fotografie, na nichž je historická stavba zvěčněná v podobě před rekonstrukcí. Bez nadsázky to byla ruina těsně před zřícením.

„Dochovaly se tu celkem tři historické portály. Jeden je v přízemí tady, další v kotelně,“ ukazuje při prohlídce starostka Hrobčic, pod něž Mirošovice úředně spadají. „A třetí portál byl tady, než si ho zřejmě někdo ještě před rekonstrukcí odnesl,“ dodává Jana Syslová o patro výš.

Starostka je ústřední postavou záchrany této kulturní památky. Ještě před několika lety se zdálo, že její osud je zpečetěn. V jakžtakž slušném stavu byla budova naposledy před druhou světovou válkou. Po ní přišel socialismus a plánované hospodářství silně poznamenalo také někdejší venkovské sídlo Lobkowiczů. „V budově sídlil před rokem 1989 státní statek. Vedle něj tu byla ještě část provozovaná jako hospoda, v další byl obchod se smíšeným zbožím. Ten vydržel až do roku 1992,“ popisuje historii mirošovického zámku Syslová.

Šlechtický brownfield

Odchod komunistů od moci a návrat nakradeného majetku včetně nemovitostí do rukou původních majitelů daly po roce 1989 novou naději mnoha poničeným památkám. Místní zámek měl ale smůlu. „Lobkowiczové objekt při restitucích odmítli, protože byl v zoufalém stavu,“ vysvětluje starostka, proč i v době zaslíbené soukromému vlastnictví zůstala budova státu, který si s ní nevěděl rady a na seznamu priorit ji měl hluboko dole.

O záchranu se nejprve pokoušel spolek nadšenců památkářů. Jeho snaha sehnat na opravu peníze od ministerstva kultury se ale bohužel nevydařila. A tak nakonec venkovský zámek v roce 2020 koupila obec za symbolickou korunu a plánování rekonstrukce se ujala Syslová. Peníze sehnala na trochu nečekaném místě: u ministerstva průmyslu. To vypsalo program na revitalizaci brownfieldů, který se financuje z peněz vyčleněných v rámci Národního plánu obnovy.

Jde de facto o evropské zdroje, i když ne z obvyklých fondů; ostatně i kvůli tomu nikde nejsou vidět tradiční cedule s informací, že EU s opravami finančně pomohla. Dotace se vyplácejí ze státního rozpočtu, unie ale pošle na investice podobné té mirošovické v devíti splátkách více než 200 miliard korun ve formě grantů.

Jak se ale mezi projekty na regeneraci opuštěných továren, skladů nebo bývalých dolů dostal zámek? „Ministerstvo to bere jako výjimečný projekt, je to asi jediná kulturní památka opravená za peníze z tohoto programu,“ vysvětluje starostka.

Původní majitelé z rodu Lobkowiczů neměli při restitucích o budovu zájem. Zůstala v majetku státu a chátrala až do roku 2020.

Foto: CzechInvest

I když se podařilo sehnat peníze, přestavbu provázely podle slov starostky různé komplikace – například s památkáři. V době, kdy budova patřila státu a ten na její záchranu rezignoval, o nich nebylo slyšet. Když se ale do oprav pustila obec, přísným okem dohlíželi na co nejcitlivější přístup k rekonstrukci.

„Jedním z požadavků bylo třeba zachování ozdobných štuků na stropech v horním patře. Podle památkářů se měly sejmout, někde uložit a po opravě odborně vrátit. Jakmile se ale dělníci pokusili demontovat střechu, propadla se,“ říká Syslová.

Zámek v Mirošovicích je patrně jedinou kulturní památkou opravenou z peněz určených na revitalizaci brownfieldů.

Na druhou stranu zásah památkářů pomohl odhalit a zachránit některé unikátní nálezy. „Zajímavé jsou tu třeba renesanční omítky, které nikde jinde na tak velké ploše nenajdete. A třeba tady jsme objevili kresby, na nichž patrně některý z poddaných namaloval svoje šéfy,“ ukazuje starostka na matné malby u jednoho z oken v patře zámečku. Text u kreseb prý přijel přeložit expert, který původně odhadoval, že jde o milostnou báseň oslavující šlechtičnu, někdejší majitelku. „Nakonec se ale ukázalo, že autor popisuje, jaká byla jeho paní poběhlice,“ směje se Syslová. Kreseb podle ní bylo v budově více, některé se ale už zachránit nepodařilo.

Záchrana českých památek

Dále čtěte

• Kam neviditelná ruka trhu nedosáhne. Miliardy z EU zachraňují středověké stavby
• Zachránila kostel i zámek, teď je na řadě historická tvrz
• Kanceláře místo komnat. Zachráněný zámek v Mirošovicích hledá nájemce

Čekání na nájemníky

V současnosti obec zámek využívá k různým akcím. Například v místní soukromé kapli Lobkowiczů si můžete zařídit romantickou zámeckou svatbu, konala se tu konference a i dnes je hlavní společenský sál, nejreprezentativnější místnost zámku, nazdobený: řady stolů jsou potažené bílými ubrusy, na nich leží nachystané talíře s příbory na další akci, která tady bude o víkendu.

Budoucnost opravené budovy ale bude jiná. Celé jedno podlaží má sloužit podnikatelům, je připraveno k pronájmu. „V tomto patře prý kdysi bydlelo služebnictvo, měli tu jednotlivé pokojíky. Ty jsme nechali přestavět na kanceláře, vysvětluje starostka, že podle podmínek dotace musí alespoň polovina ne­movitosti být využívaná k podnikání. Sehnat zájemce ale prý není jednoduché. „Do výběrového řízení se přihlásila třeba psychologická poradna nebo masérka z Mongolska. Bohužel ale v obou případech šlo o neplátce DPH – a my podle podmínek potřebujeme plátce,“ dodává.

Nájemce reprezentativních zámeckých kanceláří by měl obecní úřad Hrobčic sehnat do začátku září, alespoň tak praví podmínky ministerstva průmyslu. Pomoci nakonec může investice, kterou obec uskutečnila relativně nedávno poblíž zámku. Koupila tu velkou skladovou halu, kde dřív sídlila jedna zemědělská společnost. O skladové prostory nedávno projevila zájem stavební firma. „Na nájmu bychom se dohodli, ale přidala jsem ještě podmínku: když chtějí halu, mají si tu pronajmout i kancelář. Prý to nebude problém,“ uzavírá starostka.