Až do 15. století stála Evropa ve stínu islámské, indické či čínské civilizace. Vše změnil Němec Johannes Gutenberg a jeho vynález knihtisku. Ten odstartoval středověkou informační revoluci, kdy se izolované znalosti začaly díky snadno dostupným knihám lavinovitě šířit po celém starém kontinentu. To výraznou měrou přispělo k rozvoji vědy, výrobním inovacím a hospodářskému vzestupu. V roce 1997 byl Gutenbergův tiskařský stroj zvolen americkým časopisem Time nejdůležitějším vynálezem druhého tisíciletí.
Životu a dílu mohučského knihtiskaře, jenž spojil myšlenku pohyblivých písmen s mechanismem, který znal z vinařských lisů, se proto bude věnovat další díl seriálu týdeníku Ekonom o významných vynálezcích.
Dlouhá cesta ke knihtisku
Od starověku písmo sloužilo k ukládání informací, ať už pokrývalo hliněné tabulky, kamenné či bronzové desky, pergamen, papyrus či nakonec papír. Šlo však o náročnou činnost, o zdlouhavé ruční psaní.
Zatímco stručný úřední záznam vznikl rychle, psaní skutečných knih trvalo rok, dva, v některých případech i pět. Knihy proto byly drahé, vzácné a většině lidí zcela nedostupné. Existence „kopírovacích dílen“ na tom mnoho nezměnila. V evropském středověku byly umístěné v klášterech, kde jeden mnich předčítal a dalších třeba dvacet psalo.
Objev, že znaky se nemusí psát, ale tisknout, přitom vznikl v dávné minulosti. Tímto způsobem před téměř čtyřmi tisíciletími na ostrově Kréta vznikl dodnes nerozluštěný disk z Faistu. Tento objev nicméně zapadl v čase, ačkoliv později se ve starověkém helénistickém Egyptě a Indii rozšířilo potiskování textilií.
Gutenberg spojil pohyblivá písmena odlitá z kovu s mechanismem vinařských lisů.
Teprve v 11. století v Číně, kde se už stovky let používal papír vyráběný hlavně z konopí a hedvábných či lněných hadrů, začalo tisknout vyměnitelnými literami. Experimentoval s nimi kovář Pi Šeng, litery však zhotovoval z kameniny, ale ta se k tomuto účelu příliš nehodila. Ke knihtisku se přiblížili rovněž v sousední Koreji, kde užívali litery, do nichž se písmo vyřezávalo negativně. V roce 1234 tam tímto způsobem dokonce vytiskli soubor zákonů Sanden Remum, jejž považujeme za nejstarší knihu tištěnou pohyblivými literami. Nejstarší dochovaný tisk je však o sto let pozdější. Litery z mosazi se ryly jednotlivě, nepoužíval se tiskařský lis a technika se nerozšířila hlavně proto, že po ní nebyla potřebná poptávka.
Středověkou Evropou se zase šířily dřevořezy. Na vyhlazená prkénka z hruškového či jabloňového dřeva se kreslily obrysy postav a staveb i písmen a pak se vyřezávaly nožem, což byla zdlouhavá a velkou zručnost vyžadující práce. Potom se na ně tampony nanesla barva a otiskly papírové listy. Výsledkem byl deskotisk, který se využíval k produkci obrázků svatých, hracích karet a ke zdobení textilních tapet.

Nešlo vlastně o evropský objev, ale o vynález převzatý z Orientu. Základy deskotisku vznikly na konci 6. století v Číně, odkud se tato technika rozšířila do Koreje a Japonska. Tam v letech 764–770 vytiskli na papírové svitky buddhistický kodex, který se pak rozesílal do klášterů a svatyní.
Důležité byly v Evropě rovněž znalosti zlatníků, kteří do svých šperků vyráželi z jednotlivých písmen složené značky. Předchůdkyněmi knihtisku byla i z kovu řezaná razidla, která se používala k výzdobě ručně psaných knih. Na jejich kožené hřbety se jimi vytlačovaly názvy, jména autorů i rok vydání. Nikoliv najednou, ale písmeno po písmeni. Všech těchto zkušeností a jednotlivých náznaků pak využil zlatník a rytec Johannes Gutenberg.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef Pravec
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



