Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecBrýle jsou dnes nepostradatelnou pomůckou, která umožňuje dobře vidět a zejména číst, čímž lidem prodlužují aktivní život. Nebylo tomu tak vždy. Poprvé se objevily ve středověké Itálii, avšak teoretické základy vznikly o několik set let dříve v muslimské Káhiře. Položil je na počátku 11. století arabský učenec a zakladatel vědecké optiky Ibn al‑Hajtham, v Evropě kdysi známý jako Alhazen. Jeho život a objevy, i dobu, kdy islámský svět stál v čele civilizačního pokroku, připomene další díl seriálu Ekonomu o významných vynálezcích.
Bádání v domácím vězení
Ibn al‑Hajtham se narodil v arabské či perské rodině v jihoirácké Basře. Studoval nejprve islám a islámské právo, dokonce se v rodném městě stal soudcem, což byla vysoce prestižní funkce. Postupně ho ale podle kanadského historika Abdelghani Tbakhiho od veřejných funkcí odradily sílící věroučné spory a především s nimi spojené konflikty.
Proto se raději ponořil do matematiky a přírodních věd. Jeho znalosti ve fyzice se staly legendárními. Byl dobře známý v celém Iráku, ale i v Sýrii a Egyptě. Proto byl pozván egyptským chalífou al‑Hakimem, aby pomohl při regulaci toku Nilu během pravidelných letních záplav. Konkrétně mělo jít o vybudování přehrady v egyptském Asuánu, přibližně tam, kde obří přehrada stojí dnes.
Ibn al‑Hajtham však rychle poznal, že jde o nadlidský úkol. Po prozkoumání místních podmínek a prvních nákresech vodního díla celý projekt odmítl jako příliš obtížný, a navíc nepraktický, čímž vyvolal chalífův hněv. Podle legendy ho rozhněvaný vládce zbavil veškerého majetku a uvrhl do přísného domácího vězení, v němž mu zakázal i přístup ke knihám. Podle jiné legendy a zřejmě pravdivějších záznamů předstíral šílenství, aby unikl popravě. V domácím vězení sice skončil také, nicméně v něm po léta mohl dál úspěšně bádat.
Často experimentoval s čočkami a jejich zvětšovací silou. Tyto pokusy přispěly ke konstrukci čtecích kamenů a později brýlí.
V izolaci od světa údajně sepsal stěžejní sedmisvazkové pojednání o optice, arabsky Kitab al‑Manazir, tedy Kniha optiky. V latinském překladu se později rozšířilo po celé středověké Evropě pod názvem „Opticae Thesaurus“.
Svobodu znovu získal až po zavraždění excentrického chalífy v roce 1021. V Káhiře, tehdy jednom z největších a nejbohatších měst světa, už ale zůstal a žil tam v blízkosti proslulé univerzity al‑Azhar. Až do smrti se živil vyučováním matematiky a fyziky a psaním vědeckých textů nebo také překlady.
Bagdád, střed arabské civilizace
Centrum arabské říše, irácký Bagdád, byl vybudován kolem roku 760. Jeho střed měl podobu kruhu, a když ho později obklopila předměstí, žil v něm milion obyvatel. Samotná říše zaujímala 11 milionů kilometrů čtverečních a vznikla náhlým výbojem arabských kmenů. Ty sjednotilo a podnítilo k expanzi nové monoteistické náboženství, islám. Arabové mezi lety 635 a 715 ovládli Persii a východní provincie křesťanské Byzantské říše, na západě i severní Afriku a Španělsko a na východě Střední Asii. Silní vládci říši udrželi jednotnou, za náboženských válek se však pravidelně rozpadala na znepřátelené regiony. Na ovládnutém území se rozšířila jednotná kultura, kterou charakterizoval islám, arabské písmo a často i arabský jazyk. Hospodářsky nejdůležitější se staly zavlažované oblasti v Iráku a Egyptě s vysokými výnosy a velkými městy, kde životní úroveň v 8. až 12. století převyšovala poměry v Evropě s výjimkou Itálie. Důležitý byl dálkový obchod, arabští kupci pravidelně připlouvali do Indie a Číny. Zlatým věkem byla vláda dynastie Abbásovců mezi rokem 750 a začátkem 10. století.
Šlo o plodného autora, sepsal více než 200 prací, z nichž se do dnešní doby zachovala jen část. Téměř polovina z jeho dochovaných prací je o matematice, 23 o astronomii a 14 o optice. O šíři jeho zájmu svědčí samotné názvy jeho spisků: Pojednání o světle, Pojednání o těžištích nebo Model pohybu sedmi planet.
Od teorie k brýlím
Zcela převratná byla jeho vědecká metoda. Vyvinul a právě ve zmíněné Knize optiky předložil propracovaný způsob experimentů a vědeckého testování za účelem ověření teoretických hypotéz a doložení předchozích dohadů. Jeho metoda byla docela podobná té moderní, sestávala z opakujícího se cyklu pozorování, hypotéz, experimentování a nutnosti nezávislého ověřování všech dosažených výsledků.
„Jeho výzkumy nebyly založeny na abstraktních teoriích, ale hlavně na experimentálních důkazech. Pokusy byly systematické a opakovatelné,“ tvrdí italská badatelka Rosana Gorinni.
Co ale vlastně během desetiletí svých výzkumů Ibn al‑Hajtham vybádal? Propracoval především teorii vidění. Opustil antickou myšlenku o jakýchsi zvláštních paprscích vyzařujících z oka a popsal působení přirozeného světla a jeho odrazů zachycených zrakovým orgánem. Studoval strukturu oka a tvorbu obrazu v něm. Hlavní roli ovšem chybně nepřičítal sítnici, ale oční čočce.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
