Svět by byl daleko méně přívětivé místo k životu, kdyby se americký agronom Norman Borlaug nezasloužil o zvýšení zemědělské produkce v rozvojových zemích. Stál u startu takzvané zelené revoluce, která ovšem neměla nic společného s dnešním Green Dealem. Naopak. Od 40. do konce 80. let minulého století nešlo o klima, ale o skokové zvýšení výnosů pšenice, kukuřice a rýže při použití umělých hnojiv, pesticidů, zemědělské techniky a zavlažování. Díky tomu Borlaug a jeho spolupracovníci pomohli odstranit hlad a zvýšit životní úroveň stamilionů lidí od Mexika až po Filipíny.
Co naučí wrestling
Právě v Mexiku to začalo. V roce 1940 tuto zemi navštívil americký viceprezident a předtím ministr zemědělství Henry Wallace. Nemohl pochopit, proč tam rolníci musí věnovat na vypěstování jednoho pytle kukuřice padesátkrát více času než třeba v nížině u řeky Mississippi. Zasadil se proto, aby se tam s podporou Rockefellerovy nadace založila šlechtitelská stanice pro zvýšení výnosů obilí. Jejím hybatelem se během několika let stal Norman Borlaug.
Rodina tohoto agronoma měla norské kořeny a Borlaug sám od sedmi do devatenácti let pracoval na farmě rodičů v Iowě. S podporou dědečka však nakonec odešel na střední a pak na vysokou školu. Na studiích se protloukal, jak mohl, mimo jiné jako úspěšný vysokoškolský zápasník. „Zápas na žíněnce mi dal cennou lekci. Díky němu jsem získal přesvědčení, že mohu uspět i proti nejlepším ve světě,“ řekl později Borlaug svým životopiscům.
Hlavně ho však upoutaly přednášky o šlechtění rostlin odolných vůči chorobám, a tak v roce 1942 získal titul v oboru fytopatologie a genetiky rostlin. Začínal jako mikrobiolog u společnosti DuPont. Avšak už o dva roky později se nechal zlákat svým někdejším profesorem a nastoupil jako vědecká síla do zmíněného mexického výzkumného projektu.
Začátky nebyly snadné, chyběli vyškolení vědci i vybavení a k tomu místní farmáři zůstávali vůči programu na šlechtění pšenice dlouho nepřátelští. „Často se mi zdálo, že jsem udělal hroznou chybu, když jsem místo v Mexiku přijal,“ napsal později Borlaug.
Využití vysoce výnosných plodin neodstranilo jen hladomory, ale pomohlo uchovat i nemalou část přírody.
Úspěch se však dostavil a byl fenomenální. V rozporu s dosavadními agronomickými principy vyšlechtil novou odrůdu zakrslé pšenice odolnou vůči polehávání stonků pod tíhou zrn. Díky dusíkatým hnojivům dávala podstatně vyšší výnosy než dosud vysévané odrůdy. K tomu byla vhodná pro oblasti se sušším klimatem v subtropech a tropech. Další zlepšení přišlo později, když ji zkřížil s pšenicí dříve vyšlechtěnou v Japonsku.
Počátkem 60. let se v Mexiku z 95 procent pěstovala pšenice z odrůdy vyvinuté Borlaugem. Celková sklizeň byla šestkrát větší než před startem projektu před dvaceti lety a země se v produkci této plodiny stala nejen plně soběstačnou, ale začala ji ve velkém vyvážet.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později